Články / Reporty

Odbržděný a zabržděný (DJ Krush+ Philip T.B.C.)

Odbržděný a zabržděný (DJ Krush+ Philip T.B.C.)

blueskin | Články / Reporty | 21.04.2018

Dorodango je japonský výraz pro hliněnou kouli, která neustálým hnětením získá kompaktní tvar. Poté, co se z masy hlíny odpaří veškerá přebytečná voda, nastupuje proces zvaný hikaru, při kterém pomocí smirkového papíru dodáváte povrchu koule vysoký lesk. Výsledkem je dekorativní objekt, který nemá žádný užitek, je ale příjemný na pohled i na dotek a jako bonus funguje i jako doklad vaší zručnosti a trpělivosti.

Hudba Japonce DJe Krushe (vlastním jménem Hideaki Iši) tuhle praktiku v lecčems připomíná. Jeho alba se navzájem liší asi tak, jako se liší jednotlivé dorodango - rozdíly jsou v barvě a podpovrchové struktuře použitého materiálu, konečnou úpravou však vzniká homogenní útvar s minimem vnějškových rozdílů. Totéž platí o Krushových koncertech, při kterých kombinuje živé hraní s djingem.

Oproti poslednímu pražskému vystoupení před dvěma lety nechyběla tentokrát sada kamer, které na plátno přenášely dění na pódiu. Kdo chtěl, mohl tak z první ruky sledovat Išiho obdivuhodnou práci s konzolí Vestax, která fungovala jako sampler, sekvencér a mixpult zároveň. Tuto konzoli doplňovala dvojice gramofonů s datovými vinyly, s jejichž pomocí Krush doplňoval hudbu o další zvukové vrstvy a frenetickým scratchovaním dodával hiphopový feeling koncertu, který byl minimálně v první polovině spíše ve znamení trip hopu.

Teprve časem přibývalo výraznějších rytmů, které rozpohybovaly zpočátku nepříliš aktivní publikum. A končilo se v nefalšovaném party módu. DJ Krush po desítkách let na scéně ví, jak vystavět set, kde přitlačit na pilu a kde naopak zvolnit. Jestliže na deskách působí spíš dojmem poustevníka, kterému je nejlépe v jeho studiové svatyni, naživo se mění v zábavného eskamotéra, na jehož umění budete ještě dlouho vzpomínat.

fotogalerie z koncertu tady

V téhle konkurenci nutně bledl výkon předskakujícího Philipa T.B.C. Ten v Lucerně představoval svůj projekt Indian Beatology, který vznikl během jeho loňské cesty na Dálný východ. Součástí večera byla i projekce stejnojmenného dokumentu, který o spolupráci pražského producenta Filipa Kluga s indickými hudebníky natočil Tomáš Dietl.

Samotný dokument byl přitom o třídu lepší než následný koncert, při kterém Kluga doprovodil indický MC Ixist a jeho britsko-český kolega LifeSize. Zatímco dvojice vokalistů vytvářela svojí flow velký hybný moment, problematické bylo použití původních albových tracků v nezměněné podobě. Časté odmlky a klidnější pasáže, které na desce fungují, její živou prezentaci zbytečně brzdily. Potenciál, který tohle propojení Západu a Východu teoreticky mělo, zůstal v praxi nenaplněn.

Info

DJ Krush (jp) + Philip T.B.C.
18. 4. 2018 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...