Jakub Béreš | Články / Reporty | 03.12.2018
Občas se v Praze stane, že během jedné noci hrají v různých klubech interpreti, kteří by k sobě skvěle pasovali, jak zvukem, tak tématy, kterým se věnují. Zatímco královna současného dusného experimentálního popu s íránskými kořeny Sevdeliza okupovala Lucernu Music Bar, Gaika, přízrak z jižního Londýna a hlas segregovaných sociálních skupin, obsadil skromný prostor Chill Out v Roxy za hlavním pódiem. Jeho letošní energická deska Basic Volume, která popisuje situaci na Ostrovech po hlasování o Brexitu očima druhé generace přistěhovalců, by se ovšem hodila představit v jiném prostoru a jiném kontextu.
Večer načínal slovenský postklubový projekt Isama Zing, za nímž se skrývá producent Pjoni. Jedna z nejinovativnějších postav současné československé elektronické scény předvedla set, jimiž je pověstný. Krásu hledal mezi nevlídnými, chladnými beaty a dekonstrukcí. Ta se v půlce začala měnit v omračující industriální plochu, k níž se přidal i nelidský křik, násobící intenzitu prožitku. Podobně omamný byl i v závěru singl Ritual, který dal vzpomenout na starší, industriální období Gaiky.
Aktuální tvorba britského hudebníka ustupuje od těžkých industriálních beatů a přibližuje se k temnému dancehallu. Ten je sice stejně chytlavý jako ten letní, „sluníčkový“, ovšem v Gaikově podání jde o hledání vlastní identity v měnící se domovině. Gaiku předchází pověst excentrického performera, který svou frustraci vtěluje do kontrastu přístupných dancehallových rytmů a dunících ozvuků večerních ulic. V Praze mu bohužel nebylo přáno a hned na začátku ho zradily technické problémy (za které se Roxy kálo ihned po skončení večera). Několik restartů skladeb i jejich předčasné ukončení atmosféře taky nepřidalo.
Gaika se omlouval a snažil se, co to šlo, ale situaci mu neulehčoval ani autotune na mikrofonu, který rozmazával jeho hlas natolik, že mu kolikrát nebylo rozumět. Nad vodou ho držela flow a upřímnost, s níž od začátku přiznával, že tenhle večer asi nebude ten nejlepší, ale že to rozhodně nevzdá. V jednu chvíli zdvihl stojan na mikrofon a zamával s ním nad hlavou, pak se ale vrátil nohama na zem, možná až moc. I když zvuk byl postupně únosnější, show chyběla v druhé části jiskra nebo jakýkoliv zvrat. Gaika nakonec působil příliš odevzdaně, tedy přesně opačně, než mu velí nátura i pověst, která ho provází.
Kyril Bouda 26.01.2023
Cesta k víře není jednoduchá, devítihodinový trip napříč tuzemskými drahami i silnicemi je dobrodružstvím svého druhu.
redakce 23.01.2023
První dojmy od zástupců redakce a dalších kolegů či přátel najdete níže, podrobnější report čekejte v březnovém čísle Full Moonu.
Minka Dočkalová 14.01.2023
Dvě originální brněnské galerie si na stejný čas připravily otevření výstav, přičemž obě měly jednoznačně co nabídnout.
Jiří Přivřel 13.12.2022
Vídeňská Albertina Modern vystavuje abstraktní expresionismus. Od Jacksona Pollocka k Marii Lassnig.
David Stoklas 12.12.2022
Vzhledem k úpěnlivosti, s jakou Porridge Radio podávali emotivně náročné písně, v nás museli něco zanechat – třeba otevřené rány.
Václav Valtr 10.12.2022
Když se vepředu utvořil kotel, utrousil: „Pamatujte si, když někdo spadne, tak mu pomozte vstát, když to neuděláte, jste pěkný hovada.“
Aneta Kohoutová, Šimon Macek 07.12.2022
Ty čtyři dny pod střechou Konviktu ve mně vyvolaly hluboký pocit mentální závratě. Stav, ve kterém se podpisu na smlouvě s ďáblem rovná náš tichý souhlas se stavem věcí současných.
Jiří Procházka 07.12.2022
Swans mají rozpracovaný nový materiál, který začátkem roku vyšel ve strohých demoverzích na fundraisingovém albu Is There Really a Mind? Co z něj Gira zahrál?
Jiří Přivřel 05.12.2022
Bouřlivě přijatý návrat ztraceného Syna.
Ema Klubisová 03.12.2022
Svet nečakanej hudby, ktorý reflektuje základné elementy duše. Sú svieži, vizionárski a hraví.