Články / Reporty

Olomouc VZáří změn

Olomouc VZáří změn

Shaqualyck | Články / Reporty | 07.10.2013

Poslední zářijový páteční večer patřil stejně jako celý týden v centru hanácké metropole festivalu světla. A hudby. Nastavte uši, vyvalte bulvy.

Fenomén videomappingu se pomalu zabydluje i u nás a protože dobrých akcí není nikdy dost, vyrazili jsme zhodnotit pár nasvícených fasád. A taky okusit hudební line-up, který organizátoři v rámci doprovodného programu přislíbili. Míříme na Dolňák, davy proudí ve všech směrech, podmínky však nejsou ideální, světelné znečištění projekcím příliš nefandí a teplota vzduchu naznačuje, že léto už je nenávratně v čoudu. Chápu, čekalo se na začátek semestru. Bez studentů se v Olomouci obejde máloco. Nesmělý moderátor s vizáží Mosse z IT Crowd omluvně sděluje, že ukrajinské promítání nebude, jelikož autoři nesplnili předepsané podmínky. Lidé jsou štěstím bez sebe. Ve vynucené pauze dáváme kafe a přemýšlíme, proč nám zrušený „film“ nebyl dopřán alespoň mimo soutěž. Pomalu se ale začíná zvučit na přilehlém pódiu.

Lealoo si pamatuju z Muzejky, kde pár let nazpět zahráli před Paulem Wallfischem. Ten tehdy úlisně zahlásil, že zněli jako „Garbage“, což se vůbec nelíbilo jejich zpěvačce a šla si to s ním vyříkat. K ničemu podobnému tentokrát nedošlo, protože do Olomouce nedorazila ani ona, ani Paul Wallfisch. Lealoo překvapili instrumentálním setem se spoustou živých smyčců a nekonečného kytarového vazbení. Počáteční rozpaky rychle vystřídalo nefalšované nadšení. Kapela se navíc celou dobu schovávala za síťovanými plentami, které technici šikovně prosvěcovali a promítali na plátno intenzivně hoblující siluety všech muzikantů. Skvělý nápad poplatný hlavnímu tématu fesťáku posunul celý koncert o level výš a dal lidem pocítit na vlastní kůži slušnou dávku atmosférických vibrací. Jenom škoda, že spíš než rezonující stage brali diváci útokem nafukovací stan hlavního sponzora ve snaze dostat do sebe něco levných lihovin a hlavně ukořistit „toho svítícího panáka!“. Jsme v Česku a headlinerem je tu pořád ještě chlast.

Pak už ale kamera, klapka a jedem. Idea pojmout projekci jako komiks se ukázala být poněkud dvojsečná, efektní okýnkové vyprávění kazila nečitelnost některých textových bublin. Zomboňská královna Diana chvílemi připomínala Millerovu Třístovku, cákající krev doplňovaly zvukové efekty plné ryku a mlaskání. Každopádně nevšední zkušenost. A pak vzhůru do eSka. Proč? Protože Narcotic Fields. Učarovali mi před několika lety, když ledabyle utřeli velepopulární Toxique, kterým předskakovali. Tentokrát vystoupili v nové sestavě a s připravovaným ípíčkem. Už žádné kytary, žádná basa. Zato bicí, klávesky, hlas a cca miliarda vrstvených efektů všeho druhu. Elektronické suplování tradičních nástrojů se odrazilo v aranžmá jednotlivých songů a dost výrazně proměnilo živou energii celé kapely v namazaný stroj plný neviditelných hejblátek. Jestli je to změna k lepšímu nebo horšímu, ukáže až čas a především nový materiál. Zatím to vypadá nadějně, i když hitovka Never Let Me Down mi dřív přišla jaksi divočejší, syrovější, zatímco táhlá Erase řezavě zvážněla. Zvuk víc než kdy předtím evokuje svojské triphopové polohy Massive Attack, ale pořád je z toho ve velkém cítit neskrývaný vliv Nine Inch Nails. Kdo umí, pořád ještě umí. Škoda Tereziny hlasové indispozice, texty občas zahuhlaly. Hodně pak mrzí mizerná účast, když o dobrou třetinu useknutý sál zel poloprázdnotou. Na místní kapelu bych čekal i přes vyšší cenu za bilet daleko hojnější účast.

Tím spíš, že chvíli po Narcoticích obsadili omšelé pódium WWW s Atomovou včelou, Míčem a cukrem, co už se neuzdraví. Sifon sebou epilepticky škube a škádlí své vytuněné Jablíčko. Milesa v pruhovaných šatečkách nakrůcá hlasivky i tělo a dotváří lehce bizarní obrázek nestandardní hiphopové diskotéky. Došlo i na přiznanou inspiraci Busta Rhymes, cvičení v beatboxu a projekce zahrnující i „lvovitá“ Pouta. Obecenstva nepatrně přibylo a večer nabral svižnější tempo, osvětlovač nestíhal, ale nikomu to nevadilo. Skákalo se, tleskalo, Wéčka hráli jak o život. Stín v podobě smutné divácké ignorace ale zůstal. Uvidíme, co na to festivalová dramaturgie v rámci příprav příštího ročníku.

Info

Festival VZáří
27. 9. 2013, Olomouc
http://www.vzari.cz

foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace