Články / Recenze

Od jemnosti k dravosti, Beth Hart

Od jemnosti k dravosti, Beth Hart

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 10.10.2017

OHODNOŤTE DESKU

Beth Hart je zpěvačka s výjimečným hlasem. Hlasem z rodu velkých bluesových a sólových div, jako byla třeba Bessie Smith, “velká matička” Thorton(ová) nebo poněkud blíže současnosti Janis Joplin. Hart si svou kariéru buduje postupně od druhé poloviny devadesátých let (průlomem byla deska Screamin’ for My Supper a také dvoualbová spolupráce s kytaristou Joem Bonamassou) a novinka Fire on the Floor je její desátou položkou ve studiové diskografii.

Fire on the Floor je až neuvěřitelně vyrovnaná kolekce. Dvanáctka písniček se pohybuje od zakouřené jazzové atmosféry otvíráku Jazz Town přes rozervaná blues (Love Is a Lie) a tvrdě rockové kusy (Baby Shot Me Down) až ke křehkým klavírním baladám, jako je předposlední Picture in the Frame. Posledně jmenovaná by mohla směle aspirovat na lamače rádiových playlistů - kvalitativně je několik tříd výše než to, co éter zaplňuje. A všechno jako by spojoval soul, žánr pevně zakořeněný v projevu Beth Hart, nikoliv však prvoplánově tlačený dopředu.


Zpěvačka je všech polohách jako doma. Posluchače strhává nečekanými přechody od jemnosti k dravosti, prociťuje každý tón, doslova se mazlí s melodií (Woman You’ve Dreaming Of). Je v tom i kus hereckého talentu, převzetí lyrického subjektu textu a jeho projekce na hudební základ, nikdy však nepřekročíme hranici směrem k únavné teatrálnosti, která odvádí pozornost od podstatných věcí. Poslední klíčovou proměnnou je tak doprovodná kapela, a i v tomto případě je na Fire on the Floor vše tak, jak má být. Beth Hart se podařilo vyhnout přepjaté instrumentaci a skladby staví na jednoduše vystavěné kapele s dominantním klavírem a přihrávající kytarou, která se ovšem umí patřičně ozvat.

Beth Hart dosahuje s deskou Fire on the Floor na vrchol své kariéry. Málokdy se podaří posluchačům předložit natolik vyvážené album, kterému navíc věříte každé slovo.

Info

Beth Hart – Fire on the Floor (Provogue, 2016)
www.bethhart.com

Live: Prague International Bluenight no.: 125
Beth Hart (us)
6. 11. 2017 20:00
Forum Karlín, Praha

www.facebook.com/officialbethhart
www.facebook.com/forumkarlin

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.