Články / Sloupky/Blogy

 Od Hadího pramene #3: filmové úvody, vtipy a moudra

Od Hadího pramene #3: filmové úvody, vtipy a moudra

Veronika Havlová | Články / Sloupky/Blogy | 07.07.2016

Během karlovarského festivalu si každý návštěvník vyslechne i pořádnou nálož řečí, které jsou často zbytečné, ne-li přímo otravné. Jen máloco dovede zkazit náladu před filmem tolik, jako rádobyvtipné či rádoby hluboké promluvy uvádějících. Obzvlášť když se táhnou a vy víte, že máte mezi projekcemi i tak nepříjemně málo času na přeběh.

Úvody na karlovarském festivalu jsou vůbec kapitola sama pro sebe. Nejmenovaná moderátorka ČT, která měla tendenci před projekcí odvykládat divákům děj včetně překvapivých zvratů, se tu naštěstí už pár let nevyskytuje. Marek Eben, jakýsi etalon karlovarských úvodů, bohužel v mnohých svých následovnících vzbudil dojem, že musejí být vtipní. Za každou cenu. To ovšem naráží na problém, že každý není Eben. Dokonce ani Ebenovi samotnému se to nepodaří pokaždé. A řekněme si upřímně, máloco je tak trapné, jako předem připravený vtip, samozřejmě i s dramatickou pomlkou na smích, který nepřichází. Ovšem odvrátit se od humoru směrem k myšlenkové hloubce taky nebývá nejšťastnější možnost. Dozvědět se před němým filmem, že jde vlastně o nastavené zrcadlo dnešní uspěchané době, kdy se lidé neposlouchají, skutečně není příliš objevné.

Je jasné, že z časových i dramaturgických důvodů není možné před filmy poskytovat erudovaný filmově historický úvod, jako tomu bývá třeba na LFŠ. Člověk by ale uvítal například nějakou drobnou zajímavost o přítomném tvůrci nebo o okolnostech vzniku filmu. Příkladem mohl být úvod k Malé sokolnici, v němž jsme se dozvěděli o režisérově čerstvém zasnoubení, kdyby ho ovšem Saša Michailidis předem neutopil ve zdlouhavé anketě mezi diváky, která sice nakonec vedla k předem připravené pointě (“Doufám, že až se vás někdo znova zeptá, jaký jste viděli dobrý film, řeknete Malá sokolnice…”), ale byla od začátku do konce silně nenutná.

Vůbec nejlepší a nejvtipnější úvody vznikají z momentální situace a postřehu přítomných. Dodnes si pamatuju na úvod jednoho amerického režiséra, který větou “Nazdar, jsem opilej, a co vy?” dostal na svou stranu všechny přítomné. Abych panu Michailidisovi zbytečně nekřivdila, spolu s překladatelem se postaral o velmi příjemný úvod k filmu Cválající mysl. Oba byli zjevně trošku unavení (a teď skutečně nemám na mysli společenskou unavenost) a hned od počátku začali kupit chybky a přeřeky. Dokázali z toho ale nakonec vybruslit tak elegantně, že je měl režisér Vandekeybus za komiky a navrhnul, aby jim byla udělena zvláštní cena festivalu za nejlepší úvod. Je zajímavé, že uvádějící dramaturgové sekcí dokáží být někdy ještě banálnější než uvádějící herci a moderátoři. Dozvědět se před filmem od členky dramaturgického týmu, že film vybraly, protože jim připadal dobrý, to by jeden nečekal. Dosud jsem žila v domnění, že jsou vybírány schválně filmy co nejnepovedenější.


Ale zanechme sarkasmu a věčného kritizování. Na karlovarském festivalu je vlastně typické, že je do jisté míry neformální, je v něm místo pro chyby, naopak pro kožené tváře a úzkostlivou profesionalitu je v něm místa minimálně. Navíc když je úvod trochu trapný, není pak takovým šokem nová letošní znělka se Zdeňkem Svěrákem. Takže směle vzhůru na další projekce, na další úvody, vtipy a moudra. Vždyť by nám ta ztráta lidskosti, v celém spektru její případné trapnosti nakonec snad i chyběla.

Info

51. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
1. - 9. 7. 2016, Karlovy Vary
www.kviff.com

na fotografii Otto Bell, režisér filmu Malá sokolnice

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 04.01.2024

Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 03.01.2024

Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace