Milan Bátor | Články / Recenze | 15.02.2017
Ridina Ahmedová a Petr Tichý zosnovali zvláštní, magický příběh. Jejich společné CD, nazvané pokorně HLASkontraBAS, je průzorem do hudby, jejíž řeč je nezávislá na pojmové a významové hodnotě slova či tónu. Vytváří si vlastní fonetickou i zvukovou symboliku. Není jednoduché ji rozluštit a zjistit, co ponor do nečekané hudební nahoty způsobí.
Hlas kontra bas. Temně podmanivý alt Ridiny Ahmedové proti drsné i kvílivé base Petra Tichého. Jejich společná hudební kolekce obsahuje osm skladeb, které jsou téměř všechny inspirovány dvěma smysly: zrakem či hmatem. Vínová evokuje mok, Po bouři fascinuje šamanskou melodikou, znepokojuje tichem a konejší v průniku mnohých hlasů. Černým lesem je harmonicky nejdrsnější, nejprogresivnější skladbou, Mustang je naopak animálním zvukovým obrázkem koně i jeho vzrušující tělesnosti. Letní se téměř tetelí parnem, Zvonová naopak zvukomalebně evokuje cinkání.
To by bylo samo o sobě trochu málo, jenže v hudbě Ahmedové a Tichého působí ještě velmi důležitý faktor: transcendence, mystika a původní magická funkce, která se v průběhu staletí vytratila.
Kontrabas Tichého dokáže být brutální i něžný, rozvlňuje svůj nástroj jako řeka svou hladinu do nekonečných smyček. Zaburácí přívalem smyků, strohých arpeggií, i šestnáctinových ostinátních pasáží, jindy zase konejší ve flažoletech, vibratech, pizzicatech. Stejně barevně Tichý využívá i tělo nástroje: poklepy, údery, šepoty a šelesty jsou svědectvím, co vše se dá vykouzlit ze dřeva.
Ridina Ahmedová svůj nádherně prokreslený, barevně mnohotvárný hlas používá jako nástroj komunikace s nevýslovným. Rozum je vystřídán fantazií. Není jako Iva Bittová zdrojem zázraků, spíše je svědkyní mezi světem věcí a zásvětím idejí. Ahmedová je hledačkou skrytých pramenů, Morgensternovou nenapsanou sbírkou i Hiršalovou apokalyptickou múzou. Třetím členem fúze je loopstation, který oba využívají velmi vynalézavě. Míra invence je vždy vyšší než zajetá šablona pro jednoduché vrstvení hlasů v intervalech. Ve stopách se objevují barvy, dýchání, hrdelní zvuky a další odstíny.
Ze vzájemné inspirace Ahmedové a Tichého vznikla hudba povýtce zádumčivá, zaumná i zasmušilá: je prosycena jazzem, spiritualitou, mystériem, ambientem i minimalismem. Chybí zde jásání, durové tóniny či euforie. Přesto je tato deska důvodem k velké radosti, protože tak krystalicky čistá, neposkvrněná hudba se dnes zjeví jen vzácně.
Jiří Procházka 29.06.2022
Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.
Jiří Přivřel 19.06.2022
Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...
Maria Pyatkina 15.06.2022
Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.
prof. Neutrino 11.06.2022
Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...
Veronika Jastrzembská 07.06.2022
Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.
Paulína Janičíková 21.05.2022
Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...
Veronika Tichá 15.05.2022
Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Michal Pařízek 08.05.2022
Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.
Michal Pařízek 26.04.2022
Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.
Tomáš Kouřil 19.04.2022
S novou nahrávkou vytanou vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě neexistovaly, na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat...