Články / Sloupky/Blogy

 Od Hadího pramene #3: filmové úvody, vtipy a moudra

Od Hadího pramene #3: filmové úvody, vtipy a moudra

Veronika Havlová | Články / Sloupky/Blogy | 07.07.2016

Během karlovarského festivalu si každý návštěvník vyslechne i pořádnou nálož řečí, které jsou často zbytečné, ne-li přímo otravné. Jen máloco dovede zkazit náladu před filmem tolik, jako rádobyvtipné či rádoby hluboké promluvy uvádějících. Obzvlášť když se táhnou a vy víte, že máte mezi projekcemi i tak nepříjemně málo času na přeběh.

Úvody na karlovarském festivalu jsou vůbec kapitola sama pro sebe. Nejmenovaná moderátorka ČT, která měla tendenci před projekcí odvykládat divákům děj včetně překvapivých zvratů, se tu naštěstí už pár let nevyskytuje. Marek Eben, jakýsi etalon karlovarských úvodů, bohužel v mnohých svých následovnících vzbudil dojem, že musejí být vtipní. Za každou cenu. To ovšem naráží na problém, že každý není Eben. Dokonce ani Ebenovi samotnému se to nepodaří pokaždé. A řekněme si upřímně, máloco je tak trapné, jako předem připravený vtip, samozřejmě i s dramatickou pomlkou na smích, který nepřichází. Ovšem odvrátit se od humoru směrem k myšlenkové hloubce taky nebývá nejšťastnější možnost. Dozvědět se před němým filmem, že jde vlastně o nastavené zrcadlo dnešní uspěchané době, kdy se lidé neposlouchají, skutečně není příliš objevné.

Je jasné, že z časových i dramaturgických důvodů není možné před filmy poskytovat erudovaný filmově historický úvod, jako tomu bývá třeba na LFŠ. Člověk by ale uvítal například nějakou drobnou zajímavost o přítomném tvůrci nebo o okolnostech vzniku filmu. Příkladem mohl být úvod k Malé sokolnici, v němž jsme se dozvěděli o režisérově čerstvém zasnoubení, kdyby ho ovšem Saša Michailidis předem neutopil ve zdlouhavé anketě mezi diváky, která sice nakonec vedla k předem připravené pointě (“Doufám, že až se vás někdo znova zeptá, jaký jste viděli dobrý film, řeknete Malá sokolnice…”), ale byla od začátku do konce silně nenutná.

Vůbec nejlepší a nejvtipnější úvody vznikají z momentální situace a postřehu přítomných. Dodnes si pamatuju na úvod jednoho amerického režiséra, který větou “Nazdar, jsem opilej, a co vy?” dostal na svou stranu všechny přítomné. Abych panu Michailidisovi zbytečně nekřivdila, spolu s překladatelem se postaral o velmi příjemný úvod k filmu Cválající mysl. Oba byli zjevně trošku unavení (a teď skutečně nemám na mysli společenskou unavenost) a hned od počátku začali kupit chybky a přeřeky. Dokázali z toho ale nakonec vybruslit tak elegantně, že je měl režisér Vandekeybus za komiky a navrhnul, aby jim byla udělena zvláštní cena festivalu za nejlepší úvod. Je zajímavé, že uvádějící dramaturgové sekcí dokáží být někdy ještě banálnější než uvádějící herci a moderátoři. Dozvědět se před filmem od členky dramaturgického týmu, že film vybraly, protože jim připadal dobrý, to by jeden nečekal. Dosud jsem žila v domnění, že jsou vybírány schválně filmy co nejnepovedenější.


Ale zanechme sarkasmu a věčného kritizování. Na karlovarském festivalu je vlastně typické, že je do jisté míry neformální, je v něm místo pro chyby, naopak pro kožené tváře a úzkostlivou profesionalitu je v něm místa minimálně. Navíc když je úvod trochu trapný, není pak takovým šokem nová letošní znělka se Zdeňkem Svěrákem. Takže směle vzhůru na další projekce, na další úvody, vtipy a moudra. Vždyť by nám ta ztráta lidskosti, v celém spektru její případné trapnosti nakonec snad i chyběla.

Info

51. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
1. - 9. 7. 2016, Karlovy Vary
www.kviff.com

na fotografii Otto Bell, režisér filmu Malá sokolnice

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #64: „I got a feeling I just can't shake“

Michal Pařízek 22.10.2021

Courám se po Skalitzer Straße, tradičně fouká, ale vlastně je teplo. Míjím zavřený Privat Klub, novou sicilskou kavárnu, kterou si okamžitě zařazuji do záložky jménem Jednou jistě...

Šejkr#63: Báječná léta

Michal Pařízek 08.10.2021

Sedím na osiřelé zahrádce Barriquády v zapnuté bundě a pohodlí kupodivu nepomáhá ani sklenice kremžského ryzlinku, kterou si trochu tvrdohlavě objednám...

Šejkr #62: Elán mezi oblázky

Michal Pařízek 24.09.2021

Fouká tak, že i zavřené slunečníky se komíhají jak sbor opilých baletek a chudák číšník z místní taverny má s rovnáním neposlušných lehátek slušnou honičku...

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Moody Moon Noize vol.2: Top 5

redakce 30.08.2021

Jsme nevyspalí, unavení, ale štastní. Stálo to za to. Před podrobnějšími reporty posíláme tradiční top 5 převážně z řad crew a organizátorského týmu.

Šejkr #60: „Máme to teda dělat venku? Já fakt nevím.“

Michal Pařízek 27.08.2021

Feeling podzim. Loňskou euforii na kolonádě do velké míry zapříčinilo také počasí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Veronika Havlová, Viktor Palák 24.08.2021

Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Veronika Miksová 24.08.2021

Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace