Články / Reporty

Odstup k budoucím hvězdám? (Pala, St. Augustin)

Odstup k budoucím hvězdám? (Pala, St. Augustin)

Jiří Mališ | Články / Reporty | 03.10.2017

Kodaňský Ideal Bar přivítal dvě nadějné dánské kapely - aarhusští Pala přivezli indie pop inspirovaný osmdesátkami a jako předskokani se představili místní St. Augustin. Materiálu k naposlouchání nebylo moc, obě skupiny mají pouze pět písní, a to se odrazilo v publiku. Nástup St. Augustin sklidil skromný potlesk, ale třímetrový odstup od pódia byl nevyřčeným pravidlem.

Kodaňští novicové si to nebrali osobně a v klidu odehráli půlhodinový set plný chytlavých skladeb, které připomněly indierockovou diskotéku. Frontmanka Sofie Augustinus zpívala o šílenství, smutku a nenaplněné lásce s nefalšovanou melancholií, chytlavé rytmy kytar a bicích diváky nutily pohupovat se do rytmu. Jako předkrm chutné, ale v růstu jim bude překážet podoba se zavedenými jmény jako Shy Shy Shy, kteří se stejným zvukem přišli před pár lety.

Hlavní kapela večera Pala nastoupila s daleko větší vervou. Něžná polovina obecenstva mohla oči nechat na stylově oblečených mladících ještě před nástupem zpěváka Sørena Ulsiga, jehož neodolatelné charisma sálalo na všechny strany. Ale možná bylo až zastrašující. Místo aby se všichni nahrnuli k pódiu, jakmile k tomu byli po první skladbě vyzváni, došlo pouze na střídmé kroky vpřed. Pala se během turné po Dánsku spoléhají na jediný vydaný singl Weekend Girl, který vytasili hned z kraje vystoupení. Vokál Ulsiga potvrdil podezření na podobu s postpunkovým hlasem Harryho McVeigha z White Lies, ale narozdíl od britského outfitu se mladým Dánům daří vliv osmdesátek kormidlovat do snesitelných vod. Inspirace ostrovní scénou byla znát i na jejich bohémském vystupování, jímž připomněli hipísáky z Peace. A ačkoliv většinu setu vyplnily neznámé skladby, na nudu nebylo ani pomyšlení. V písních o lásce v jednadvacátém století, kde není nouze o otevřené ne-vztahy, působil Ulsig jako důvěryhodný vypravěč. Se závěrem koncertu energie houstla, skladby se zrychlovaly a behěm závěrečného refrénu se Ulsig vydal na procházku po prázdném parketu v pokusu dostat se blíž k publiku.

Z hudebního hlediska šlo o skvělý večer a obě kapely dokázaly překvapit kvalitou i nadšením. To ale naprosto chybělo publiku, které jako by jen zpovzdálí skautovalo vycházející hvězdy, aby mohli o pár let později říct, že byli na jejich prvním kodaňském koncertu. V nadcházející festivalové sezoně to snad už bude lepší, Pala si totiž důrazně říkají o místo na příštím ročníku festivalu Roskilde.

Info

Pala (dk) + St. Augustin (dk)
29. 9. 2017, Vega - Ideal Bar, Kodaň

foto: Daniel Aude

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...