Články / Reporty

Okolo je les? (Okolojeles)

Okolo je les? (Okolojeles)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 31.07.2018

Čtvrtý ročník festivalu Okolojeles odstartoval poslední červencový víkend v Náramči v kulturním areálu Doubí na Třebíčsku. Malebný konec světa uprostřed přírody vítal fanoušky české alternativy, úmyslně zatoulané trampy, neo-hippie i místní zvědavce. Okolo je les, okolo je dubový háj, okolo jsou rybníky a kamarádská, až táborová atmosféra.

Stanová část těsně za vesnicí u vody. Prašnou cestou to pak byla sice štreka, na druhou stranu opravdu klidné místo pro ty, co už dopařili a chtěli ulehnout. Vražedná vedra vyřešil rybník a samotný areál byl schovaný pod korunami stromů. Festival je místě malého útulného zábavového výletiště s barem, se zastřešeným pódiem s betonovým placem a klasickými dřevěnými lavicemi. U vstupu řada stánků. Dřevěná krysa jako první, přírodní „bižu“, ruční práce. Vedle čerstvá káva a vegan koutek s posezením u četby Solidarity, Pižma a Ex-Stence. Jediné jídlo v areálu a také poslední záchrana před ranními bolehlavy. Seitanový burger jako jasná volba. Vzadu tetování v týpí, výstava fotek Václava Macha a Štefana Srnky a sobotní blešák. Okolo lesní „psy“ instalace a slackline za Nona Records stanem, který se rozduněl vždy po půlnoci, experimentální i taneční elektronikou.

Malý areál sváděl k seznamování, a tak se během dne z povědomých tváří staly známé a nazítra ještě známější. Nešlo vlastně ani jinak, jelikož aktivit a možností krom hudby mnoho nebylo. „Proč alespoň nepustí nějakou hudbu ze stanu, když se nic neděje,“ slyšel jsem z hloučku ležícího na trávě a měl pravdu. Dlouhé prodlevy mezi kapelami a nekonečné zvučení těmto pocitům jenom přidávalo. Pro mnohé hudba vlastně nehrála až takovou roli, šlo spíše o místo, pocit sounáležitosti a souznění s prostorem, přírodou.

Žánrovost akce a výběr kapel tvořil fungující mix psychedelie, alternativní elektroniky a postpunkových derivátů. První den zazářili budějovičtí Sýček a jejich intenzivní psychedelický krautrock s místy až „sifonovským“ frázováním. Zvukově bohaté, dlouhé skladby vytvořily svébytně čarovnou atmosféru, minimalistické texty vstupovaly do hudby jen do té míry, aby jí daly příběh a nepřekážely. Postrockové duo Alphones ukázalo dynamickou souhru baskytary a bubnů tvořících až cinematickou atmosféru, nicméně videoprojekce v podstatě přes celé pódium kapele spíše uškodila. Po příjemných dozvucích Lowmoe byl čas přejít do stanu labelu Nona, který až do ranních hodin střídal modulární house s noisem a experimenty s ambientním technem.

fotogalerie z festivalu tady

Sobota, dopolední program. Drbu kozy a poslouchám autorské čtení poezie. Svérázný Martin Kašpar s doprovodem akordeonu pobavil, divadlo Napříč.cz zvedlo poklidnou náladu. Tohle má smysl. Stejně jako jazzová improvizace nahodilých muzikantů i návštěvníků.

Prostupující alikvóty a hypnotické vlny Hic Svnt Leones navozují meditativní stavy, tenhle zvuk festivalu vyloženě seděl. Sobotní program byl různorodější a mnohem víc bavil. Charismatický Koonda Holaa a jeho blues dokresluje alkoholová i jiná opojení. Svým hlasem by mohl zfleku dabovat westernové filmy, po půl hodině „jamování“ jsem ale ztratil pozornost. Hvězdou večera 1flfsoap & François Svalis. Deephousový set byl tvořený atmosférickou kytarou, bubny a divokou perkusivní náloží drum machine Françoise Svalise. Souhra místy zaskřípala, MPC pady občas braly prostor ostatním. Nápady přeskakovaly z jednoho nástroje na druhý, motivy skladeb 1flfsoap se objevovaly a zase mizely, nápaditá improvizace nebrala konce. Taneční set, kterému nechyběla šťáva, extatičnost, ani nečekané rytmické momenty.

Okolojeles je sympatický malý eko-festival, kde zajímavý hudební výběr spíše doplňuje celkovou vyklidněnou náladu. Tři sta lidí, diy přístup, občasné organizační přešlapy, žádoucí útěk z reality, který je potřeba absolvovat minimálně jednou ročně. Okolojeles jako ideální příležitostí.

Info

Okolojeles
27. - 28. 7. 2018 areál Doubí, Narameč

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?