Akana | Články / Recenze | 20.12.2022
V různých žebříčcích, shrnujících nejlepší rocková alba sedmé dekády nebo rovnou všech dob, se Pink Flag, legendární debutová nahrávka skupiny Wire, objevuje celkem pravidelně a na předních příčkách. Následující dvě desky Chairs Missing (1978) a 154 (1979), jimiž kapela završila své první a nejdůležitější tvůrčí období, tam nacházíme zřídka, přesto se těší srovnatelné úctě u fanoušků i odborníků. Pokud Pink Flag zatím spíš jen naznačila, co by v následujících letech mohlo znamenat označení post-punk, obě pokračování už rovnou nabídla jednu z definic žánru. Jak došlo k onomu zásadnímu posunu v hudební řeči skupiny, osvětluje kompilace demo nahrávek z let 1977-1978, kterou Wire vydávají pod názvem Not About to Die na vlastní značce Pinkflag.
Album obsahuje jak zárodečné verze písní, které posléze vyšly na Chairs Missing i 154, tak i skladby, které fázový přechod od punkové přímočarosti k sofistikovanějším art-punkovým strukturám nepřežily. Písně jako Oh No Not So (Save the Bullet) nebo Culture Vultures nevybočují z mantinelů stanovených syrovou stručností debutu, přesto potvrzují, že i v této fázi se Wire od svých souputníků výrazně odlišovali. Přinejmenším texty, které svou víceznačností a tématickým záběrem dalece přesahovaly obligátní společenský nihilismus.
Nicméně pro badatele v oboru hudební archeologie je zajímavější první (a početnější) skupina, která vybízí k okamžitému porovnávání s finálními studiovými verzemi. V některých případech je posun opravdu radikální, jak dokládá třeba píseň French Film (Blurred), kterou skupina rozpracovala ještě v duchu střemhlavého punku, zatímco její podoba z alba Chairs Missing odkazuje spíš někam k psychedelii raných Pink Floyd. Podobně důkladnou metamorfózou prošly i skladby The Other Window nebo Indirect Enquiries, nicméně najdeme zde i případy, kdy už i původní demo snímky obsahují základní kontury pozdějších post-punkových verzí (Ignorance No Plea (I Should Have Known Better), On Returning, Two People in a Room). Ty jsou důkazem, že Wire už bezprostředně po vydání ikonické prvotiny intenzivně zkoumali nové směry, kterými by se hrubá punková matérie dala ohýbat, a že tudíž nešlo o náhlé osvícení.
S přestávkami dodnes fungující a stále relevantní nahrávky produkující Wire se oficiálnímu vydání tohoto bootlegu dlouho bránili. Důvodem však byla spíš všeobecná nechuť k nostalgickým ohlížením do minulosti než technická kvalita snímků. Dema, sloužící v době vzniku pouze interním potřebám tehdejšího vydavatele skupiny, bez potíží obstojí vedle albových nahrávek a někteří recenzenti neváhají Not About to Die zařadit do kategorie „ztracených alb“, která ve své době zůstala nerealizována jen vinou překotného vývoje v tvorbě daného interpreta. Díky tomu nejde pouze o sběratelskou raritu pro skalní fanoušky nebo dokument o tvůrčím hledání jedné vizionářské hudební party. Album Not About to Die můžeme klidně poslouchat jako řadové album z dob, kdy rocková hudba ještě zdaleka neodhalila všechny své možnosti.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.