Články / Reporty

off_3: Polská scéna doma

off_3: Polská scéna doma

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 10.08.2017

Všichni se těšili na Mitch & Mitch a my nevěděli proč. V programu se psalo něco o nezapomenutelném vystoupení před třemi lety a jak se to může jen zázrakem opakovat, ale tyhle neurčitosti psali, docela pochopitelně, o dobré polovině hostů. Mitch & Mitch - zní to světově, že? A přitom to jsou Poláci jako kluska! Což jsme ale během koncertu neměli šanci zjistit. Hlavní konferenciér - XY je totiž ITAL? - a hlavní slovo zde měli totiž kromě kytar a dechů nástroje typu guiro, shekere a cabasy (perkuse, prosím pěkně). Přípustné tak bylo jediné - tančit, kroutit se, zopáknout si kroky cha-cha a smát se. A sem tam se podivit, když během havajských gansterek, brazilských bosanov a klasických bigbandových radostí zaznělo sólo, které nejde popsat. Jisté polské indicie tady ale byly: například opakovaně vzpomínali svého přítele Zbigniewa Wodeckiego, polského Louise Armstronga, multiinstrumentalistu, skladatele, aranžéra, dirigenta a zpěváka, který letos odešel do hudebního nebe. A také kytarista nalevo nápadně připomínal frontmana varšavského experimentálu Baaba z vydavatelství Lado ABC. A ti úplně nejbystřejší si dokonce všimli, že Macio Moretti (ve skutečnosti Maciej Moruś), samozřejmě také multiinstrumentalista, hrál den předtím s projektem Łoskot.

Łoskot je jazzová formace složená ze silných individualistů. Každý z kapely působí napříč rozličnou škálou žánrů, to, co je pojí, je yass. Podle teorie jde spíše než o nový styl o specifický konglomerát jazzu, punk rocku a folku. Etabloval se v Polsku v osmdesátých letech, připomíná freejazz, je plný zvratů, nemá jasnou formu a často ani melodii. V tom přebíjeném tichu Lesní stage nám to bylo ale upřímně jedno. Saxofonista a klarinetista Mikołaj Trzaska měl veškerou naši pozornost a když se údernými repeticemi dopravil až na kraj pódia, obousměrná výměna energie by jednoho porazila. Jestli jsem si u Mitch & Mitch zasteskla po Slunečním orchestru, tady jsem si připomněla odzbrojující moc kapely Levity (opět Polsko a Lado ABC).

fotogalerie z festivalu zde, tady nebo i tu

Z úplně jiného konce je potřeba vyzdvihnout Ralpha Kamińskieho. Dvacetiletý, empatický mladíček se zásobou emotivních prožitků a talentem pro klavírní skladbu i patos. Jeho písně s lehkostí překračují typologii sloka-refrén a kvetou jako babiččiny rododendrony. Připomínají hymny. A jednu z nich tak dokonce trefně pojmenoval. Kamiński se ve skladbách pohybuje svobodně, protože každá scéna příběhu si podle něj zaslouží jiný, vlastní kus melodie. Zpívá vysoko, falsetem, trochu jako Mika. A taky skvěle tančí a s pokorou představuje kapelu i své zlomené srdce. Sám sebe se ptá: „K čemu všechen ten sentiment, vždyť mám před sebou tolik krásného.“ A já mu odpovídám: Díky bohu za něj.

Info

OFF Festival 2017
4. - 6. 8. 2017
Katovice, Polsko

foto © Michał Murawski

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...