Články / Recenze

Od jemnosti k dravosti, Beth Hart

Od jemnosti k dravosti, Beth Hart

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 10.10.2017

OHODNOŤTE DESKU

Beth Hart je zpěvačka s výjimečným hlasem. Hlasem z rodu velkých bluesových a sólových div, jako byla třeba Bessie Smith, “velká matička” Thorton(ová) nebo poněkud blíže současnosti Janis Joplin. Hart si svou kariéru buduje postupně od druhé poloviny devadesátých let (průlomem byla deska Screamin’ for My Supper a také dvoualbová spolupráce s kytaristou Joem Bonamassou) a novinka Fire on the Floor je její desátou položkou ve studiové diskografii.

Fire on the Floor je až neuvěřitelně vyrovnaná kolekce. Dvanáctka písniček se pohybuje od zakouřené jazzové atmosféry otvíráku Jazz Town přes rozervaná blues (Love Is a Lie) a tvrdě rockové kusy (Baby Shot Me Down) až ke křehkým klavírním baladám, jako je předposlední Picture in the Frame. Posledně jmenovaná by mohla směle aspirovat na lamače rádiových playlistů - kvalitativně je několik tříd výše než to, co éter zaplňuje. A všechno jako by spojoval soul, žánr pevně zakořeněný v projevu Beth Hart, nikoliv však prvoplánově tlačený dopředu.


Zpěvačka je všech polohách jako doma. Posluchače strhává nečekanými přechody od jemnosti k dravosti, prociťuje každý tón, doslova se mazlí s melodií (Woman You’ve Dreaming Of). Je v tom i kus hereckého talentu, převzetí lyrického subjektu textu a jeho projekce na hudební základ, nikdy však nepřekročíme hranici směrem k únavné teatrálnosti, která odvádí pozornost od podstatných věcí. Poslední klíčovou proměnnou je tak doprovodná kapela, a i v tomto případě je na Fire on the Floor vše tak, jak má být. Beth Hart se podařilo vyhnout přepjaté instrumentaci a skladby staví na jednoduše vystavěné kapele s dominantním klavírem a přihrávající kytarou, která se ovšem umí patřičně ozvat.

Beth Hart dosahuje s deskou Fire on the Floor na vrchol své kariéry. Málokdy se podaří posluchačům předložit natolik vyvážené album, kterému navíc věříte každé slovo.

Info

Beth Hart – Fire on the Floor (Provogue, 2016)
www.bethhart.com

Live: Prague International Bluenight no.: 125
Beth Hart (us)
6. 11. 2017 20:00
Forum Karlín, Praha

www.facebook.com/officialbethhart
www.facebook.com/forumkarlin

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?