Články / Offtopic / / Movie/dox

Oba jsme lidi (Zrcadla ve tmě)

Oba jsme lidi (Zrcadla ve tmě)

Lukáš Masner | Články / Offtopic / / Movie/dox | 12.12.2021

Zrcadla ve tmě jsou celovečerním debutem absolventa FAMU Šimona Holého, který je krom režie podepsán i pod autorstvím scénáře, hudbou a produkcí. Film, jak sám uvádí, vznikl jako reakce na posledních deset let jeho života, obsahuje vlastní zkušenosti a úvahy o životě a partnerských vztazích, které se dostaly do mrtvého bodu. Ústředním motivem filmu je rozhovor hlavní hrdinky, tanečnice Marie (Alena Doláková) se svým přítelem (Bořek Joura). Oba prožívají vleklou partnerskou krizi a východiskem má být série šestatřiceti otázek, které si vzájemně kladou a poznávají tak své niterné pocity, sny a tužby. Od povrchnějších témat pozvolna přecházejí k velmi intimním a osobním postřehům. Ve snaze prohloubit existující vztah obnažují ty nejpalčivější pocity a dozvídají se řadu věcí nejen o tom druhém, ale i o sobě.

Šimon Holý má talent pro velmi autentický a přirozený dialog, za nímž stojí nejen přesně odpozorované situace, ale i bezesporu dlouhý proces hereckých zkoušek, hledání jazyka a celkového tónu, rovnováhy mezi improvizací a pevně daným textem. Způsob pojetí záměrně odkazuje na styl československé nové vlny, jejíž tvůrci stavěli krom jiného i na verismu, zachycení pravdy a opravdovosti v její plné škále. Výsledkem jsou dialogy, které vyvolávají neodbytný pocit, že nějak podobně komunikujeme i v našem soukromí, to, že každý z nás čas od času cítí stejnou trapnost plnou odmlk, přeřeků a slov, které generuje dřív, než si stačí urovnat myšlenky a přijít s patřičně přiléhavou odpovědí.

Daleko vyhraněnější je film co do formální podoby. Černobílé drama stojí a padá na několika převážně statických záběrech, přičemž v páteřních, mnohaminutových rozhovorech mezi Marii a Františkem kamera míří výhradně na herečku Alenu Dolákovou, která je tak podrobena nemilosrdně studii ze strany diváků. S postupujícím časem, a tím, jak se rozhovor stává intimnějším a emotivně vyhroceným, se mění i velikost záběru, takže se ke scéně vracíme ve stále detailnějších záběrech, které nám dají pocítit skutečnou důvěrnost a místy až nepříjemný pocit voyerismu. Takto intenzivní moment může být pro řadu diváků velmi nekomfortní a vizuální strohost na větší ploše poněkud neúnosná. Režisér je v tomto ohledu radikální a většinu všech ozvláštňujících výletů mimo interiér bytu, jakými jsou taneční nebo večírkové scény, využívá jako milosrdný nádech v jinak uzavřeném světě.

Debut Šimona Holého dokáže svou jinakostí a vůbec skrze absenci tradičních narativních mechanismů hravě pokoušet diváckou trpělivost a celkově tak směřovat k jinému druhu vnímání a prožívání, než jak je u běžné kinematografie zvykem. Místy můžeme mluvit o jednotvárnosti a repetitivnosti, přesto se mu daří uvěřitelně vyprávět o zdánlivě samozřejmých a všedních věcech – o rozchodech a sblížení, o průměrnosti, obyčejnosti a rozhovorech, které často vedeme se svými protějšky – byť občas jen v duchu. Naneštěstí ne všechny scény obsahují onu lehkost a autenticitu. Především momenty z tanečních zkoušek překvapují hereckou strojeností a nepříjemně teatrálními gesty, které ředí tolik kýženou vzdušnost a obecně civilní tón. I přesto jsou Zrcadla ve tmě odvážný a herecky pevný snímek, takže mu můžeme odpustit i pár těch lehce falešných tónů.

Text vyšel v magazínu Full Moon #126.

Info

Zrcadla ve tmě
Facebook, Aerofilms, Aerovod

foto © se svolením Aerofilms

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vzpomínky na písek (Desolation Center)

Štěpán Nezbeda 17.09.2022

Na pozvání platformy Synapse Knowledge přijede do pražské MeetFactory americký producent a režisér Stuart Swezey. Recenzujeme jeho dokument Desolation Center.

Tati, chci, aby to mezi námi bylo lepší (Milý tati)

Ondřej Oharek 04.06.2022

Příběh otce a dcery byl uvedený v Locarnu a Torontu, u nás získal dva České lvy. Čím si zasloužil tolik ohlasů?

Běda tomu, kdo v sobě skrývá poušť (Lidi krve)

Štěpán Nezbeda 16.03.2022

Nejvhodnější by bylo film promítat na rozpadající se zeď domu v troskách jedné z opuštěných sudetských vesnic. Proč?

Koukat je to jediné, co umím (Boží ruka)

Štěpán Nezbeda 06.01.2022

Paolo Sorrentino, stejně jako mnoho velkých i menších filmařů před ním, se v novém snímku Boží ruka vrací k formativním rokům svého dospívání.

Přípravy k filmu T: Posmutnělé čekání na konec světa

Štěpán Nezbeda 09.12.2021

Do kin tento měsíc vstupuje Zvláštní cenou poroty MFDF Ji.hlava oceněný snímek Přípravy k filmu T. šestapadesátiletého debutanta Milana Klepikova.

Divný, alebo výnimočný? (Nitram)

Jakub Blaho 02.11.2021

Kurzel sa vydal na riskantnú cestu, keď sa rozhodol s pochopením preskúmať osobnosť a život Martina Bryanta, ktorý je zodpovedný za masaker v Port Arthur.

Ľudskosť neumiera (Drahí súdruhovia!)

Jakub Blaho 24.10.2021

Prehliadka toho najlepšieho z európskej festivalovej tvorby posledného roka, Be2Can, priniesla aj nový film ruského režiséra Andreja Končalovskijho.

Umenie nám pomáha rásť (The New Bauhaus)

Jakub Blaho 03.10.2021

Festival Film a architektura sa nevenuje len postavám a témam výhradne spätým s architektúrou. Príkladom môže byť dokumentárna snímka The New Bauhaus.

Plány, utópia a mimozemšťania (A Machine to Live In)

Jakub Blaho 29.09.2021

A Machine to Live In je kontemplatívnym dokumentárnym filmom o unikátnom architektonickom projekte plánovania a výstavby brazílskej metropoly.

Uši sú na počúvanie (Muž so zajačími ušami)

Jakub Blaho 04.08.2021

Za výslednou kvalitou filmu je do značnej miery podpísaný aj Miroslav Krobot, ktorému bola rola ušitá na mieru.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace