Články / Recenze

Od jemnosti k dravosti, Beth Hart

Od jemnosti k dravosti, Beth Hart

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 10.10.2017

OHODNOŤTE DESKU

Beth Hart je zpěvačka s výjimečným hlasem. Hlasem z rodu velkých bluesových a sólových div, jako byla třeba Bessie Smith, “velká matička” Thorton(ová) nebo poněkud blíže současnosti Janis Joplin. Hart si svou kariéru buduje postupně od druhé poloviny devadesátých let (průlomem byla deska Screamin’ for My Supper a také dvoualbová spolupráce s kytaristou Joem Bonamassou) a novinka Fire on the Floor je její desátou položkou ve studiové diskografii.

Fire on the Floor je až neuvěřitelně vyrovnaná kolekce. Dvanáctka písniček se pohybuje od zakouřené jazzové atmosféry otvíráku Jazz Town přes rozervaná blues (Love Is a Lie) a tvrdě rockové kusy (Baby Shot Me Down) až ke křehkým klavírním baladám, jako je předposlední Picture in the Frame. Posledně jmenovaná by mohla směle aspirovat na lamače rádiových playlistů - kvalitativně je několik tříd výše než to, co éter zaplňuje. A všechno jako by spojoval soul, žánr pevně zakořeněný v projevu Beth Hart, nikoliv však prvoplánově tlačený dopředu.


Zpěvačka je všech polohách jako doma. Posluchače strhává nečekanými přechody od jemnosti k dravosti, prociťuje každý tón, doslova se mazlí s melodií (Woman You’ve Dreaming Of). Je v tom i kus hereckého talentu, převzetí lyrického subjektu textu a jeho projekce na hudební základ, nikdy však nepřekročíme hranici směrem k únavné teatrálnosti, která odvádí pozornost od podstatných věcí. Poslední klíčovou proměnnou je tak doprovodná kapela, a i v tomto případě je na Fire on the Floor vše tak, jak má být. Beth Hart se podařilo vyhnout přepjaté instrumentaci a skladby staví na jednoduše vystavěné kapele s dominantním klavírem a přihrávající kytarou, která se ovšem umí patřičně ozvat.

Beth Hart dosahuje s deskou Fire on the Floor na vrchol své kariéry. Málokdy se podaří posluchačům předložit natolik vyvážené album, kterému navíc věříte každé slovo.

Info

Beth Hart – Fire on the Floor (Provogue, 2016)
www.bethhart.com

Live: Prague International Bluenight no.: 125
Beth Hart (us)
6. 11. 2017 20:00
Forum Karlín, Praha

www.facebook.com/officialbethhart
www.facebook.com/forumkarlin

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.