Články / Reporty

Ohně slabší i silnější (Neurosis & co.)

Ohně slabší i silnější (Neurosis & co.)

Kremace | Články / Reporty | 26.07.2019

Cesta přes Vídeň rozžhavenou do ruda, k Areně, do postindustriální čtvrti, která trefně předesílá zážitky nadcházejícího večera. Ten otevírají Kowloon Walled City. Dříve děsivá hongkongská pevnost, dnes kapela, jejíž kytary se zarývají hluboko do těla a groovují nevybíravě a nezastavitelně. Přestože bylo jejich nasazení vysoké, zásadně nepřesvědčili, namísto očekávané smrště pocit, že tohle už jsem slyšela jindy a jinde. Nějak se mi nedostalo onoho unikátního prožitku, který přišel s Yob.

Doomová trojice z Oregonu se předvedla v plné síle. Z poslední desky Our Raw Heart sice zahráli jen jeden song, to však vzhledem k desetiminutové délce jejich skladeb set nijak nezmírnilo. Naopak vytvořili místo pro starší alba, The Illusion of Motion (2004) nebo i The Great Cessation (2009). Zážitek to byl silný, podpořen precizností všech hudebníků a hymnickým zpěvem Mikea Scheidta. Ten je po vážných zdravotních komplikacích zpět a bylo skvělé vidět, kolik energie a razance je schopen do hudby zase dávat. Jeho až heavymetalový zpěv rezonoval stěnami Areny a napojoval se na masité kytary, pompézní zvukové hradby a vlasy pod pás. Bylo to transcendentální a pompézní, ruce zaťaty, emoce pocuchány.

Yob nastolili solidní atmosféru, ovšem vesmírné ústřely pak uzemnili Neurosis. Byla to pouť napříč historií, především posledními dvaceti lety, alby A Sun That Never Sets (2001), Given to the Rising (2007) a Honor Found in Decay (2012). Neurosis jsou fenoménem, nemajícím v metalové hudbě obdoby. Fenoménem, který nikdy nesešel na cestu líbivosti, přicházel s uvěřitelnou, lidsky blízkou tvorbou a specifickým těžkým zvukem, z nějž těžily a těží další a další skupiny, od hardcore/punku až k postmetalu či industrialu. A možná právě kvůli vysokému očekávání jsem nebyla schopná se do jejich setu zcela ponořit. Čekala jsem razanci, tlakovou vlnu, ale pořád něco chybělo. Možná jsem vyhlížela až příliš mohutný zvukový kolos, možná jsem už v Areně zažila hlasitější koncerty a intenzivnější prožitky. Možná toho bylo naživo přeci jen málo…

Info

Neurosis (us) + Yob (us) + Kowloon Walled City (us)
23. 7. 2019 Arena, Vídeň

foto © Andrea Petrovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...