Články / Reporty

Odevzdaný dancehall (Gaika)

Odevzdaný dancehall (Gaika)

Jakub Béreš | Články / Reporty | 03.12.2018

Občas se v Praze stane, že během jedné noci hrají v různých klubech interpreti, kteří by k sobě skvěle pasovali, jak zvukem, tak tématy, kterým se věnují. Zatímco královna současného dusného experimentálního popu s íránskými kořeny Sevdeliza okupovala Lucernu Music Bar, Gaika, přízrak z jižního Londýna a hlas segregovaných sociálních skupin, obsadil skromný prostor Chill Out v Roxy za hlavním pódiem. Jeho letošní energická deska Basic Volume, která popisuje situaci na Ostrovech po hlasování o Brexitu očima druhé generace přistěhovalců, by se ovšem hodila představit v jiném prostoru a jiném kontextu.

Večer načínal slovenský postklubový projekt Isama Zing, za nímž se skrývá producent Pjoni. Jedna z nejinovativnějších postav současné československé elektronické scény předvedla set, jimiž je pověstný. Krásu hledal mezi nevlídnými, chladnými beaty a dekonstrukcí. Ta se v půlce začala měnit v omračující industriální plochu, k níž se přidal i nelidský křik, násobící intenzitu prožitku. Podobně omamný byl i v závěru singl Ritual, který dal vzpomenout na starší, industriální období Gaiky.

Aktuální tvorba britského hudebníka ustupuje od těžkých industriálních beatů a přibližuje se k temnému dancehallu. Ten je sice stejně chytlavý jako ten letní, „sluníčkový“, ovšem v Gaikově podání jde o hledání vlastní identity v měnící se domovině. Gaiku předchází pověst excentrického performera, který svou frustraci vtěluje do kontrastu přístupných dancehallových rytmů a dunících ozvuků večerních ulic. V Praze mu bohužel nebylo přáno a hned na začátku ho zradily technické problémy (za které se Roxy kálo ihned po skončení večera). Několik restartů skladeb i jejich předčasné ukončení atmosféře taky nepřidalo.

Gaika se omlouval a snažil se, co to šlo, ale situaci mu neulehčoval ani autotune na mikrofonu, který rozmazával jeho hlas natolik, že mu kolikrát nebylo rozumět. Nad vodou ho držela flow a upřímnost, s níž od začátku přiznával, že tenhle večer asi nebude ten nejlepší, ale že to rozhodně nevzdá. V jednu chvíli zdvihl stojan na mikrofon a zamával s ním nad hlavou, pak se ale vrátil nohama na zem, možná až moc. I když zvuk byl postupně únosnější, show chyběla v druhé části jiskra nebo jakýkoliv zvrat. Gaika nakonec působil příliš odevzdaně, tedy přesně opačně, než mu velí nátura i pověst, která ho provází.

Info

Gaika (uk) + Isama Zing (sk)
30. 11. 2018 Roxy Chill Out, Praha

foto © J5.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.