Tomáš Kaňka | Články / Reporty | 23.03.2019
Stál jsem uprostřed naplněné Akropole a říkal si, jak to festival Spectaculare dělá? Přitáhnout tolik lidí na Daniela Brandta, německého hudebníka-experimentátora, který má teprve druhou desku, navíc neprávem opomenutou. Znamenat to musí jediné: značce Spectaculare si lidi navykli věřit. A důvěra se s vystoupeními, jaká předvedou takoví Brandtové, může jen prohlubovat.
Podobně to vypadalo i za tři týdny v CAMPu. Podél vyhlášené široké obrazovky se srocují masy lidí, které by jen těžko dorazily na koncert Rafaela Antona Irisarriho. Jistě, americký hudebník už několik let patří k tomu nejvýraznějšímu na scéně experimentální elektroniky, plný dům bych však čekal jen na přehlídkách typu Atonal, Nowa muzyka nebo – ať to máme blíž – na pražském Lunchmeatu. Hádám, že toho večera padlo několik experimentálně elektronických panictví, stejně jako já jsem si zažil své s prostorem CAMPu. Vrátím se…
… a na Irisarriho taky, kamkoli, třebaže mu prostor Centra architektury a městského plánování výrazně pomohl a posunul jeho performanci od hudebního představení s doprovodným promítáním k plnohodnotné audiovizualitě. Prošli jsme se fikčním kosmem, do nějž byly umisťovány reálné budovy, prostory ponechal hudebník prosté života, naplněné zoufalou pomíjivostí. Místo lidských hlasů v ruinách zněly přelévavé ambientně dronové plochy, náladou nejednoznačné, kvalitou mistrovské. Irisarri pracoval s relativně úzkou škálou zvuků, svou mohutnou sonickou masu ale dokázal udržet poutavou po celou dobu. Tady nemohl být nikdo zklamán.
O tři týdny starší koncert Daniela Brandta a jeho kapely (pozoun, zefektovaná kytara) nabídl atmosféru jinou. Jestliže Irisarri představil svět především temně hloubavý – byť vždy s jakousi nadějí, svět Brandtův byl nabitý energií, přímočarostí a prostou radostí ze samotného hraní. Spokojeni byli zejména ti, kteří prahnou po aktuálně znějící hudbě na bázi kombinace inteligentní elektroniky, moderní klasické hudby a dalších žánrů, například postrocku. Což je jedna z hudebních poloh, po které Spectaculare pravidelně sahá, vzpomeňme na letošního Ólafura Arnaldse nebo loňské kombo Nils Frahm, Peter Broderick. Na rozdíl od debutové desky je aktuální materiál velmi přístupný, nabízí neustálou možnost kývání do rytmu, a být Akropole prázdnější, tak i tance. Není se co divit. Brandt skladby tvořil z pozice perkusisty a vládce nad (neméně rytmickou) elektronikou, která hudbě dodává svěží dech. Obejde se to však bez reklamy na čistý chrup a dokonalý úsměv.
Oba večery byly pro Spectaculare zcela symptomatické. Festival opět vytáhl jména, která jsou na svých scénách uznávaná, v lecčems inovativní, a zároveň o nich stále neví širší publikum. A právě role zprostředkovatele a jistoty, kterou Spectaculare po léta plní, je na pražské kulturní mapě nedocenitelná.
Daniel Brandt (uk)
28. 2. 2019 Palác Akropolis, Praha
Rafael Anton Irisarri (us)
20. 3. 2019 CAMP - Centrum architektury a městského plánování, Praha
foto © Kateřina Motýlová
Mia Kordová 07.02.2021
Čtyřhodinový zážitek odstartoval Tim Lawrence videem nazvaným What is post-capitalism? Oslava života a díla britského kulturního teoretika Marka Fishera.
Minka Dočkalová 21.01.2021
Umělci z Brna uspořádali vernisáž „pro nikoho“. Ve veřejném průchodu domu na Údolní nainstalovali velkoformátové grafiky.
Aneta Martínková, su, Jakub Béreš, David Čajčík 18.01.2021
Přesun kultury na síť pokračuje. V online prostředí proběhl během minulých pár dní i největší a nejrespektovanější evropský showcase festival.
Veronika Mrázková 14.10.2020
"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.
Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020
Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!
Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020
Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...
Michaela Šedinová 09.09.2020
Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.
Václav 04.09.2020
Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.
Adéla Polka 04.09.2020
Funguje to. Nenásilně a vkusně.
Vadim Petrov 01.09.2020
Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.