Články / Reporty

off_2: Ženy a komunita naděje

off_2: Ženy a komunita naděje

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 09.08.2017

Radostí prvního večera byla jednoznačně Feist. Její róba a její show byly sice dost růžové a rozvíjející se obří vějíř s kytičkami za jejími zády působil kýčovitě, přesto. Nemazlila se s tím, set otevřela dravou Pleasure a zvesela komunikovala. Je nejen krásná, ale i vtipná, což je pro podobné popové koncerty požehnáním. Dokonale napodobila efekty z desky, a některé balady nebyly vůbec ukňourané. Feist prostě roste. Milovaná hitovka Mushaboom byla jen rozkošnickou třešničkou, ale obešli bychom se. Až tak byl program Pleasure povedený.

Druhý den byl určen jiné ženě a diskuze o tom, jaká bude, nebraly konce. Osobně nemyslím, že mohl obřadní koncert černovlasé Angličanky kohokoli zklamat. Už pro ten jasný koncept. Na pódium napochodovali v průvodu se sklopenou hlavou a působili bojovně. Ona v minišatech z havraních křídel, s úzkýma nohama, nepěkně krásná a chladná. A oni, zralí, silní, v černých oblecích, připraveni předvést za pomoci bubnů, dechů a hlasů jasný postoj. Chain of Keys, The Ministry of Defence a další ministerstva, ale také Let England Shake, The Words that Maketh This Murder nebo ještě dál: Dear Darkness a Down by the Water. Někteří juchali a tančili, jiní poslouchali a tančit odmítali. Věděli, proč se PJ Harvey neusmívá, proč se jen decentně uklání po každé skladbě a proč nepřidá. A ano, na pochopení všeho, co stvořila, je možná potřeba měsíců až let. Ale k získání úcty stačilo na OFFu pár soustředěných minut.

Stejně intenzivní poselství a silový projev měla Noura Mint Seymali z Mauritánie, podle médií královna Sahary. Začala komorně, virtuózním přednesem na ardin, africký strunný nástroj s uhrančivým zvukem. Záhy se ale měla k tanci a experimentální scénu zaplnil burcující psychedelický rock. Se všemi prvky world music a moderní rockové alternativy, které si umíte představit. Pro sběratele unikátů zásadní zážitek.

fotogalerie z festivalu zde, tady nebo i tu

A totéž by se dalo říci o dvouhlavém souboru Żywizna. Jeden z nejobdivovanějších polských kytaristů, mj. zakladatel slavné skupiny Shofar, Raphael Rogiński, zde sekunduje originálnímu vokálnímu umění Genowefy Lenarcik. Hodnota její techniky je především geo-historická. “Śpiew kurpiowski” je přirovnáván k blues z bavlníkových plantáží a dodnes je ceněnou součástí regionem ohraničené kultury. Patří k lidovému bohatství severovýchodního Polska, ale není zcela srozumitelný. Přesto se stala stará dáma miláčkem publika a spousta lidí si s ní běžela podat ruce. Snad že i ona, jako další velké osobnosti festivalu, chrání, co je vzácné. To se OFFu nedá vzít.

Info

OFF Festival 2017
4. - 6. 8. 2017
Katovice, Polsko

foto © Michał Murawski

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.