Anna Mašátová | Články / Reporty | 25.07.2013
Pokud byste položili otázku, jaké je nejlepší české rockové album, těžko uslyšíte jinou odpověď než Kuře v hodinkách. Deska byla nahrána v letech 1971/72 v Praze a autorem textů je básník Josef Kainar, který se však vydání nedožil. Na hlavním pódiu se představil band složený jak z původních členů Flamenga, tak z Etc. v čele s Vladimírem Mišíkem. Zazněly skladby obou sestav a set zakončil cover Tita Puenteho, Oye como va.
O pauze opět nechyběla škvarkovka, ačkoliv se prý chystá petice za její vegetariánskou verzi, taky se křtila kompilace písní interpretů z minulého ročníku. Se švýcarskou písničkářkou Rebekkou Zarkava už měly Folkovky možnost se seznámit, v projektu Songs from Utopia emoce taky rozhodně nescházejí. Z hloubek vemlouvavého hlasu, vyprávějícího temné písně o lásce a smyslu bytí, jen s doprovodem kytary a bicích Jiřího Doležala, naskakovala husí kůže i v horkém letním večeru. To už se ale chystala ve stanu na druhé straně zámeckého parku oslava Mezinárodního dne žen. Karafiáty a bonboniéry nejsou povinností, dámy jsou skvělou ukázkou women power na českém hudebním poli. Tři grácie políbené múzami, Lucie Redlová, Jitka Šuranská a Beata Bocek předvedly dokonalou souhru hlasů i nástrojů a pobavily vtipnými texty ze života.
Horkokrevné tóny salentské pizzicy, utancovávající publikum do bezvědomí už od roku 1975, zvedly náměšťské diváky ze židlí. Tamburíny, dudy, kytara, housle, akordeon, zpěv hráčů i zpěvačky Marii Mazzotty, to vše splynulo v živelný rej rytmů. Prozatím nejlepší koncert Folkových prázdnin, který pizzicou obecenstvo nezvratně infikoval na celý život. Nahrávky se vyprodaly během několika minut, šťastlivci se pak i s hudební kořistí odebrali do kaple sv. Anny na recitál amerického hudebníka a muzikologa Tima Eriksena. Do svého akustického setu zapojil i příchozí, ochutnávka na jeho středeční koncert přenesla Náměšť do druhé poloviny festivalu.
Folkové prázdniny
23. 7. 2013, Náměšť nad Oslavou
foto © Barka Fabiánová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.