Články / Reporty

Okolo je les? (Okolojeles)

Okolo je les? (Okolojeles)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 31.07.2018

Čtvrtý ročník festivalu Okolojeles odstartoval poslední červencový víkend v Náramči v kulturním areálu Doubí na Třebíčsku. Malebný konec světa uprostřed přírody vítal fanoušky české alternativy, úmyslně zatoulané trampy, neo-hippie i místní zvědavce. Okolo je les, okolo je dubový háj, okolo jsou rybníky a kamarádská, až táborová atmosféra.

Stanová část těsně za vesnicí u vody. Prašnou cestou to pak byla sice štreka, na druhou stranu opravdu klidné místo pro ty, co už dopařili a chtěli ulehnout. Vražedná vedra vyřešil rybník a samotný areál byl schovaný pod korunami stromů. Festival je místě malého útulného zábavového výletiště s barem, se zastřešeným pódiem s betonovým placem a klasickými dřevěnými lavicemi. U vstupu řada stánků. Dřevěná krysa jako první, přírodní „bižu“, ruční práce. Vedle čerstvá káva a vegan koutek s posezením u četby Solidarity, Pižma a Ex-Stence. Jediné jídlo v areálu a také poslední záchrana před ranními bolehlavy. Seitanový burger jako jasná volba. Vzadu tetování v týpí, výstava fotek Václava Macha a Štefana Srnky a sobotní blešák. Okolo lesní „psy“ instalace a slackline za Nona Records stanem, který se rozduněl vždy po půlnoci, experimentální i taneční elektronikou.

Malý areál sváděl k seznamování, a tak se během dne z povědomých tváří staly známé a nazítra ještě známější. Nešlo vlastně ani jinak, jelikož aktivit a možností krom hudby mnoho nebylo. „Proč alespoň nepustí nějakou hudbu ze stanu, když se nic neděje,“ slyšel jsem z hloučku ležícího na trávě a měl pravdu. Dlouhé prodlevy mezi kapelami a nekonečné zvučení těmto pocitům jenom přidávalo. Pro mnohé hudba vlastně nehrála až takovou roli, šlo spíše o místo, pocit sounáležitosti a souznění s prostorem, přírodou.

Žánrovost akce a výběr kapel tvořil fungující mix psychedelie, alternativní elektroniky a postpunkových derivátů. První den zazářili budějovičtí Sýček a jejich intenzivní psychedelický krautrock s místy až „sifonovským“ frázováním. Zvukově bohaté, dlouhé skladby vytvořily svébytně čarovnou atmosféru, minimalistické texty vstupovaly do hudby jen do té míry, aby jí daly příběh a nepřekážely. Postrockové duo Alphones ukázalo dynamickou souhru baskytary a bubnů tvořících až cinematickou atmosféru, nicméně videoprojekce v podstatě přes celé pódium kapele spíše uškodila. Po příjemných dozvucích Lowmoe byl čas přejít do stanu labelu Nona, který až do ranních hodin střídal modulární house s noisem a experimenty s ambientním technem.

fotogalerie z festivalu tady

Sobota, dopolední program. Drbu kozy a poslouchám autorské čtení poezie. Svérázný Martin Kašpar s doprovodem akordeonu pobavil, divadlo Napříč.cz zvedlo poklidnou náladu. Tohle má smysl. Stejně jako jazzová improvizace nahodilých muzikantů i návštěvníků.

Prostupující alikvóty a hypnotické vlny Hic Svnt Leones navozují meditativní stavy, tenhle zvuk festivalu vyloženě seděl. Sobotní program byl různorodější a mnohem víc bavil. Charismatický Koonda Holaa a jeho blues dokresluje alkoholová i jiná opojení. Svým hlasem by mohl zfleku dabovat westernové filmy, po půl hodině „jamování“ jsem ale ztratil pozornost. Hvězdou večera 1flfsoap & François Svalis. Deephousový set byl tvořený atmosférickou kytarou, bubny a divokou perkusivní náloží drum machine Françoise Svalise. Souhra místy zaskřípala, MPC pady občas braly prostor ostatním. Nápady přeskakovaly z jednoho nástroje na druhý, motivy skladeb 1flfsoap se objevovaly a zase mizely, nápaditá improvizace nebrala konce. Taneční set, kterému nechyběla šťáva, extatičnost, ani nečekané rytmické momenty.

Okolojeles je sympatický malý eko-festival, kde zajímavý hudební výběr spíše doplňuje celkovou vyklidněnou náladu. Tři sta lidí, diy přístup, občasné organizační přešlapy, žádoucí útěk z reality, který je potřeba absolvovat minimálně jednou ročně. Okolojeles jako ideální příležitostí.

Info

Okolojeles
27. - 28. 7. 2018 areál Doubí, Narameč

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.