Články / Reporty

Omar Souleyman jako dokonalá atrakce

Omar Souleyman jako dokonalá atrakce

Jakub Béreš | Články / Reporty | 19.01.2016

Rádio Wave letos slaví desátý rok své existence, a tak všem nadělilo dárek v podobě narozeninové oslavy ve velkém stylu. To by snad ani nebyl Wave, kdyby si nepřichystal něco opravdu speciálního. Pod vlajkou oslav globálního multikulturalismu zavítal do MeetFactory podivuhodný fenomén alternativní hudební scény, syrský zpěvák Omar Souleyman, před kterým si střihl set producent Clap! Clap!.

Netradiční dramaturgie nemohla být vybrána lépe. Clap! Clap! pochází z Itálie, ale jeho hlavním zdrojem inspirace je africká kultura, kterou následně kombinuje se západními klubovými trendy. Ovšem během živého setu postupoval obráceně, do neškodných beatů postupně přidával tematické zvuky a křiky černého kontinentu. Na okraj vyprodaného hustého pralesu jste sice vstoupili jako decentní Evropan, ale během brodění se samply topenými v houseu a technu se z vás stával domorodý tanečník a na chvíli jste zapomněli, že jste na Smíchově a že venku je sněhová vánice.

Clap! Clap! sice skvěle kombinuje dva neslučitelné světy, ale o opravdu autentický střet kultur se postaral až headliner večera Omar Souleyman. Před devíti lety vyšla na americkém labelu Sublime Frequency jeho první kompilace pro západní trh. Kvůli válce musel opustit svoji zem, a tak vyměnil tamní svatby za velká evropská pódia. Dle jeho slov chce zpívat o lásce všude na světě, přestože textům nikdo nerozumí. Jako sdělovací prostředek musí postačit hudba, za kterou stojí producenti jako Four Tet, Gilles Peterson nebo Modeselektor.

Takhle rozpačitý a plný otázek jsem před koncertem dlouho nebyl. Jak dobře bude fungovat Omar Souleyman živě, když na domácí poslech je jeho hudba prakticky neposlouchatelná? Prvních dvacet minut byla čistá euforie. Ta později začala monotónně upadat, asi stejně jako když se vám po chvíli omrzí nová hračka... Ano, byl to zážitek, trochu kýč a magořina, ale v celém sálu to fungovalo skvěle, lidi se uvolněně bavili, dováděli a hlavně u toho vypadali vesele.

Na druhou stranu můžeme namítnout, že to celé je jenom dobře servírovaný produkt - dovést do klubu něco ujetého s velkým příběhem v pozadí, na co budou všichni zírat a na chvíli tomu propadnou. Těžko říct, co se samotnému zpěvákovi za černými brýlemi a kamennou tváří honilo v hlavě, z jeho výrazu bez emocí nešlo vyčíst vůbec nic. Na druhou část koncertu jsem opustil hustě zaplněné přední řady, načež hudba začala fungovat jako skvělý podklad pro narozeninovou oslavu. Omar Souleyman byl dokonalou atrakcí, o které můžete diskutovat na baru a pak si na něj jít zablbnout a předvádět kreace, které by vám jinde bez údivu ostatních jen tak neprošly.

Info

10. narozeniny rádia Wave: Omar Souleyman (sy) + Clap! Clap! (it)
16.1. 2016 Praha, MeetFactory

foto © Kateřina Motýlová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...