Články / Reporty

OFF Festival 2017: rozjímání nad rozlitým mlékem

OFF Festival 2017: rozjímání nad rozlitým mlékem

Kremace | Články / Reporty | 07.08.2017

Hned na začátku dne jsme se nechali odvést k pódiu za Haley Fohr coby Circuit des Yeux. Její démonický hlas dokáže evokovat spoustu niterných pocitů a motivovat ke změně. Hravá píseň Do the Dishes zněla prostorem jasně a výstižně, protože těžko lze zvrátit společenské pořádky bez aktivity každého jednotlivého. Fohr nás nechala kontemplovat nad vlastními osudy. Bylo to magické, nestrojené, dodalo to sílu.

A té bylo zapotřebí před okupací hlavní stage, která se blížila s příchodem tmy. S Boris přišel dým, hodně dýmu, dým, který hladí a kope zároveň. Už ani nevím, zda byl nástup na stage pompéznější než sestup z ní. Bubenické paličky rozhozeny do všech světových stran, vrstva Atsuaova make-upu stále fresh a my také. Tolik let fungování, tolik koncertů, tolik intenzity vybízí k otázce, zda nemají členové silmultánně žijící inkarnace?

Na Swans jsme si počkali vysedávaje u jezírka, jak poetické. Jeden z jejich jistojistě “posledních” koncertů měl uzavřít celý letošní Off, uzavření to však bylo rázu diskutabilního.

Michael Gira by si na letošním Offu jen těžko mohl stěžovat, že mu nebyl dopřán dostatek prostoru. Střihl si to jako kurátor Experimental Stage, do jejíhož pátečního programu začlenil mimo jiné kytaristu Swans Normana Westberga, Jamieho Stewarta (Xiu Xiu) a Lawrence Englishe v projektu Hexa či Annu von Hausswolf. Jelikož v pátek Gira vystoupil se svou sólovou tvorbou, nedělní koncert Swans asocioval pomyslné uzavření kruhu.

Od momentu, kdy Christophu Hahnovi přestal fungovat aparát, se kruh začal rozplétat. Kadenci úvodní části koncertu ublížila série pokusů a omylů, kdy Hahnovi donesli další dva zesilovače, z nichž až ten druhý byl funkční. Čaro se rozptýlilo a osudná pauza, kdy do backstage odešel na chvíli i Gira, se zakousla pod kůži. Peripetie technického rázu se týkaly i padajících kláves a nefungujícícho odposlechu, klobouk dolů, pokud se někomu tyhle elementy podařilo vytěsnit. Po opětovném zapojení všech nástrojů už nebylo cesty zpět. Bolestivé to loučení s festivalem. Set byl zkrácen o více než dvacet minut, pódium neshořelo, v Girových očích jsem plameny zahlédla jen při vyhánění security zpod pódia. Můžeme mu vůbec úsměvné klábosení se zapálenou cigaretou po skončení koncertu věřit? V puse mi zůstala hořkost.

Info

OFF Festival 2017
4. - 6. 8. 2017
Katowice, Polsko

www.facebook.com/offfestival
www.off-festival.pl

foto © su

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.