Maria Pyatkina | Články / Reporty | 03.08.2019
Základním pilířem mého výletu do Katovic bylo najít ke snídani dobrou kavárnu. Ta se pozdní sobotní ráno zaplnila mladými, veselými, i přes zřejmou ospalost ve tváři pořád svěžími lidmi s festivalovými páskami, oblečenými jednoduše, ale jaksi „podle módy“. Jsou to typičtí návštěvníci Offu: inteligentní polská mládež se zájmem o kulturu „pod povrchem“. V areálu se prodávají knížky o politice, hromady vinylů, pár značek designerských šperků a jen špetka minimalistického festivalového merche. Žádné strakaté blízkovýchodní hadry, květinové věnce a potřpytkovaná těla. Pocitu jistého elitářství tu nahrává i fakt, že gastrozóna je oddělená od pódií a mohutné polské ženy v černých slunečních brýlích tu svědomitě plní úkol držet vás a váš kelímek s pivem za zábradlím. Občas se podrážděně přistihnete u toho, jak se cpete veganským kari, abyste stihli další hudební objev, na druhou stranu si na skvělém koncertě můžete hudbu vychutnat zcela nerušeně. Po pouťovém kolotoči Colours of Ostrava, kde jsem byla před dvěma týdny, tady zažívám mentální lázně a vizuální detox.
„Off? Co to je? Nikoho z lineupu neznám,“ řekl mi nejeden známý. No a co? Taky mi spousta jmen zpočátku nic neříkala, ale tento festival je pro ty, kteří rádi objevují. Hned první den nabídl širokou paletu žánrů a nálad. Svým setem mě přivítal anglický rapper Slowthai, který zaujal veřejnost letošním debutem s výřečným názvem Nothing Great About Britain. Přes veškerou grimeovou agresivitu působil neskutečně přátelsky a roztočil před sebou divokou vichřicí rozradostněných teenagerů. Podobně extatickou tlačenici způsobilo hned nato i vystoupení zcela jiného druhu – kosmická výprava londýnského tria The Comet Is Coming. Následovníci jazzového vizionáře Sun Ra rádi dělají „velký“ zvuk, který otřásá klubovými stěnami: repetitivní výkřiky zrnitého tenor saxofonu na táhlých pasážích analogového syntezátoru opatřené živými bicími. Open air však jejich koncertu dodal zcela jiný rozměr: vibrující zvuková vlna spolu s barevnými světly a čerstvým večerním vzduchem vytvořila skutečně nadpozemský zážitek.
fotografie z prvního dne festivalu najdete tady
Mezi highlighty dne nejde nezmínit i zamyšlený set novozélandské písničkářky Aldous Harding, její grimasy a podmanivou podivnost. O něco méně podmaniví, ale rovněž podivní byli Black Midi („New Weird Britain“, ano, ano), kteří Harding pečlivě vytvořenou, zasněnou náladu rozdrtili matematickou kytarovou smrští. O její vulkanické síle se sami přesvědčte v říjnu v Underdogs‘. Ale na dort mého prvního festivalového dne spadla třešnička až z pro mě celkem neznámého stromu. Diskografie britpopových legend Pulp v mé hudební výchově bohužel kdysi zapadla, ale jejich někdejší vůdce Jarvis Cocker přesvědčil, že i ve svých pětapadesáti je dokonalým ztělesněním pojmu „frontman“. Jeho pohyby, zpěv, nenucená komunikace s publikem a důvtip pokořily na první dobrou. Nemluvě o jeho skvělé kapele JARV IS…
A jak se tu tak v kavárně prohrabávám včerejšími zážitky u šálku dobré kávy, kolem mě se obměňují vlídní polští hipsteři s míchanými vajíčky, říkám si, že jsem tady asi na správném místě… Těším se na dnešní objevy.
Off Festival
2.-4. 8. 2019
Katovice, Polsko
foto © Sebastian Vošvrda
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.