Články / Reporty

Olomouc VZáří změn

Olomouc VZáří změn

Shaqualyck | Články / Reporty | 07.10.2013

Poslední zářijový páteční večer patřil stejně jako celý týden v centru hanácké metropole festivalu světla. A hudby. Nastavte uši, vyvalte bulvy.

Fenomén videomappingu se pomalu zabydluje i u nás a protože dobrých akcí není nikdy dost, vyrazili jsme zhodnotit pár nasvícených fasád. A taky okusit hudební line-up, který organizátoři v rámci doprovodného programu přislíbili. Míříme na Dolňák, davy proudí ve všech směrech, podmínky však nejsou ideální, světelné znečištění projekcím příliš nefandí a teplota vzduchu naznačuje, že léto už je nenávratně v čoudu. Chápu, čekalo se na začátek semestru. Bez studentů se v Olomouci obejde máloco. Nesmělý moderátor s vizáží Mosse z IT Crowd omluvně sděluje, že ukrajinské promítání nebude, jelikož autoři nesplnili předepsané podmínky. Lidé jsou štěstím bez sebe. Ve vynucené pauze dáváme kafe a přemýšlíme, proč nám zrušený „film“ nebyl dopřán alespoň mimo soutěž. Pomalu se ale začíná zvučit na přilehlém pódiu.

Lealoo si pamatuju z Muzejky, kde pár let nazpět zahráli před Paulem Wallfischem. Ten tehdy úlisně zahlásil, že zněli jako „Garbage“, což se vůbec nelíbilo jejich zpěvačce a šla si to s ním vyříkat. K ničemu podobnému tentokrát nedošlo, protože do Olomouce nedorazila ani ona, ani Paul Wallfisch. Lealoo překvapili instrumentálním setem se spoustou živých smyčců a nekonečného kytarového vazbení. Počáteční rozpaky rychle vystřídalo nefalšované nadšení. Kapela se navíc celou dobu schovávala za síťovanými plentami, které technici šikovně prosvěcovali a promítali na plátno intenzivně hoblující siluety všech muzikantů. Skvělý nápad poplatný hlavnímu tématu fesťáku posunul celý koncert o level výš a dal lidem pocítit na vlastní kůži slušnou dávku atmosférických vibrací. Jenom škoda, že spíš než rezonující stage brali diváci útokem nafukovací stan hlavního sponzora ve snaze dostat do sebe něco levných lihovin a hlavně ukořistit „toho svítícího panáka!“. Jsme v Česku a headlinerem je tu pořád ještě chlast.

Pak už ale kamera, klapka a jedem. Idea pojmout projekci jako komiks se ukázala být poněkud dvojsečná, efektní okýnkové vyprávění kazila nečitelnost některých textových bublin. Zomboňská královna Diana chvílemi připomínala Millerovu Třístovku, cákající krev doplňovaly zvukové efekty plné ryku a mlaskání. Každopádně nevšední zkušenost. A pak vzhůru do eSka. Proč? Protože Narcotic Fields. Učarovali mi před několika lety, když ledabyle utřeli velepopulární Toxique, kterým předskakovali. Tentokrát vystoupili v nové sestavě a s připravovaným ípíčkem. Už žádné kytary, žádná basa. Zato bicí, klávesky, hlas a cca miliarda vrstvených efektů všeho druhu. Elektronické suplování tradičních nástrojů se odrazilo v aranžmá jednotlivých songů a dost výrazně proměnilo živou energii celé kapely v namazaný stroj plný neviditelných hejblátek. Jestli je to změna k lepšímu nebo horšímu, ukáže až čas a především nový materiál. Zatím to vypadá nadějně, i když hitovka Never Let Me Down mi dřív přišla jaksi divočejší, syrovější, zatímco táhlá Erase řezavě zvážněla. Zvuk víc než kdy předtím evokuje svojské triphopové polohy Massive Attack, ale pořád je z toho ve velkém cítit neskrývaný vliv Nine Inch Nails. Kdo umí, pořád ještě umí. Škoda Tereziny hlasové indispozice, texty občas zahuhlaly. Hodně pak mrzí mizerná účast, když o dobrou třetinu useknutý sál zel poloprázdnotou. Na místní kapelu bych čekal i přes vyšší cenu za bilet daleko hojnější účast.

Tím spíš, že chvíli po Narcoticích obsadili omšelé pódium WWW s Atomovou včelou, Míčem a cukrem, co už se neuzdraví. Sifon sebou epilepticky škube a škádlí své vytuněné Jablíčko. Milesa v pruhovaných šatečkách nakrůcá hlasivky i tělo a dotváří lehce bizarní obrázek nestandardní hiphopové diskotéky. Došlo i na přiznanou inspiraci Busta Rhymes, cvičení v beatboxu a projekce zahrnující i „lvovitá“ Pouta. Obecenstva nepatrně přibylo a večer nabral svižnější tempo, osvětlovač nestíhal, ale nikomu to nevadilo. Skákalo se, tleskalo, Wéčka hráli jak o život. Stín v podobě smutné divácké ignorace ale zůstal. Uvidíme, co na to festivalová dramaturgie v rámci příprav příštího ročníku.

Info

Festival VZáří
27. 9. 2013, Olomouc
http://www.vzari.cz

foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...