Články / Reporty

Olomouc VZáří změn

Olomouc VZáří změn

Shaqualyck | Články / Reporty | 07.10.2013

Poslední zářijový páteční večer patřil stejně jako celý týden v centru hanácké metropole festivalu světla. A hudby. Nastavte uši, vyvalte bulvy.

Fenomén videomappingu se pomalu zabydluje i u nás a protože dobrých akcí není nikdy dost, vyrazili jsme zhodnotit pár nasvícených fasád. A taky okusit hudební line-up, který organizátoři v rámci doprovodného programu přislíbili. Míříme na Dolňák, davy proudí ve všech směrech, podmínky však nejsou ideální, světelné znečištění projekcím příliš nefandí a teplota vzduchu naznačuje, že léto už je nenávratně v čoudu. Chápu, čekalo se na začátek semestru. Bez studentů se v Olomouci obejde máloco. Nesmělý moderátor s vizáží Mosse z IT Crowd omluvně sděluje, že ukrajinské promítání nebude, jelikož autoři nesplnili předepsané podmínky. Lidé jsou štěstím bez sebe. Ve vynucené pauze dáváme kafe a přemýšlíme, proč nám zrušený „film“ nebyl dopřán alespoň mimo soutěž. Pomalu se ale začíná zvučit na přilehlém pódiu.

Lealoo si pamatuju z Muzejky, kde pár let nazpět zahráli před Paulem Wallfischem. Ten tehdy úlisně zahlásil, že zněli jako „Garbage“, což se vůbec nelíbilo jejich zpěvačce a šla si to s ním vyříkat. K ničemu podobnému tentokrát nedošlo, protože do Olomouce nedorazila ani ona, ani Paul Wallfisch. Lealoo překvapili instrumentálním setem se spoustou živých smyčců a nekonečného kytarového vazbení. Počáteční rozpaky rychle vystřídalo nefalšované nadšení. Kapela se navíc celou dobu schovávala za síťovanými plentami, které technici šikovně prosvěcovali a promítali na plátno intenzivně hoblující siluety všech muzikantů. Skvělý nápad poplatný hlavnímu tématu fesťáku posunul celý koncert o level výš a dal lidem pocítit na vlastní kůži slušnou dávku atmosférických vibrací. Jenom škoda, že spíš než rezonující stage brali diváci útokem nafukovací stan hlavního sponzora ve snaze dostat do sebe něco levných lihovin a hlavně ukořistit „toho svítícího panáka!“. Jsme v Česku a headlinerem je tu pořád ještě chlast.

Pak už ale kamera, klapka a jedem. Idea pojmout projekci jako komiks se ukázala být poněkud dvojsečná, efektní okýnkové vyprávění kazila nečitelnost některých textových bublin. Zomboňská královna Diana chvílemi připomínala Millerovu Třístovku, cákající krev doplňovaly zvukové efekty plné ryku a mlaskání. Každopádně nevšední zkušenost. A pak vzhůru do eSka. Proč? Protože Narcotic Fields. Učarovali mi před několika lety, když ledabyle utřeli velepopulární Toxique, kterým předskakovali. Tentokrát vystoupili v nové sestavě a s připravovaným ípíčkem. Už žádné kytary, žádná basa. Zato bicí, klávesky, hlas a cca miliarda vrstvených efektů všeho druhu. Elektronické suplování tradičních nástrojů se odrazilo v aranžmá jednotlivých songů a dost výrazně proměnilo živou energii celé kapely v namazaný stroj plný neviditelných hejblátek. Jestli je to změna k lepšímu nebo horšímu, ukáže až čas a především nový materiál. Zatím to vypadá nadějně, i když hitovka Never Let Me Down mi dřív přišla jaksi divočejší, syrovější, zatímco táhlá Erase řezavě zvážněla. Zvuk víc než kdy předtím evokuje svojské triphopové polohy Massive Attack, ale pořád je z toho ve velkém cítit neskrývaný vliv Nine Inch Nails. Kdo umí, pořád ještě umí. Škoda Tereziny hlasové indispozice, texty občas zahuhlaly. Hodně pak mrzí mizerná účast, když o dobrou třetinu useknutý sál zel poloprázdnotou. Na místní kapelu bych čekal i přes vyšší cenu za bilet daleko hojnější účast.

Tím spíš, že chvíli po Narcoticích obsadili omšelé pódium WWW s Atomovou včelou, Míčem a cukrem, co už se neuzdraví. Sifon sebou epilepticky škube a škádlí své vytuněné Jablíčko. Milesa v pruhovaných šatečkách nakrůcá hlasivky i tělo a dotváří lehce bizarní obrázek nestandardní hiphopové diskotéky. Došlo i na přiznanou inspiraci Busta Rhymes, cvičení v beatboxu a projekce zahrnující i „lvovitá“ Pouta. Obecenstva nepatrně přibylo a večer nabral svižnější tempo, osvětlovač nestíhal, ale nikomu to nevadilo. Skákalo se, tleskalo, Wéčka hráli jak o život. Stín v podobě smutné divácké ignorace ale zůstal. Uvidíme, co na to festivalová dramaturgie v rámci příprav příštího ročníku.

Info

Festival VZáří
27. 9. 2013, Olomouc
http://www.vzari.cz

foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.

Bizarní burleska (Lindemann)

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2020

Do Prahy přijel frontman Rammstein Till Lindemann se svým úchylným cirkusem. Bylo to málo, nebo dost?

Na kolech blackmetalových kolotočářů (Abbath)

Kremace 10.02.2020

Abbath pokračuje v odvykačce a šíří povědomí o poslední desce Outstrider a šestnáctá zastávka na evropské tour byla bez známek vysílení.

Nejen pro krajany - Altın Gün

Akana 09.02.2020

Nizozemsko-turecký sextet Altın Gün zaplnil Akropoli takříkajíc až po bidýlko především zásluhou místní turecké komunity.