Články / Recenze

Odlepit se od Země (Kamasi Washington)

Odlepit se od Země (Kamasi Washington)

Jan J. Karásek | Články / Recenze | 23.07.2018

OHODNOŤTE DESKU

Ve světě hudby prorazil tři roky zpátky, když spolupracoval s Kendrickem Lamarem na jeho rapovém opusu To Pimp a Butterfly, kde se postaral o většinu instrumentálních kompozic. Od té doby je Washington považován za vedoucí postavu současného jazzu, která tento zdánlivě nepřístupný žánr zase otevírá mladému publiku.

Přitom je Washington snad nejméně očekávaný kandidát na takovou pozici. Jeho přístup ke skládání hudby je v zásadě tradiční, žádné elektro či výrazné zvukové experimenty nečekejte. Navíc v době odpočinkových playlistů na Spotify a tříminutových singlů vytváří takřka tříhodinové konceptuální desky, které vyžadují plnou pozornost. Dělá všechno proti zavedeným trendům, a přesto sklízí ovace a má vysoké prodeje. Nabízí se otázka, čím to je?

Heaven & Earth ve skutečnosti funguje ze stejných důvodů jako jeho debut The Epic. Washington pořád nedělá kompromisy, jenom je tentokrát ještě odvážnější v rozmanitosti hudebních vlivů. Vhodí nás do zvukového prostoru ve své šíři a délce na první poslech až zahlcujícího, který obývají mnohačetné chorály a ohromující množství nástrojů. Děje se toho tolik, že ani na desátý poslech se nedá vnímat všechno. Nabízí se samozřejmě otázka, jestli album opravdu potřebuje celé dvě a půl hodiny, jestli by nebylo účelnější rozdělit je na tři samostatné desky. Ovšem jak skladby fungují samy o sobě, tak tvoří organický, nedělitelný celek, monument, který dohromady skládají.

Heaven & Earth je konceptuální dvojalbum a každá strana se snaží vystihnout jednu z těchto dvou dualit. Washington říká: "Země se zabývá světem okolo mě, takovým, jaký doopravdy je. Nebe je pak o vnitřním světě ve mně." V překladu to znamená, že první disk, Earth, je plný funkových groovů a sociálních témat. Jakmile se rozjede úvodní skladba z Heaven, vystřelí nás jeho hudba do vesmíru, kde pak budeme zbytek času plout v transcendentnu.

Tedy než spustí poslední skladba, která krom netypicky experimentálního zvuku nese hlavní poselství. S naší písní změníme svět, budeš zpívat s námi? Kamasi Washington se nebojí velkých zvolání. V hábitu a s třicetičlenným orchestrem působí jako šaman, který v nesnadných dobách trumpovské Ameriky mluví o rovnosti a jednotě. Ve šlépějích králů spirituálního jazzu, jako byl např. Sun Ra, hledá ve své hudbě přesah mířící k lepším zítřkům. K nebi, které není někde nahoře, ale dole, tady na Zemi.

Info

Kamasi Washington - Heaven & Earth (Young Turks, 2018)
web interpreta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

redakce 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.