Články / Recenze

Omamnými bylinkami vyvoněná potní chýše (Fadex)

Omamnými bylinkami vyvoněná potní chýše (Fadex)

Vadim Petrov | Články / Recenze | 16.09.2020

Pražský producent Fadex zastupuje generaci zcela odkojenou digitální hudbou. K EDM přičichl v době, kdy Skrillex válcoval Ameriku písničkami z Macbooku. „Když to zvládnou jiní, tak já taky,“ rozpálil Fruity Loops a svištěl. Fadex se dlouho utápěl v různých podobách dubstepu – pomalém, rychlém, smutném, veselém, sám poznal, že už stačilo. Změna přišla s deskou Trip, prvním větším uceleným dílem, kde se producent začal vzdávat hravých beatů minulé dekády a posunul se do atmosféričtějších kompozic. Rychle navázal s EP Hi Rain a nyní z karantény vytáhl EP Denní Můry. Kam vede elektronickou hudbu? Má smysl ho následovat?

Letem světem Fadexovou tvorbou je silně znát jeho umělecké dospívání. Respekt si zaslouží zejména odvaha udělat velký krok a zásadně změnit vlastní hudební projev. Fadex se na Trip a Hi Rain pomalu vydal mimo předvídatelné žánry a na Denních můrách už suverénně buduje neotřelý styl. Nejprve zaujme nezvyklé množství vokálů napříč celou deskou, posléze opuštění běžných forem elektronické hudby a experimenty s aranží.

Zpěv vlastní, či v případě singlu Krok co krok patřící Calinovi, parťákovi z labelu Mike Roft, otevírá prostor pro konkrétnější sdělení, než předával Fadex na dosud instrumentálních traccích. Kreativně zpracovaný líbivý hlas v kombinaci s nemotornými texty mají sice svoje zvláštní kouzlo, ale nakonec působí rozpačitě. Titulní singl Krok co krok si dokážu představit na párty v zoomerském pokojíčku jako z doprovodného klipu, nikdo si ale nevzpomene na víc než pár frází z textu, který převážně nedává smysl. „Stejná píseň hraje znova / víš, jak mám rád věci slepený / aspoň tančit, aspoň zpívat.“ Ze zpívaných písní vychází nejlépe lehce dadaistické Slunce, kde stylizovaný vokál doplňují formantové filtry a zdvojený lidský hlas splývá se synťákem. Slova pozbývají klasického významu a nesou čistě estetickou informaci, malují snový obraz.

Nejsilnější atmosféru přesto nabídnou instrumentální skladby Ozvěny a Pot. Pomalu rozvíjí atmosféru kontrastem repetice a inovace, nové prvky elegantně nahrazují staré a plynulý pohyb vpřed bych s chutí poslouchal mnohem déle než dvě a tři minuty. Fadex využívá své zkušenosti producenta a plně rozvíjí myšlenky, které nastolil na předchozích deskách. Zamyšlené pomalé tóny, rituální rytmika, atmosféra jak v omamnými bylinkami vyvoněné potní chýši, kterou kdykoli může zbourat postapokalyptický robodinosaurus.

Fadexův projev na Denních můrách je citlivý, ale prezentuje ho zcela sebejistě. Působí upřímně, nadšeně zkoumá nové vody, plave z tůně do tůně a v každé prezentuje jiný hudební pohled na to, jak sám vnímá svět. Starší posluchače možná překvapí, ale má smysl se těšit, s čím přijde příště.

Info

Fadex – Denní můry (Mike Roft, 2020)
soundcloud interpreta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Písně, které chceš obejmout (Adrianne Lenker)

Jiří Přivřel 02.12.2020

To, co by u jiného mohlo být jen skicou, stává se tady hotovou a hodnotnou nahrávkou.

Přiznaná posedlost Depeche Mode (Greg Puciato)

waghiss666 01.12.2020

Greg Puciato není druhý Mike Patton, ani si to nemyslí, na rozdíl od velkohubých onanií recenzentů, z nichž jeden poslal album do světa dřív, než ho svět měl slyšet.

Reflexe emocí pomocí poetiky (Samia)

Michaela Šedinová 21.11.2020

Samia, písničkářka s andělským hlasem a výjimečným rozsahem, už není děcko. Album The Baby je plné melancholie a cynismu, které cítí mladý dospělý konfrontovaný se skutečným světem.

Všechno je v pořádku (Puscifer)

3DDI3 16.11.2020

Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka 09.11.2020

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.

Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele (Mutanti hledaj východisko)

Richard Kutěj 03.11.2020

Na novince zní pražská dvojice příměji a úderněji, aniž by ale slevila ze své kaleidoskopické hry s atmosférou a zvukem.

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel 01.11.2020

Matt Berninger z The National je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.