Články / Sloupky/Blogy

 Od Hadího pramene #3: filmové úvody, vtipy a moudra

Od Hadího pramene #3: filmové úvody, vtipy a moudra

Veronika Havlová | Články / Sloupky/Blogy | 07.07.2016

Během karlovarského festivalu si každý návštěvník vyslechne i pořádnou nálož řečí, které jsou často zbytečné, ne-li přímo otravné. Jen máloco dovede zkazit náladu před filmem tolik, jako rádobyvtipné či rádoby hluboké promluvy uvádějících. Obzvlášť když se táhnou a vy víte, že máte mezi projekcemi i tak nepříjemně málo času na přeběh.

Úvody na karlovarském festivalu jsou vůbec kapitola sama pro sebe. Nejmenovaná moderátorka ČT, která měla tendenci před projekcí odvykládat divákům děj včetně překvapivých zvratů, se tu naštěstí už pár let nevyskytuje. Marek Eben, jakýsi etalon karlovarských úvodů, bohužel v mnohých svých následovnících vzbudil dojem, že musejí být vtipní. Za každou cenu. To ovšem naráží na problém, že každý není Eben. Dokonce ani Ebenovi samotnému se to nepodaří pokaždé. A řekněme si upřímně, máloco je tak trapné, jako předem připravený vtip, samozřejmě i s dramatickou pomlkou na smích, který nepřichází. Ovšem odvrátit se od humoru směrem k myšlenkové hloubce taky nebývá nejšťastnější možnost. Dozvědět se před němým filmem, že jde vlastně o nastavené zrcadlo dnešní uspěchané době, kdy se lidé neposlouchají, skutečně není příliš objevné.

Je jasné, že z časových i dramaturgických důvodů není možné před filmy poskytovat erudovaný filmově historický úvod, jako tomu bývá třeba na LFŠ. Člověk by ale uvítal například nějakou drobnou zajímavost o přítomném tvůrci nebo o okolnostech vzniku filmu. Příkladem mohl být úvod k Malé sokolnici, v němž jsme se dozvěděli o režisérově čerstvém zasnoubení, kdyby ho ovšem Saša Michailidis předem neutopil ve zdlouhavé anketě mezi diváky, která sice nakonec vedla k předem připravené pointě (“Doufám, že až se vás někdo znova zeptá, jaký jste viděli dobrý film, řeknete Malá sokolnice…”), ale byla od začátku do konce silně nenutná.

Vůbec nejlepší a nejvtipnější úvody vznikají z momentální situace a postřehu přítomných. Dodnes si pamatuju na úvod jednoho amerického režiséra, který větou “Nazdar, jsem opilej, a co vy?” dostal na svou stranu všechny přítomné. Abych panu Michailidisovi zbytečně nekřivdila, spolu s překladatelem se postaral o velmi příjemný úvod k filmu Cválající mysl. Oba byli zjevně trošku unavení (a teď skutečně nemám na mysli společenskou unavenost) a hned od počátku začali kupit chybky a přeřeky. Dokázali z toho ale nakonec vybruslit tak elegantně, že je měl režisér Vandekeybus za komiky a navrhnul, aby jim byla udělena zvláštní cena festivalu za nejlepší úvod. Je zajímavé, že uvádějící dramaturgové sekcí dokáží být někdy ještě banálnější než uvádějící herci a moderátoři. Dozvědět se před filmem od členky dramaturgického týmu, že film vybraly, protože jim připadal dobrý, to by jeden nečekal. Dosud jsem žila v domnění, že jsou vybírány schválně filmy co nejnepovedenější.


Ale zanechme sarkasmu a věčného kritizování. Na karlovarském festivalu je vlastně typické, že je do jisté míry neformální, je v něm místo pro chyby, naopak pro kožené tváře a úzkostlivou profesionalitu je v něm místa minimálně. Navíc když je úvod trochu trapný, není pak takovým šokem nová letošní znělka se Zdeňkem Svěrákem. Takže směle vzhůru na další projekce, na další úvody, vtipy a moudra. Vždyť by nám ta ztráta lidskosti, v celém spektru její případné trapnosti nakonec snad i chyběla.

Info

51. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
1. - 9. 7. 2016, Karlovy Vary
www.kviff.com

na fotografii Otto Bell, režisér filmu Malá sokolnice

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nekonečný štrůdl v káznici aneb Ein Strudel und Nekonečno

Minka Dočkalová 01.08.2021

Inscenace je plná matematických pouček, filosofických otázek i slovních hříček, vizuálně je dotvářena jednotlivými ingrediencemi vídeňského štrůdlu. Meeting Brno.

Šejkr #58: Naši lidi

Michal Pařízek 30.07.2021

Když říkám, že k dobrému festivalu ani moc koncertů nepotřebuju, tak to myslím úplně vážně. Dobře, je to trochu zhůvěřilost, uznávám, ale přesto sázím víc na...

Zahradní slavnost aneb Vivat Vila

redakce 28.07.2021

Jaké vzpomínky si odnáší (nejen) Full Moon crew z festivalu Vivat vila? Slzičky pro Edova syna a další dojmy.

Šejkr #57: „Vstal jsem v 10:25.“

Michal Pařízek 16.07.2021

Do galerie C|O Berlin jsem původně směřoval hlavně kvůli výstavě módní fotografky Nadine Ijewere, ještě víc na mě ale zapůsobila další tamní expozice.

Šejkr #56: Wellness ve znaku

Michal Pařízek 02.07.2021

Tenhle Šejkr s wellness ve znaku byl hotový už dávno. Třeba i díky lázeňskému tempu nebo zážitku z koncertu Havlových.

Krajina v obrazech: Galerie Benedikta Rejta v Lounech

Barka Fabiánová 01.07.2021

V Galerii Benedikta Rejta v Lounech právě probíhá dost povedená výstava Krajina+.

Kdo byl na Měsíci první? Aneb hudba, kterou neslyšíte

Marek Blažíček 21.06.2021

Sedmašedesátiletý Salvatore Garau se dlouhá léta věnuje konceptuálnímu umění a zároveň maluje abstraktní obrazy. A díky němu se ve světě umění poprvé vydražilo „nic“.

Šejkr #55: Kdo jede na tygru...

Michal Pařízek 18.06.2021

Tvorba Marka Lanegana mě provází tak dlouho, že se to až stydím říkat. Kdo vyrazil do pražských Riegráčů a kdo jede na tygru?

Hudba k láske (Vec+ Švidraň)

Mišo_O 17.06.2021

Za absolútny vrchol celého albumu a za Vecovu pravdepodobne najlepšiu vec, ktorú za posledné roky vygravíroval do papiera zlatými literami, sa smelo dá považovať...

Šejkr #54: Jak děláš omeletu?

Michal Pařízek 04.06.2021

Vzpomínky na Beatpol, The Drones, Anthonyho Bourdaina a peklo posledních dní. Včetně receptu!

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace