Články / Recenze

Oddělen od neklidu (Pavel Kolmačka a Život lidí, zvířat, rostlin, včel)

Oddělen od neklidu (Pavel Kolmačka a Život lidí, zvířat, rostlin, včel)

Libor Staněk | Články / Recenze | 23.12.2018

Pavel Kolmačka (1962) patří bezesporu mezi nejvýznamnější autory své generace. Jeho první sbírky Vlál za mnou směšný šos (1994) a Viděl jsi, že jsi (1998) se nesly v „reynkovském duchu“, tedy ve spirituálně stylizované lyrice s příklonem ke všednímu záznamu skutečnosti. Ne nadarmo ho literární kritik Jiří Trávníček v tomto raném období označil za metafyzického venkovana. V další sbírce Moře (2005) Kolmačka vsadil na intimnější a civilnější polohu básnictví, ve kterém vyčnívalo především téma rodičovství. Určitý zlom přinesla sbírka Wittgenstein bije žáka (2014), v níž se poprvé v meditacích nad přírodou, lidským životem či společností objevuje přídech kritičnosti a ironie. I letošní Kolmačkova sbírka Život lidí, zvířat, rostlin, včel pokračuje v linii vycházející z civilně přírodní lyriky, kterou autor prokládá společenskokritickým podtónem. Nezříká se ale ani osobního pozadí svých textů.

V Kolmačkově básnickém světě není příroda zprvu vnímaná ve své neměnné či posvátně podobě, ale je postavena do konfrontace s lidskou činností: „Betonové plochy nepřipouštěly/ prorůstání rostlin.“ Toto napětí se projevuje i ve změně Kolmačkova stylu. Kde dříve mířil k idylické stylizaci produkující statické pohledy, tam se nyní zorný úhel pohledu stává dynamičtějším, a to jak vertikálně: „Níž a níž/ se spouštěla volavka/ nad zatopenou strží,“ tak i horizontálně: „Nezadržitelný zajíc/ uháněl polní plání/ k lesnímu útočišti.“ Dynamika popisu vystupuje na povrch i při pouhém pozorování samostatných subjektů/objektů, v tomto případě včely, jejíž pohyb ke květům je zachycen v dychtivém tempu: „Času se nedostávalo,/ život byl krátký./ Květy čekaly rozevřené.“

Verše sbírky zkrátka pulzují energií. V mnoha básních jako by neustále něco bujilo a rašilo, směřovalo někam dál: „Motýlí samečci/ zářili ve slunci/ bělostní, modří, žlutí./ Vyhlíželi nevěsty/ v místech denní pastvy.“ Kumulující se pohyb života je přitom nezachytitelný, pořád zrychluje a čas chvátá a nezvolňuje. Kolmačka se skrze tuto dynamiku často dobírá až k poetickému splývání odlišných jevů, dochází k pestrému prostupování přírodních věcí s těmi umělými či technickými. Jako by v literárním prostoru vše prostupovalo vším: „Sluneční vichr udeřil,/ elektronické sítě zakolísaly.“ Zmiňování těchto předmětů jde ruku v ruce s technickým pokrokem lidstva, který je v knize nastíněn spíše v negativních konotacích. Autor nám ho předkládá v dystopicky nedůvěřivých, až karikaturně bizarních vizích: „Studie o vědeckých studiích/ odhalila bezostyšné lži/ ve zprávách z výzkumu rakoviny./ Pokusy na živých byly odsouzeny,/ metodologie ale/ došla uznání.“

Jako protiváha řečenému působí oddíl sbírky Nad kráterem, v němž se Kolmačkova poezie zdůvěrňuje. Je tematicky ztišená, trpělivě vypozorovaná a skrze hmatatelné a prožité věci hledá soulad s vyšším principem: „Za olšemi, oddělen od neklidu,/ do sebe pohroužený kráter,/ zatopený vyvěráním spodní vody,/ (…)/ „dřímá za olšemi, žije své tiché dějiny.“ Najednou má autor na všechno více času, což se projevuje i v nevzrušeném líčení přírody: „Houkání sýčka./ Voda chladně sevře, povolí a hýčká,/ nadnáší naše těla.“

Kolmačka ve sbírce Život lidí, zvířat, rostlin, včel dokáže promlouvat odlišnými básnickými hlasy, které nakonec splývají v jeden. V prvních částech svým živelným viděním nastavuje ironické zrcadlo pomíjivé, uchvátané a přetechnizované době, ale nevyhýbá se ani oslavě života v jeho divokém rozpuku, kdy svět lidí komunikuje v propojeném dialogu se světem zvířat, rostlin i včel. V závěrečných oddílech pak proti této dynamizaci řeči staví poezii pomalosti a jednoty, aby ji nakonec opět narušil. A právě v této nezřetelné hranici básnického pnutí mezi neklidem a klidem spočívá kouzlo Kolmačkovy nové sbírky.

Info

Pavel Kolmačka: Život lidí, zvířat, rostlin, včel (Triáda, 2018)
web nakladatelství

foto © Fra

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kde jsem tohle naposledy slyšela? (Jungle)

redakce 25.05.2019

Nahrávka míchající soul, disco a funk prestižní cenu sice nevyhrála, ale i nominace zajistila jejím autorům nemalý zájem.

Porouchané rádio Devina Townsenda

redakce 15.05.2019

V jedinečném bodě se celý Townsendův neuspořádaný vesmír sjednotí a vznikne řád. Novinka Empath trápí i překvapuje.

Hauschka v lese bez nástrah?

redakce 07.05.2019

Technika „připraveného klavíru“ se stala brzy proslulou a německého tvůrce dokázala bezpečně odlišit od dalších pianistů, jako jsou Nils Frahm nebo Ólafur Arnalds.

Vykouzlit ten okamžik (Anna von Hausswolff)

redakce 03.05.2019

Vyslovit se proti vykořeněné současnosti, prožít kouzlo přítomnosti. Zmrazit čas a vnímat sama sebe v celé svojí zranitelnosti.

Kronika spomienok Maggie Rogers

redakce 02.05.2019

Celé to odštartovalo video z jej hodiny na New York University, kde prezentovala svoje demo jednému z najúspešnejších producentov pop music, Pharellovi.

Propracovaná kytarová alchymie Swervedriver

redakce 25.04.2019

Drží se osvědčené indierockové receptury, která těží převážně z tradic ostrovního shoegazingu, tedy z žánru, jehož základy pomáhali zkraje 90. let sami budovat.

Obyčejnost narkomanů / Modlitba

redakce 21.04.2019

Nabízí se srovnání se snímkem Beautiful Boy, který poněkud povrchně popisoval rozpadající se vztah otce a závislého syna, zatímco Modlitba sleduje jedince bojujícího s...

Svět pomalu hoří… (Ladytron)

redakce 20.04.2019

Z alba není ani tak cítit politická angažovanost, jako spíš pocit bezmoci a odcizení v dystopickém světě.

Gregor Sailer: Pastelová nervozita opuštěných budov

redakce 14.04.2019

Rakouský fotograf Gregor Sailer ve svém posledním projektu důkladně prozkoumává fenomén Potěmkinových vesnic.

Žádné suché variace (Emil Viklický Trio Hraje Suchého a Šlitra)

redakce 07.04.2019

Viklický není typem muzikanta, který by se držel melodických schémat, jež mu předepisuje původní píseň...