Články / Reporty

Odškrtnuto a (skoro) nic víc (Vessels)

Odškrtnuto a (skoro) nic víc (Vessels)

blueskin | Články / Reporty | 08.04.2018

Britští Vessels byli vždycky kapelou, která propojovala světy postrocku a elektronické hudby. Přesto byl jejich přerod k čistě elektronickému projektu, ke kterému došlo před třemi lety, dost překvapivý. Stalo se tak prakticky bez varování - nikoli postupnou evolucí, ale skokově. O to větší senzací se přelomová deska Dilate stala. Vůbec totiž nepůsobila dojmem chvilkového rozmaru skupiny, které učarovaly jiné vyjadřovací možnosti. Místo toho šlo o překvapivě ucelenou kolekci skladeb ovlivněných aktuálními trendy v taneční elektronice.

Loňská deska The Great Distraction zní trochu paradoxně, jako by ji Vessels nahráli ještě před Dilate. Místo tech-houseové rytmiky jsou tu opět ke slyšení živé bicí, na kterých kapela staví svůj současný zvuk. Skoro by se dalo říct, že pokud starší album bylo hlavně syntezátorové, charakterizují druhé album nových Vessels právě baterie bicích. Naživo byl tento posun ještě patrnější - v jednu chvíli hráli na různé bicí soupravy a drum pady čtyři z pěti členů kapely.

Podobné “rytmické souboje” bývají na koncertech velmi vděčné. Obzvlášť zajímavé bývá pozorovat jednotlivé bubeníky, jak na sebe navzájem reagují, vyměňují si signály k nástupu či naopak ke ztišení a podobně. K podobné atraktivitě ale Vessels chybí větší sehranost. Bubeníci pouze kopírovali syntezátorové linky a v zásadě se nepouštěli mimo předem vykolíkované trasy. Mnohem zajímavější bylo sledovat kapelového Myšpulína Leeho J. Malcolma, kterak se zápalem kroutí čudlíky na svém obstarožním Korgu.

fotogalerie z koncertu tady

Momenty, kdy syntezátory dostaly velký prostor, také patřily k nejlepším částem večera. Stavba skladeb Vessels si stále zachovává hodně z původní postrockové dynamiky a právě syntezátory převzaly v kapele někdejší úlohu kytar (ta zbyla v sestavě jediná). Často však zůstávaly v celkovém zvukovém mixu příliš utopené a člověk si musel jejich přítomnost spíše domýšlet. Celkový chladný dojem nevylepšil ani minimalistický design scény, který se omezil na několik světelných panelů a projektor promítající na zadní plátno logo kapely.

Vessels předvedli show, při které zůstali hodně dlužni své pověsti hudebních inovátorů. Nebyl to sice žádný velký průšvih, při současném koncertním přetlaku ale odehrát jen ucházející vystoupení nestačí a přesně taková pražská zastávka kapely byla. Jako by pro ni šlo jen o další odškrtnutou položku v itineráři turné, o čem svědčí i drobný detail, že se končilo ještě před dosažením policejní, tedy desáté hodiny.

Info

Vessels (uk)
6. 4. 2018 Palác Akropolis, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...