Vadim Petrov | Články / Recenze | 16.09.2020
Pražský producent Fadex zastupuje generaci zcela odkojenou digitální hudbou. K EDM přičichl v době, kdy Skrillex válcoval Ameriku písničkami z Macbooku. „Když to zvládnou jiní, tak já taky,“ rozpálil Fruity Loops a svištěl. Fadex se dlouho utápěl v různých podobách dubstepu – pomalém, rychlém, smutném, veselém, sám poznal, že už stačilo. Změna přišla s deskou Trip, prvním větším uceleným dílem, kde se producent začal vzdávat hravých beatů minulé dekády a posunul se do atmosféričtějších kompozic. Rychle navázal s EP Hi Rain a nyní z karantény vytáhl EP Denní Můry. Kam vede elektronickou hudbu? Má smysl ho následovat?
Letem světem Fadexovou tvorbou je silně znát jeho umělecké dospívání. Respekt si zaslouží zejména odvaha udělat velký krok a zásadně změnit vlastní hudební projev. Fadex se na Trip a Hi Rain pomalu vydal mimo předvídatelné žánry a na Denních můrách už suverénně buduje neotřelý styl. Nejprve zaujme nezvyklé množství vokálů napříč celou deskou, posléze opuštění běžných forem elektronické hudby a experimenty s aranží.
Zpěv vlastní, či v případě singlu Krok co krok patřící Calinovi, parťákovi z labelu Mike Roft, otevírá prostor pro konkrétnější sdělení, než předával Fadex na dosud instrumentálních traccích. Kreativně zpracovaný líbivý hlas v kombinaci s nemotornými texty mají sice svoje zvláštní kouzlo, ale nakonec působí rozpačitě. Titulní singl Krok co krok si dokážu představit na párty v zoomerském pokojíčku jako z doprovodného klipu, nikdo si ale nevzpomene na víc než pár frází z textu, který převážně nedává smysl. „Stejná píseň hraje znova / víš, jak mám rád věci slepený / aspoň tančit, aspoň zpívat.“ Ze zpívaných písní vychází nejlépe lehce dadaistické Slunce, kde stylizovaný vokál doplňují formantové filtry a zdvojený lidský hlas splývá se synťákem. Slova pozbývají klasického významu a nesou čistě estetickou informaci, malují snový obraz.
Nejsilnější atmosféru přesto nabídnou instrumentální skladby Ozvěny a Pot. Pomalu rozvíjí atmosféru kontrastem repetice a inovace, nové prvky elegantně nahrazují staré a plynulý pohyb vpřed bych s chutí poslouchal mnohem déle než dvě a tři minuty. Fadex využívá své zkušenosti producenta a plně rozvíjí myšlenky, které nastolil na předchozích deskách. Zamyšlené pomalé tóny, rituální rytmika, atmosféra jak v omamnými bylinkami vyvoněné potní chýši, kterou kdykoli může zbourat postapokalyptický robodinosaurus.
Fadexův projev na Denních můrách je citlivý, ale prezentuje ho zcela sebejistě. Působí upřímně, nadšeně zkoumá nové vody, plave z tůně do tůně a v každé prezentuje jiný hudební pohled na to, jak sám vnímá svět. Starší posluchače možná překvapí, ale má smysl se těšit, s čím přijde příště.
Fadex – Denní můry (Mike Roft, 2020)
soundcloud interpreta
Jiří Procházka 29.06.2022
Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.
Jiří Přivřel 19.06.2022
Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...
Maria Pyatkina 15.06.2022
Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.
prof. Neutrino 11.06.2022
Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...
Veronika Jastrzembská 07.06.2022
Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.
Paulína Janičíková 21.05.2022
Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...
Veronika Tichá 15.05.2022
Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Michal Pařízek 08.05.2022
Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.
Michal Pařízek 26.04.2022
Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.
Tomáš Kouřil 19.04.2022
S novou nahrávkou vytanou vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě neexistovaly, na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat...