Články / Reporty

Obývákové snění se Stevem Hauschildtem

Obývákové snění se Stevem Hauschildtem

blueskin | Články / Reporty | 04.11.2017

Před časem jsem v rozhovoru s Ondřejem Lasákem vyjádřil naději, že jeho Genot Centre přiveze do Prahy Stevea Hauschildta. Bylo to krátce po vydání desky Strands, která někdejšího člena tria Emeralds katapultovala mezi nejskloňovanější jména současné poslechové elektronické hudby. Tenkrát se myšlenka Hauschildtova pražského koncertu zdála být poměrně utopickým snem - americký Cleveland přece jenom není Berlín, aby si k nám hudebníci běžně odskakovali. Povedlo se to až nyní, kdy Hauschildt křižuje Evropu a jednou ze sedmi zastávek jeho miniturné byla právě i Praha.

Rozlehlá kavárna Obývák, která je součástí multikulturního centra Studio Alta, se svou domáckou atmosférou k Hauschildtově hudbě perfektně hodila. Američan sice nehrál zdaleka tak poklidně, jak by se dalo očekávat z pouhého poslechu jeho desek, přesto se koncert nesl především v duchu pastorálního syntezátorového ambientu. Hauschildtova tvorba vychází ze dvou zdrojů, které se do výsledku promítají v ideálně namíchaném poměru. Jedním je autorova fascinace moderními technologiemi a jejich možnostmi při skládání hudby. Tím druhým je pak Hauschildtova přirozená muzikálnost, díky níž se z poslechu relativně přímočarých kompozic stává mnohovrstevnatý zážitek.

Tomuto sweet spotu mezi vřelou lidskostí a technologickou odtažitostí se z obou předskokanů více přiblížila dvojice Sítě. Jan Tomáš a Jan Kašpar kombinují abstraktní elektronickou hudbu s kytarovými plochami. Kytarová je sice méně výrazná, než u Kašparova sólového projektu Obelisk of Light, zato ale neodvádí pozornost od toho, co jde oběma Janům nejlépe. Tím je postupné budování atmosféry pomocí výpůjček prvků industriálního techna (rytmika) či post-rocku (monumentální zvukové stěny, do nichž koncert vygradoval).

Úvodní set obstarala v Praze žijící Slovenka Jano Doe, doplněná Lasákovým belgickým parťákem v Genot Centre Wimem Dehaenem. Šlo o krátkou, ale efektivní ukázku modulární syntézy, která trvala necelou půlhodinu a svou abrazivností ostře kontrastovala s klidnější tvorbou hlavní hvězdy večera. Spíš než o vytváření hudby z ničeho jde u tohoto typu vystoupení o pravý opak - finální tvar skladby vzniká kladením překážek nepřetržitému proudu tónů generovaných oscilátory. Fakt, že žádné dva sety odehrané na modulární syntezátory nemůžou být nikdy zcela stejné, jenom přispívá k přitažlivosti téhle větve elektronické hudby.

Jedinou nevýhodou místa konání koncertu byla absence adekvátní projekční plochy. Veškeré vizuály tak byly promítány na dřevěné kvádry nad pódiem, což bylo - řečeno s Karlem Čapkem - velmi málo ideální. Jinak šlo o mimořádný večer plný mimořádné hudby. Už to bylo napsáno při mnoha jiných příležitostech - v posledních letech se z Prahy stala regulérní kulturní metropole, která už nemusí pouze vyzobávat drobky z dění v okolních zemích. Největší zásluhu na tom mají nejrůznější aktivity zdola, ke kterým patřila i tahle spolupráce Genot Centre s kolektivem Seed.

Info

Steve Hauschildt (us), Sítě (cz) + Jano Doe & Wim Dehaen (cz/be)
31. 10. 2017 Studio Alta, Praha

photo by Priscilla C. Scott

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.