Články / Reporty

Obchodníci s postrockem. Mogwai.

Obchodníci s postrockem. Mogwai.

David Čajčík | Články / Reporty | 04.11.2017

Zatímco skotské počasí u nás řádilo o víkendu, kytary z Glasgow dorazily se zpožděním. I pravidelné návštěvníky Roxy musela překvapit velikost výpravy, která před pražským klubem na Dlouhé zaparkovala. Dvoupatrový tourbus doplnil neméně velkorysý kamion a informace ze zákulisí hovoří jasně: tak velký zábor potřebovali už jen Biffy Clyro.

Mogwai scénografií skutečně nešetří – reflexní pruhy ve tvaru motýla nad stagí s řadou reflektorů na všech stranách zářily celý večer různými barvami, přesto byla estetika nejsilnější, když se celé pódium zahalilo do kouře a k diváků pronikaly jen obrysy hráčů se svatozáří. Z průzkumníků post-rockových limitů se stala stálice scény a nevypadalo to, že by někdo nevěděl, co od čtveřice právoplatných členů čekat. Koncert na jistotu, dalo by se říci, na druhou stranu se Mogwai v hlavním městě ukázali naposled v roce 2008 v Divadle Archa. A to je sakra dávno.

Úplná premiéra to pak byla pro dívčí duo Sacred Paws, které si na turné Mogwai vzali. Pro hravé kytary s bluesovým laděním a punkovou formou je prostor vždy a Rachel Aggs a Eilish Rodgers to berou navíc s humorem. Na britské DIY scéně už obě pár let působí, ale debutové album Strike a Match má teprve několik měsíců a i přes znatelný undergroundový feeling posbíralo slušné hodnocení i od mainstreamových médií. Snad i vlivem toho, že vydávají pod Rock Action – vydavatelstvím vlastněným právě Mogwai. Skotská sebranka.

fotogalerie z koncertu tady

Při pohledu na setlist.fm je vidět, že hlavní hvězdy večera se téměř neopakují, každý večer jiný set, jiný otvírák i jiné pivo. Nezbývalo tedy než vyčkat a ponořit se nejen do hudby, ale i nechat se strhnout překvapením. Mogwai už dávno narazili na skleněný strop svého žánru, ale rozumně popošli stranou k soundtrackům, kde dlouho budovaná atmosféra místo komerčních popěvků není překážkou, ba naopak. Tento koncert se však soustředili převážně na svou nejnovější desku. A z očekávatelné a bezchybně gradované záplavy postrockových stěn starých i nových pak vyčnívaly zejména artrockovější kousky. Jestliže tři roky staré Rave Tapes kritika spíš nešetřila, minimálně výrazné synťáky v Remurdered obstály na výbornou a tvořily jeden z těch svěžích momentů hlasitého setu. A to před velkolepým finále v podobě povedeného rockově nařízlého zavíráku Every Country’s Sun.

Nabízí se otázka, zda postrock postihne podobné znovuzrození jako shoegaze nebo postpunk ve chvíli, kdy téměř všechny etablované veličiny, včetně Mogwai, stále aktivně fungují. Žánrová sinusoida jako by se nechtěla propadnout, aby mohla znovu růst. To ale nikoho z vysmátých tváří odcházejících do nočních ulic netrápilo. Proč by mělo. S krásným novým snapbackem MOGWAI na hlavě.

Info

Mogwai (uk) + Sacred Paws (uk)
31. 10. 2017, Roxy, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...

Zásadní Xenakis: Ohýbání zvukoprostoru

Jan Starý 07.11.2019

Napětí nemělo vrchol nebo řešení, mohlo jen pokračovat po nejasné, fascinující cestě vpřed...