Články / Recenze

Oddělen od neklidu (Pavel Kolmačka a Život lidí, zvířat, rostlin, včel)

Oddělen od neklidu (Pavel Kolmačka a Život lidí, zvířat, rostlin, včel)

Libor Staněk | Články / Recenze | 23.12.2018

Pavel Kolmačka (1962) patří bezesporu mezi nejvýznamnější autory své generace. Jeho první sbírky Vlál za mnou směšný šos (1994) a Viděl jsi, že jsi (1998) se nesly v „reynkovském duchu“, tedy ve spirituálně stylizované lyrice s příklonem ke všednímu záznamu skutečnosti. Ne nadarmo ho literární kritik Jiří Trávníček v tomto raném období označil za metafyzického venkovana. V další sbírce Moře (2005) Kolmačka vsadil na intimnější a civilnější polohu básnictví, ve kterém vyčnívalo především téma rodičovství. Určitý zlom přinesla sbírka Wittgenstein bije žáka (2014), v níž se poprvé v meditacích nad přírodou, lidským životem či společností objevuje přídech kritičnosti a ironie. I letošní Kolmačkova sbírka Život lidí, zvířat, rostlin, včel pokračuje v linii vycházející z civilně přírodní lyriky, kterou autor prokládá společenskokritickým podtónem. Nezříká se ale ani osobního pozadí svých textů.

V Kolmačkově básnickém světě není příroda zprvu vnímaná ve své neměnné či posvátně podobě, ale je postavena do konfrontace s lidskou činností: „Betonové plochy nepřipouštěly/ prorůstání rostlin.“ Toto napětí se projevuje i ve změně Kolmačkova stylu. Kde dříve mířil k idylické stylizaci produkující statické pohledy, tam se nyní zorný úhel pohledu stává dynamičtějším, a to jak vertikálně: „Níž a níž/ se spouštěla volavka/ nad zatopenou strží,“ tak i horizontálně: „Nezadržitelný zajíc/ uháněl polní plání/ k lesnímu útočišti.“ Dynamika popisu vystupuje na povrch i při pouhém pozorování samostatných subjektů/objektů, v tomto případě včely, jejíž pohyb ke květům je zachycen v dychtivém tempu: „Času se nedostávalo,/ život byl krátký./ Květy čekaly rozevřené.“

Verše sbírky zkrátka pulzují energií. V mnoha básních jako by neustále něco bujilo a rašilo, směřovalo někam dál: „Motýlí samečci/ zářili ve slunci/ bělostní, modří, žlutí./ Vyhlíželi nevěsty/ v místech denní pastvy.“ Kumulující se pohyb života je přitom nezachytitelný, pořád zrychluje a čas chvátá a nezvolňuje. Kolmačka se skrze tuto dynamiku často dobírá až k poetickému splývání odlišných jevů, dochází k pestrému prostupování přírodních věcí s těmi umělými či technickými. Jako by v literárním prostoru vše prostupovalo vším: „Sluneční vichr udeřil,/ elektronické sítě zakolísaly.“ Zmiňování těchto předmětů jde ruku v ruce s technickým pokrokem lidstva, který je v knize nastíněn spíše v negativních konotacích. Autor nám ho předkládá v dystopicky nedůvěřivých, až karikaturně bizarních vizích: „Studie o vědeckých studiích/ odhalila bezostyšné lži/ ve zprávách z výzkumu rakoviny./ Pokusy na živých byly odsouzeny,/ metodologie ale/ došla uznání.“

Jako protiváha řečenému působí oddíl sbírky Nad kráterem, v němž se Kolmačkova poezie zdůvěrňuje. Je tematicky ztišená, trpělivě vypozorovaná a skrze hmatatelné a prožité věci hledá soulad s vyšším principem: „Za olšemi, oddělen od neklidu,/ do sebe pohroužený kráter,/ zatopený vyvěráním spodní vody,/ (…)/ „dřímá za olšemi, žije své tiché dějiny.“ Najednou má autor na všechno více času, což se projevuje i v nevzrušeném líčení přírody: „Houkání sýčka./ Voda chladně sevře, povolí a hýčká,/ nadnáší naše těla.“

Kolmačka ve sbírce Život lidí, zvířat, rostlin, včel dokáže promlouvat odlišnými básnickými hlasy, které nakonec splývají v jeden. V prvních částech svým živelným viděním nastavuje ironické zrcadlo pomíjivé, uchvátané a přetechnizované době, ale nevyhýbá se ani oslavě života v jeho divokém rozpuku, kdy svět lidí komunikuje v propojeném dialogu se světem zvířat, rostlin i včel. V závěrečných oddílech pak proti této dynamizaci řeči staví poezii pomalosti a jednoty, aby ji nakonec opět narušil. A právě v této nezřetelné hranici básnického pnutí mezi neklidem a klidem spočívá kouzlo Kolmačkovy nové sbírky.

Info

Pavel Kolmačka: Život lidí, zvířat, rostlin, včel (Triáda, 2018)
web nakladatelství

foto © Fra

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.

Pozvolný sestup do nekonečné noci (Serotonin Michela Houellebecqa)

Jiří Zahradnický 13.12.2019

Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...