Články / Reporty

Okolo je les? (Okolojeles)

Okolo je les? (Okolojeles)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 31.07.2018

Čtvrtý ročník festivalu Okolojeles odstartoval poslední červencový víkend v Náramči v kulturním areálu Doubí na Třebíčsku. Malebný konec světa uprostřed přírody vítal fanoušky české alternativy, úmyslně zatoulané trampy, neo-hippie i místní zvědavce. Okolo je les, okolo je dubový háj, okolo jsou rybníky a kamarádská, až táborová atmosféra.

Stanová část těsně za vesnicí u vody. Prašnou cestou to pak byla sice štreka, na druhou stranu opravdu klidné místo pro ty, co už dopařili a chtěli ulehnout. Vražedná vedra vyřešil rybník a samotný areál byl schovaný pod korunami stromů. Festival je místě malého útulného zábavového výletiště s barem, se zastřešeným pódiem s betonovým placem a klasickými dřevěnými lavicemi. U vstupu řada stánků. Dřevěná krysa jako první, přírodní „bižu“, ruční práce. Vedle čerstvá káva a vegan koutek s posezením u četby Solidarity, Pižma a Ex-Stence. Jediné jídlo v areálu a také poslední záchrana před ranními bolehlavy. Seitanový burger jako jasná volba. Vzadu tetování v týpí, výstava fotek Václava Macha a Štefana Srnky a sobotní blešák. Okolo lesní „psy“ instalace a slackline za Nona Records stanem, který se rozduněl vždy po půlnoci, experimentální i taneční elektronikou.

Malý areál sváděl k seznamování, a tak se během dne z povědomých tváří staly známé a nazítra ještě známější. Nešlo vlastně ani jinak, jelikož aktivit a možností krom hudby mnoho nebylo. „Proč alespoň nepustí nějakou hudbu ze stanu, když se nic neděje,“ slyšel jsem z hloučku ležícího na trávě a měl pravdu. Dlouhé prodlevy mezi kapelami a nekonečné zvučení těmto pocitům jenom přidávalo. Pro mnohé hudba vlastně nehrála až takovou roli, šlo spíše o místo, pocit sounáležitosti a souznění s prostorem, přírodou.

Žánrovost akce a výběr kapel tvořil fungující mix psychedelie, alternativní elektroniky a postpunkových derivátů. První den zazářili budějovičtí Sýček a jejich intenzivní psychedelický krautrock s místy až „sifonovským“ frázováním. Zvukově bohaté, dlouhé skladby vytvořily svébytně čarovnou atmosféru, minimalistické texty vstupovaly do hudby jen do té míry, aby jí daly příběh a nepřekážely. Postrockové duo Alphones ukázalo dynamickou souhru baskytary a bubnů tvořících až cinematickou atmosféru, nicméně videoprojekce v podstatě přes celé pódium kapele spíše uškodila. Po příjemných dozvucích Lowmoe byl čas přejít do stanu labelu Nona, který až do ranních hodin střídal modulární house s noisem a experimenty s ambientním technem.

fotogalerie z festivalu tady

Sobota, dopolední program. Drbu kozy a poslouchám autorské čtení poezie. Svérázný Martin Kašpar s doprovodem akordeonu pobavil, divadlo Napříč.cz zvedlo poklidnou náladu. Tohle má smysl. Stejně jako jazzová improvizace nahodilých muzikantů i návštěvníků.

Prostupující alikvóty a hypnotické vlny Hic Svnt Leones navozují meditativní stavy, tenhle zvuk festivalu vyloženě seděl. Sobotní program byl různorodější a mnohem víc bavil. Charismatický Koonda Holaa a jeho blues dokresluje alkoholová i jiná opojení. Svým hlasem by mohl zfleku dabovat westernové filmy, po půl hodině „jamování“ jsem ale ztratil pozornost. Hvězdou večera 1flfsoap & François Svalis. Deephousový set byl tvořený atmosférickou kytarou, bubny a divokou perkusivní náloží drum machine Françoise Svalise. Souhra místy zaskřípala, MPC pady občas braly prostor ostatním. Nápady přeskakovaly z jednoho nástroje na druhý, motivy skladeb 1flfsoap se objevovaly a zase mizely, nápaditá improvizace nebrala konce. Taneční set, kterému nechyběla šťáva, extatičnost, ani nečekané rytmické momenty.

Okolojeles je sympatický malý eko-festival, kde zajímavý hudební výběr spíše doplňuje celkovou vyklidněnou náladu. Tři sta lidí, diy přístup, občasné organizační přešlapy, žádoucí útěk z reality, který je potřeba absolvovat minimálně jednou ročně. Okolojeles jako ideální příležitostí.

Info

Okolojeles
27. - 28. 7. 2018 areál Doubí, Narameč

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Romeo, Julie a Thom Yorke (Radio and Juliet)

Maria Pyatkina 09.08.2020

Romeo a Julie a Radiohead. Renomovaný choreograf Edward Clug pomocí současného tance vystihuje křehkou tragédii spojením dvou zásadních kulturních fenoménů.

Filmové Hradiště 2020: Filmovka bude!

Jakub Šíma, Michal Smrčina 09.08.2020

“Nic není, všechno zrušili. Všechno, Slovácké slavnosti vína a všechno ostatní taky, zůstala jenom filmovka.” Sám si nevybavím jinou akcí této velikosti, kterou by pořadatelé neodpískali. Všechna čest!

Cestopisy v podaní GenotPresents

Lucia Banáková 30.07.2020

Cez powerambient skrz vesmír, oceán a ostrov až na berlínske techno a späť do Prahy. GenotPresents ovládli Archu.

Nejlíp se tančí za deště (Okolojeles)

Michaela Peštová 29.07.2020

Je jedno, jestli máme srdce zlomené láskou nebo usychajícími lesy okolo. Potřebujeme místa, kde své vize nemusíme pořád dokola obhajovat.

Dobrá rozhodnutí (VlčkoviceFest)

Fomas 28.07.2020

První pohled na spoustu dětí, bosých nohou a žen bez podprsenek dával tušit, že opravdu půjde o hodně uvolněnou akci.

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020