Články / Reporty

Odevzdání se budoucnosti (Lambchop)

Odevzdání se budoucnosti (Lambchop)

Jakub Béreš | Články / Reporty | 25.11.2017

Struny podzimu obohacují klubovou sezónu jednak svým line-upem, ale taky rozhodnutím volit povětšinou variantu koncertů v sedě, což akcím dodává jakousi vážnost a honosnější atmosféru. Ale dá se tak poslouchat i alternativní country amerických Lambchop v čele s téměř šedesátiletým Kurtem Wagnerem za dvěma mikrofony, s konejšivým tónem i odtažitou image v čele s typickou barevnou kšiltovkou? Devadesát minut v Arše dokázalo, že ano.

Z úvodní role tajuplného cestovatele, jenž se všude zastaví pouze na tak dlouho, aby všem řekl, že i když jde všechno kolem do háje, pořád je pro co žít, se Wagner po chvíli přenesl do polohy písničkáře vyprávějícího o svém pestrém životě. To si zrovna na chvíli nepomáhal upraveným hlasem, ale lákal nás do svého světa za pomocí povědomých melodií vybízejících k tomu, abychom uspořádali židle do kruhu a uprostřed sálu zapálili oheň přátelství. Takové momenty přicházely stejně rychle, jako odcházely, protože většinu koncertu kromě Wagnerova charismatu v sále vládly rázný beat a hlas nakažený technologiemi.

Nejvíce prostoru se totiž dostalo poslední desce Flotus, na níž Lambchop kulturní dědictví americké historie přibližují dnešní době. Country, blues, romantický kočovný život, písničkář – všechny tyto pojmy v pojetí nadčasových kovbojů Lambchop dostávají svůj význam i v době, kdy děti nemají vzory v  kovbojích, ale v superhrdinech s obleky plnými technických vychytávek. Proto i Lambchop přijali technickou změnu a své country ohnuli do chladných beatů, aby mohl Wagnerův vokodérem neustále upravovaný hlas vést monolog o tom, co znamená být člověkem.

Během koncertu se toho stalo hodně: zazněla poetická Writer, stejně jako se dostalo na politické kousky The Hustle nebo JFK. A všechny skladby spojovala precizně chladná až strojová interpretace. Rozvernější momenty přišly, až když se dal Wagner do řeči se svým upovídaným pianistou i nemluvným kytaristou. Na konci zase vylekaly hudebníky uvaděčky s květinami a ti se tak dostali do jediné nepředvídané situace večera, po níž dělalo Wagnerovi problém se před posledním přídavkem zorientovat ve vlastních tahácích.

Během celé show sice frontmanovi nebylo vidět do obličeje, přesto každý věděl, že se pod stínem kšiltovky skrývá nebojácný střelec, který pochopil, že aby vzniklo něco krásného s potenciálem rezonovat, může stále pomrkávat k tradicím. Ty však nesmí jen zbožně opěvovat, ale je třeba je správným jazykem uvádět do současného kontextu. A v tom bílí kovbojové nejsou nedotknutelnými symboly hrdinství, ale lidmi, jejichž činy mají i druhou stranu mince.

Info

Lambchop (us)
25. 10. 2017 Divadlo Archa, Praha

foto © Frank Hoensch

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace