Články / Reporty

off_3: Polská scéna doma

off_3: Polská scéna doma

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 10.08.2017

Všichni se těšili na Mitch & Mitch a my nevěděli proč. V programu se psalo něco o nezapomenutelném vystoupení před třemi lety a jak se to může jen zázrakem opakovat, ale tyhle neurčitosti psali, docela pochopitelně, o dobré polovině hostů. Mitch & Mitch - zní to světově, že? A přitom to jsou Poláci jako kluska! Což jsme ale během koncertu neměli šanci zjistit. Hlavní konferenciér - XY je totiž ITAL? - a hlavní slovo zde měli totiž kromě kytar a dechů nástroje typu guiro, shekere a cabasy (perkuse, prosím pěkně). Přípustné tak bylo jediné - tančit, kroutit se, zopáknout si kroky cha-cha a smát se. A sem tam se podivit, když během havajských gansterek, brazilských bosanov a klasických bigbandových radostí zaznělo sólo, které nejde popsat. Jisté polské indicie tady ale byly: například opakovaně vzpomínali svého přítele Zbigniewa Wodeckiego, polského Louise Armstronga, multiinstrumentalistu, skladatele, aranžéra, dirigenta a zpěváka, který letos odešel do hudebního nebe. A také kytarista nalevo nápadně připomínal frontmana varšavského experimentálu Baaba z vydavatelství Lado ABC. A ti úplně nejbystřejší si dokonce všimli, že Macio Moretti (ve skutečnosti Maciej Moruś), samozřejmě také multiinstrumentalista, hrál den předtím s projektem Łoskot.

Łoskot je jazzová formace složená ze silných individualistů. Každý z kapely působí napříč rozličnou škálou žánrů, to, co je pojí, je yass. Podle teorie jde spíše než o nový styl o specifický konglomerát jazzu, punk rocku a folku. Etabloval se v Polsku v osmdesátých letech, připomíná freejazz, je plný zvratů, nemá jasnou formu a často ani melodii. V tom přebíjeném tichu Lesní stage nám to bylo ale upřímně jedno. Saxofonista a klarinetista Mikołaj Trzaska měl veškerou naši pozornost a když se údernými repeticemi dopravil až na kraj pódia, obousměrná výměna energie by jednoho porazila. Jestli jsem si u Mitch & Mitch zasteskla po Slunečním orchestru, tady jsem si připomněla odzbrojující moc kapely Levity (opět Polsko a Lado ABC).

fotogalerie z festivalu zde, tady nebo i tu

Z úplně jiného konce je potřeba vyzdvihnout Ralpha Kamińskieho. Dvacetiletý, empatický mladíček se zásobou emotivních prožitků a talentem pro klavírní skladbu i patos. Jeho písně s lehkostí překračují typologii sloka-refrén a kvetou jako babiččiny rododendrony. Připomínají hymny. A jednu z nich tak dokonce trefně pojmenoval. Kamiński se ve skladbách pohybuje svobodně, protože každá scéna příběhu si podle něj zaslouží jiný, vlastní kus melodie. Zpívá vysoko, falsetem, trochu jako Mika. A taky skvěle tančí a s pokorou představuje kapelu i své zlomené srdce. Sám sebe se ptá: „K čemu všechen ten sentiment, vždyť mám před sebou tolik krásného.“ A já mu odpovídám: Díky bohu za něj.

Info

OFF Festival 2017
4. - 6. 8. 2017
Katovice, Polsko

foto © Michał Murawski

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.