Davo Krstič | Články | 26.01.2014
Víte, proč Američané pořád natáčejí remaky? Protože neumějí číst titulky! Je to sice už otřepaný fór, ale bohužel stále platný, jak dokazuje předělávka korejského Oldboye. Tenhle film získal před devíti lety na festivalu v Cannes Velkou cenu poroty – aby taky ne, když v jejím čele seděl Quentin Tarantino a při promítání si jistě vychutnával stejnou měrou násilné scény, skvěle napsané dialogy („Musím ti useknout ruku, sáhl jsi Mido na prsa. – Jasně, a usekneš mi taky jazyk?“) a nesnadno popsatelnou celkovou atmosféru snímku, kde se bizarní potkává s absurdním téměř na každém filmovém políčku.
Spike Lee je frajer. Vystoupil z ghetta a začal točit filmy pro bílé publikum. Mám rád 25. hodinu i Spojence a držel jsem mu pěsti. Ale vážně si myslel, že dokáže dorovnat originál a přihodit navrch? Ne se scénářem Marka Protoseviche. Ten má sice originální vize, jak dokázala jeho Cela (2000), ale místo jejich rozvíjení raději neobratně přepisuje cizí příběhy – před Oldboyem to byl například Poseidon. Tohle je typická ukázka amerického remakeu neamerické předlohy, která dokonale okopíruje obal, ale zcela ignoruje substanci. Násilí i sex v původním filmu bolí, v jeho kopii jsou jen pro efekt, stejně jako šarže Samuela L. Jacksona, který tu hraje – jaký div – stou variaci „bad motherfuckera“. Hlavní hrdina korejské verze se celou dobu pohyboval mezi apatií a šílenstvím, jeho americký klon (i přes snaživý výkon Joshe Brolina) připomíná ponejvíce Johna Matrixe z Komanda. A Elizabeth Olsen v roli jeho pomocnice/milenky si za ta léta filmování s nechvalně proslulým sesterským duem osvojila takovou hereckou machu, až to pěkné není.
Šokující pointa sice může s hollywoodským upjatým publikem zamávat a nějakou dobu rezonovat, ale nač čekat dvě hodiny na rozuzlení ve filmu bez uzemňující atmosféry a bez osvěžujícího, byť černého, humoru? Symptomatické bylo, že před projekcí Oldboye běžela upoutávka na nový film s tajným od CIA Jackem Ryanem. Z ukázek nezajímavý akčňák, který režíruje, to se podržte, Kenneth Branagh. Shakespearolog, tvůrce čtyřhodinové filmové verze Hamleta a podobně jako Spike Lee kdysi osobitý tvůrce. Divím se, že nikoho v Hollywoodu ještě nenapadlo udělat americkou verzi Tygra a draka. Naučte se číst!
Richard Kutěj 22.01.2021
Jedno obří sousto ještě z loňska a pak už do letošního roku v dalším rychlém přehledu aktuálních dějů v elektronické hudbě.
Minka Dočkalová 21.01.2021
Umělci z Brna uspořádali vernisáž „pro nikoho“. Ve veřejném průchodu domu na Údolní nainstalovali velkoformátové grafiky.
redakce 21.01.2021
Kontrabasista Michael Krásný vydal letos sólovku, vídat ho můžete také po boku Laca Décziho v kapele Celula New York.
Jiří Přivřel 20.01.2021
Tindersticks v pražské Lucerně a raná devadesátá. Gentleman s krásnou dívkou, v pozadí panorama Hradčan. The heart rules the head.
redakce 19.01.2021
Rozpětí tradičně vděčné a široké, nechybí známější jména jako Alyona Alyona nebo Katy J Pearson, konžský rapper se švýcarskými beaty, belgický shoegaze či skotská dudačka.
prof. Neutrino 19.01.2021
Videodrome se ohlíží za zajímavými klipy roku 2020, které reflektují ožehavá společenská témata současného světa.
Aneta Martínková, su, Jakub Béreš, David Čajčík 18.01.2021
Přesun kultury na síť pokračuje. V online prostředí proběhl během minulých pár dní i největší a nejrespektovanější evropský showcase festival.
redakce 18.01.2021
Spotify a Bandcamp, co dále? Pár nečekaných tipů máme, ať už je to dobře nebo špatně.
redakce 17.01.2021
Z kterých webů rádi čerpají naši redaktoři? Ze stránek hudebních médií i fanouškovských zinů, webů labelů i jednotlivých žurnalistů.
redakce 16.01.2021
Všechno zlé je k něčemu... znáte to. Že se toho odehrálo loni málo? No, zas tak málo toho nebylo...