Jakub Béreš | Články / Reporty | 03.12.2018
Občas se v Praze stane, že během jedné noci hrají v různých klubech interpreti, kteří by k sobě skvěle pasovali, jak zvukem, tak tématy, kterým se věnují. Zatímco královna současného dusného experimentálního popu s íránskými kořeny Sevdeliza okupovala Lucernu Music Bar, Gaika, přízrak z jižního Londýna a hlas segregovaných sociálních skupin, obsadil skromný prostor Chill Out v Roxy za hlavním pódiem. Jeho letošní energická deska Basic Volume, která popisuje situaci na Ostrovech po hlasování o Brexitu očima druhé generace přistěhovalců, by se ovšem hodila představit v jiném prostoru a jiném kontextu.
Večer načínal slovenský postklubový projekt Isama Zing, za nímž se skrývá producent Pjoni. Jedna z nejinovativnějších postav současné československé elektronické scény předvedla set, jimiž je pověstný. Krásu hledal mezi nevlídnými, chladnými beaty a dekonstrukcí. Ta se v půlce začala měnit v omračující industriální plochu, k níž se přidal i nelidský křik, násobící intenzitu prožitku. Podobně omamný byl i v závěru singl Ritual, který dal vzpomenout na starší, industriální období Gaiky.
Aktuální tvorba britského hudebníka ustupuje od těžkých industriálních beatů a přibližuje se k temnému dancehallu. Ten je sice stejně chytlavý jako ten letní, „sluníčkový“, ovšem v Gaikově podání jde o hledání vlastní identity v měnící se domovině. Gaiku předchází pověst excentrického performera, který svou frustraci vtěluje do kontrastu přístupných dancehallových rytmů a dunících ozvuků večerních ulic. V Praze mu bohužel nebylo přáno a hned na začátku ho zradily technické problémy (za které se Roxy kálo ihned po skončení večera). Několik restartů skladeb i jejich předčasné ukončení atmosféře taky nepřidalo.
Gaika se omlouval a snažil se, co to šlo, ale situaci mu neulehčoval ani autotune na mikrofonu, který rozmazával jeho hlas natolik, že mu kolikrát nebylo rozumět. Nad vodou ho držela flow a upřímnost, s níž od začátku přiznával, že tenhle večer asi nebude ten nejlepší, ale že to rozhodně nevzdá. V jednu chvíli zdvihl stojan na mikrofon a zamával s ním nad hlavou, pak se ale vrátil nohama na zem, možná až moc. I když zvuk byl postupně únosnější, show chyběla v druhé části jiskra nebo jakýkoliv zvrat. Gaika nakonec působil příliš odevzdaně, tedy přesně opačně, než mu velí nátura i pověst, která ho provází.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.