Články / Reporty

Olomouc VZáří změn

Olomouc VZáří změn

Shaqualyck | Články / Reporty | 07.10.2013

Poslední zářijový páteční večer patřil stejně jako celý týden v centru hanácké metropole festivalu světla. A hudby. Nastavte uši, vyvalte bulvy.

Fenomén videomappingu se pomalu zabydluje i u nás a protože dobrých akcí není nikdy dost, vyrazili jsme zhodnotit pár nasvícených fasád. A taky okusit hudební line-up, který organizátoři v rámci doprovodného programu přislíbili. Míříme na Dolňák, davy proudí ve všech směrech, podmínky však nejsou ideální, světelné znečištění projekcím příliš nefandí a teplota vzduchu naznačuje, že léto už je nenávratně v čoudu. Chápu, čekalo se na začátek semestru. Bez studentů se v Olomouci obejde máloco. Nesmělý moderátor s vizáží Mosse z IT Crowd omluvně sděluje, že ukrajinské promítání nebude, jelikož autoři nesplnili předepsané podmínky. Lidé jsou štěstím bez sebe. Ve vynucené pauze dáváme kafe a přemýšlíme, proč nám zrušený „film“ nebyl dopřán alespoň mimo soutěž. Pomalu se ale začíná zvučit na přilehlém pódiu.

Lealoo si pamatuju z Muzejky, kde pár let nazpět zahráli před Paulem Wallfischem. Ten tehdy úlisně zahlásil, že zněli jako „Garbage“, což se vůbec nelíbilo jejich zpěvačce a šla si to s ním vyříkat. K ničemu podobnému tentokrát nedošlo, protože do Olomouce nedorazila ani ona, ani Paul Wallfisch. Lealoo překvapili instrumentálním setem se spoustou živých smyčců a nekonečného kytarového vazbení. Počáteční rozpaky rychle vystřídalo nefalšované nadšení. Kapela se navíc celou dobu schovávala za síťovanými plentami, které technici šikovně prosvěcovali a promítali na plátno intenzivně hoblující siluety všech muzikantů. Skvělý nápad poplatný hlavnímu tématu fesťáku posunul celý koncert o level výš a dal lidem pocítit na vlastní kůži slušnou dávku atmosférických vibrací. Jenom škoda, že spíš než rezonující stage brali diváci útokem nafukovací stan hlavního sponzora ve snaze dostat do sebe něco levných lihovin a hlavně ukořistit „toho svítícího panáka!“. Jsme v Česku a headlinerem je tu pořád ještě chlast.

Pak už ale kamera, klapka a jedem. Idea pojmout projekci jako komiks se ukázala být poněkud dvojsečná, efektní okýnkové vyprávění kazila nečitelnost některých textových bublin. Zomboňská královna Diana chvílemi připomínala Millerovu Třístovku, cákající krev doplňovaly zvukové efekty plné ryku a mlaskání. Každopádně nevšední zkušenost. A pak vzhůru do eSka. Proč? Protože Narcotic Fields. Učarovali mi před několika lety, když ledabyle utřeli velepopulární Toxique, kterým předskakovali. Tentokrát vystoupili v nové sestavě a s připravovaným ípíčkem. Už žádné kytary, žádná basa. Zato bicí, klávesky, hlas a cca miliarda vrstvených efektů všeho druhu. Elektronické suplování tradičních nástrojů se odrazilo v aranžmá jednotlivých songů a dost výrazně proměnilo živou energii celé kapely v namazaný stroj plný neviditelných hejblátek. Jestli je to změna k lepšímu nebo horšímu, ukáže až čas a především nový materiál. Zatím to vypadá nadějně, i když hitovka Never Let Me Down mi dřív přišla jaksi divočejší, syrovější, zatímco táhlá Erase řezavě zvážněla. Zvuk víc než kdy předtím evokuje svojské triphopové polohy Massive Attack, ale pořád je z toho ve velkém cítit neskrývaný vliv Nine Inch Nails. Kdo umí, pořád ještě umí. Škoda Tereziny hlasové indispozice, texty občas zahuhlaly. Hodně pak mrzí mizerná účast, když o dobrou třetinu useknutý sál zel poloprázdnotou. Na místní kapelu bych čekal i přes vyšší cenu za bilet daleko hojnější účast.

Tím spíš, že chvíli po Narcoticích obsadili omšelé pódium WWW s Atomovou včelou, Míčem a cukrem, co už se neuzdraví. Sifon sebou epilepticky škube a škádlí své vytuněné Jablíčko. Milesa v pruhovaných šatečkách nakrůcá hlasivky i tělo a dotváří lehce bizarní obrázek nestandardní hiphopové diskotéky. Došlo i na přiznanou inspiraci Busta Rhymes, cvičení v beatboxu a projekce zahrnující i „lvovitá“ Pouta. Obecenstva nepatrně přibylo a večer nabral svižnější tempo, osvětlovač nestíhal, ale nikomu to nevadilo. Skákalo se, tleskalo, Wéčka hráli jak o život. Stín v podobě smutné divácké ignorace ale zůstal. Uvidíme, co na to festivalová dramaturgie v rámci příprav příštího ročníku.

Info

Festival VZáří
27. 9. 2013, Olomouc
http://www.vzari.cz

foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Atlas ptáků)

Veronika Havlová, Viktor Palák 29.08.2021

Před třemi lety dostal Olmo Omerzu ve Varech za svůj film Všechno bude cenu za režii, teď se vrátil do hlavní soutěže s příběhem patriarchy...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace