Články / Reporty

Ohmataná stavebnice (Therapy?)

Ohmataná stavebnice (Therapy?)

Akana | Články / Reporty | 03.02.2019

Solidní. Therapy? byli vždycky solidní v původním smyslu toho slova. Tedy spolehliví, důvěryhodní a taky trvanliví. Hype z poloviny devadesátých let vyvolaný albem Troublegum ustáli beze šrámů na cti, a i když jsou pro ně časy hitparádových výstupů dávno pryč, drží si nezanedbatelnou, věrnou, a jak jejich koncert v Rock Café potvrdil, i zapálenou fanouškovskou základnu. Pravidelně vydávají desky, které nezní sériově, i když stylistika dekády, která Therapy? „udělala“, jim zůstává vlastní. Vždycky jsem obdivoval, s jakým zaujetím a invencí dokážou s pouhými několika základními kostkami rockové stavebnice poskládat pokaždé trochu jiný a stále zábavný model. A navíc jsou to sympaťáci. Proto se mi neříká lehko, že tohle všechno, zdá se, už přestává stačit a irská trojice se přeci jen stává pouhým reliktem pro pamětníky.

Ne že by pánové Andy Cairns, Michael McKeegan a Neil Cooper (plus podpůrný kytarista a sborista Stevie Firth) působili unaveně. Na pódiu jančili jako zamlada, poctivě odehrané a odpocené „dílo“ jim nikdo upřít nemůže. Při většině skladeb (a při trvalkách z Troublegum obzvlášť) se v předních řadách rozjížděl slušný moshpit, pocitová teplota v těch místech stoupala strmě vzhůru. Ale jak už naznačilo loňské, spíše průměrné album Cleave, možnosti, jak udržet rukopis svěží a neoposlouchaný, nejsou nekonečné. Úvodní novinky Wreck It Like Beckett a Expelled možná mají na to energicky rozjet párty, samy o sobě ale nejsou nijak jedinečné. Kakistocracy slouží spíš jen jako záminka ke skandování refrénu nebo „hlubokým“ politickým komentářům typu „Fuck the British Government, fuck Donald Trump!“ a melodie singlové Callow je i v rámci repertoáru kapely povědomá až příliš.

Také toho roztleskávání a hecování publika nemuselo být tolik a zpočátku nebyl úplně ideální ani zvuk. Z letité hitovky Lonely, Cryin', Only se jeho vinou stal nečitelný chuchvalec, v němž chytlavá melodie zcela zanikala. Nicméně chvílemi se blýskalo vydatně a to i prostřednictvím čerstvého materiálu, jmenovitě povedených písní Save Me From the Ordinary nebo Success? Success Is Survival, která zakončovala přídavkový blok. Velkoryse bylo zastoupené album Troublegum: skladby Turn, Trigger Inside, Screamager nebo Nowhere jsou časem prověřené jistoty a na publikum zabíraly jako rudý hadr na býka. Několika coververzemi také Therapy? demonstrovali svou stejnoměrně rozloženou lásku k punku (Buzzcocks), postpunku (Joy Division), noise rocku (Hüsker Dü) i metalu (Judas Priest). Jsem přesvědčený, že drtivá většina návštěvníků odcházela spokojená, ne-li nadšená. I lekce z historie mohou být zábavné a naplňující, zvlášť pro ty, kdo jejich látku pamatují na vlastní kůži. Ale doufal jsem, že právě nezničitelní Therapy? mi nabídnou přeci jen něco víc než nostalgii.

Ten dojem anachroničnosti a určité omšelosti by možná nebyl tak markantní, kdyby v pátek nastoupili na pódium nejstaršího pražského „rockáče“ bez předkapely. Jenže půlhodinový set pražského posthardcoreového tria Hell Paso nastavil malé rockové násobilce Irů nepříjemné zrcadlo. Po jejich vtahujícím, šťavnatém, propracovaném, atmosférickém a s dynamikou skvěle pracujícím nářezu zněly písně Therapy? (alespoň zkraje, než i oni nasadili o něco rafinovanější kousky) málem jako odrhovačky. Spravedlivě je nutno uznat, že samotné hvězdy večera výkon supportu vyzdvihly přímo z pódia. Dalo by se to shrnout tak, že bych snesl o třicet minut víc Hell Pasa a o třicet méně Therapy?.

Info

Therapy? (uk) + Hell Paso
1. 2. 2019 Rock Café, Praha

foto © Honza Nedoma

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.