Jakub Koumar | Články / Recenze | 26.06.2014
Kamarádství jazzu a elektronické taneční hudby je dávný příběh, pnoucí se až ke kořenům disco music. Ale zejména ve druhé polovině devadesátek přerostlo v symbiózu a akusticky neoddělitelné prvky. Právě spjatost jednotlivých stop je příznačná i pro Sato-San To. Díky bezbřehému záběru členů skupiny je jejich hudba svobodná a nad věcí. Aby taky ne, když počet projektů, na nichž se jednotliví matadoři podílejí, je bohatší než jazzové sólo.
Navíc dechař Oskar Török přibral kolegu Vojtu Procházku z Vertigo Quintet, aby se chopil samplů a klaviatury a dal tak Sato-San To celistvější zvuk. Jeho zvýšený dohled na kvalitu a originalitu synthů dělá z Obludaria nespoutanou, nápaditou a hlavně komplexní směs zvuků. Ta se promítá do směsi jazz-jungleu a ambient-drum’n’bassu, jemuž nasazuje vysokou laťku kouzelník bicích nástrojů Thom Herian. Jeho klopýtavý a až chorobně přesný tikot bicích je ohromující, s chutí se proplétá skrz hustý porost Obludaria a ve vlhku roste a raší spoustou nových výhonků. Vzduch působí těžce a špatně se dýchá. Ale tvorové, kteří tu našli útočiště, jsou spokojeni. Vypilovaní evolucí si užívají přirozenost prostředí a nevadí jim pohledy zvědavců, naopak, předvádějí se pestrými barvami. Sato-San To ukazují, jak je svět mnohotvárný, než že by vás do něj chtěli vrhnout.
Obludarium nepatří mezi uširvoucí, ale útočí rafinovaně a se vší variabilitou rozmanitého ekosystému. Občas zklidňuje zvláštně roztěkanou chilloutovou atmosférou, ale než ukolébá, přišpendlí ke zdi basovým vibem zvolna tekoucím po nerovné půdě džungle jako tekutý asfalt. Efektnost není to jediné, na co sází. Jednotlivé zvuky otáčí, analyzují, zkoušejí v různých kombinacích, svébytnou kulturu podrobují výzkumu a kultivaci. Obludarium je laboratoří, kde se nástroje a žánry míchají v pokoře k přirozenému vývoji.
Sato-San To patří ke špičce oboru. A Obludarium je precizní sbírka plná stvoření pochytaných ve světě, který je pro neznalé divoký. Zdánlivý pocit bezpečí je důmyslnou záminkou pro opakované návštěvy.
Sato-San To – Obludarium (Polí5, 2014)
www.sato-san-to.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.