Články / Sloupky/Blogy

Od Hadího pramene #1: vítejte v (rockovém) klubu

Od Hadího pramene #1: vítejte v (rockovém) klubu

Veronika Havlová | Články / Sloupky/Blogy | 03.07.2016

S velkým a rušným festivalem je spojená spousta zmatků, úzkostí a obav. Pokud máte ležatou akreditaci (tedy nejste běžný baťůžkář, ale novinář či jiný profík), odpadá starost, zda se dostanete na filmy. Lístky jsou přece jen lépe dostupné. Nicméně z naší skupiny jsem jediná „ležatá“, shonu kolem sedmé ranní, kdy se rezervují lístky na další den, se tak stejně docela nevyhnu.

Zmatek nebo zábavu, jak to kdo dokáže vnímat, přináší i jízda festivalovým autobusem. Jezdí zdarma po všech důležitých koutech, a když máte opravdu štěstí, doveze vás na projekci tak akorát. Pokud ovšem někdo nepostaví kvůli slavnostnímu zahájení zábrany právě v trase autobusu, jako se to stalo večer. Ale alespoň už vím, že jeden policista zábranu neodstraní, musí být dva. A že na posty festivalových řidičů jsou vybíráni jen ti nejmilejší a nejodolnější. Pán, který nás včera vezl o půl jedné z poslední projekce, čelil opakovaným dotazům zmatené veřejnosti po směru jeho jízdy s úsměvem a humorem, i když mu tím dotyční narušovali pětiminutovou kuřpauzu. Nakonec vyslovil ten moudrý muž větu nedozírné hloubky: „Musíte nastoupit a doufat, že vás to někam doveze.“

Což ostatně platí o celém festivalu. Podle často zavádějící anotace si zvolíte, na jaký film nasednete, a pak už vám zbývá jen doufat, že to nebude jízda smrti. První den jsem takto nasedla třikrát. Na začátek Dolanův Je to jen konec světa, film, při jehož projekci se prý v Cannes pískalo a za nějž sklidil ostrou kritiku, nicméně porota ho odměnila Velkou cenou. Anotace mě přiměla poznamenat, že už i Dolan zjevně dospěl do věku, kdy musí natočit variaci na klasický typ frankofonního filmu – muž se vrací mezi své odcizené blízké, aby jim podal zprávu o své smrtelné nemoci. Drama a odhalování minulých křivd a bolístek následuje. Dolan nás zaplavuje svou typickou campovou estetikou, nechybí zpomalené záběry silných momentů, vzpomínky doprovázené záměrně přeřvanou hudbou (od šílených tanečních hitů až po srdceryvné balady), dokonce i na detail zpomaleně kanoucí slzy dojde. Dolan ovšem tyhle prvky dovede používat tak, že jsou nositeli ironie i silné emoce. Tato konkrétní variace na typický a upřímně trochu ohraný motiv je navíc nemálo osvěžující. Luis, odcizený člen rodiny, není outsider. Je to úspěšný dramatik, slunce rodiny, jehož odchod zjevně všem zlomil srdce. Hlavní napětí vzniká z touhy členů rodiny po novém sblížení s milovaným Luisem a jejich stejně silným strachem, že jim miláček znova ublíží, že zůstanou zase sami kdesi na konci světa. K slzopudnému odhalení, smíření ani jinému happyendu nedojde. Někdy prostě své blízké zanedbáváte příliš dlouho, příliš fatálně a k rozhřešení a smíření vám ani smrtelná nemoc nepomůže.


Ztraceným krásám jihoitalské Kampánie je věnovaný filmový esej Krásná a ztracená. Moc dobře se na to kouká, obzvlášť v opulentním prostředí karlovarského divadla. Paní Zaoralová film doporučila s tím, že vidět ho dvakrát je pořád málo. Což je rozhodně pravda. Na poprvé nemáte šanci pochopit všechny narážky a odkazy, pokud tedy nejste odborník na kampánskou historii, současnost a kulturu. Přesto to ale není ztráta času ani pro naprostého nevzdělance. Takový může film brát jako impuls k samostudiu.

A na konec prvního dne Belgica v Puppu, kde se letos nekonal zahajovací večírek, Thermal se loni musel osvědčit. Anotace nelhala, film by se dal opravdu stručně popsat jako strhující jízda. Spíš než o film postavený na dramatickém a bohatém ději jde o vlámský žánrový obrázek z prostředí divokého hudebního pubu. Poučení je jasné. Pokud si chcete splnit sen a otevřít si rockový klub, můžete se při tom buď skvěle bavit a spět ke zkáze, nebo se zbavit snů a iluzí a k tomu prosperovat. Gentský režisér Felix van Groeningen má skvělé oko, hlavně scény z koncertů jsou strhující. K tomu přispívá i výborný soundtrack, který je dílem belgických Soulwax. Z filmu si nemusíte nutně odnést poučení, někdy bohatě stačí odnést si nějaké ty hudební objevy.


Info

51. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
1. - 9. 7. 2016, Karlovy Vary
www.kviff.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Moody Moon Noize vol.2: Top 5

redakce 30.08.2021

Jsme nevyspalí, unavení, ale štastní. Stálo to za to. Před podrobnějšími reporty posíláme tradiční top 5 převážně z řad crew a organizátorského týmu.

Šejkr #60: „Máme to teda dělat venku? Já fakt nevím.“

Michal Pařízek 27.08.2021

Feeling podzim. Loňskou euforii na kolonádě do velké míry zapříčinilo také počasí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Veronika Havlová, Viktor Palák 24.08.2021

Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Veronika Miksová 24.08.2021

Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.

Top 5 Josefstadt 2021

redakce 20.08.2021

Po tradičním epickém reportu přinášíme ještě výběr z toho nejlepšího očima našich redaktorů/fotografů a přátel ze zeleného údolí a přilehlých kasemat.

Šejkr #59: Dny, kdy nám to spolu nejde

Michal Pařízek 13.08.2021

Emoce tlučou křídly už od Kyjova, chceme tam být rychle, a to ještě netušíme, co nás čeká na místě.

Zápisky z Letní filmové školy: Jugoslávská proměnlivost a ryzí expresionistické němectví

Ondra Helar 10.08.2021

Při cold brew v budapešťském Kofein Baru sleduji první storýs na instagramu, kde se má bublina chlubí tím, že si vybírá filmy na páteční večer. Nejistý pocit, že jsem na…

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace