Články / Reporty

Omar Souleyman jako dokonalá atrakce

Omar Souleyman jako dokonalá atrakce

Jakub Béreš | Články / Reporty | 19.01.2016

Rádio Wave letos slaví desátý rok své existence, a tak všem nadělilo dárek v podobě narozeninové oslavy ve velkém stylu. To by snad ani nebyl Wave, kdyby si nepřichystal něco opravdu speciálního. Pod vlajkou oslav globálního multikulturalismu zavítal do MeetFactory podivuhodný fenomén alternativní hudební scény, syrský zpěvák Omar Souleyman, před kterým si střihl set producent Clap! Clap!.

Netradiční dramaturgie nemohla být vybrána lépe. Clap! Clap! pochází z Itálie, ale jeho hlavním zdrojem inspirace je africká kultura, kterou následně kombinuje se západními klubovými trendy. Ovšem během živého setu postupoval obráceně, do neškodných beatů postupně přidával tematické zvuky a křiky černého kontinentu. Na okraj vyprodaného hustého pralesu jste sice vstoupili jako decentní Evropan, ale během brodění se samply topenými v houseu a technu se z vás stával domorodý tanečník a na chvíli jste zapomněli, že jste na Smíchově a že venku je sněhová vánice.

Clap! Clap! sice skvěle kombinuje dva neslučitelné světy, ale o opravdu autentický střet kultur se postaral až headliner večera Omar Souleyman. Před devíti lety vyšla na americkém labelu Sublime Frequency jeho první kompilace pro západní trh. Kvůli válce musel opustit svoji zem, a tak vyměnil tamní svatby za velká evropská pódia. Dle jeho slov chce zpívat o lásce všude na světě, přestože textům nikdo nerozumí. Jako sdělovací prostředek musí postačit hudba, za kterou stojí producenti jako Four Tet, Gilles Peterson nebo Modeselektor.

Takhle rozpačitý a plný otázek jsem před koncertem dlouho nebyl. Jak dobře bude fungovat Omar Souleyman živě, když na domácí poslech je jeho hudba prakticky neposlouchatelná? Prvních dvacet minut byla čistá euforie. Ta později začala monotónně upadat, asi stejně jako když se vám po chvíli omrzí nová hračka... Ano, byl to zážitek, trochu kýč a magořina, ale v celém sálu to fungovalo skvěle, lidi se uvolněně bavili, dováděli a hlavně u toho vypadali vesele.

Na druhou stranu můžeme namítnout, že to celé je jenom dobře servírovaný produkt - dovést do klubu něco ujetého s velkým příběhem v pozadí, na co budou všichni zírat a na chvíli tomu propadnou. Těžko říct, co se samotnému zpěvákovi za černými brýlemi a kamennou tváří honilo v hlavě, z jeho výrazu bez emocí nešlo vyčíst vůbec nic. Na druhou část koncertu jsem opustil hustě zaplněné přední řady, načež hudba začala fungovat jako skvělý podklad pro narozeninovou oslavu. Omar Souleyman byl dokonalou atrakcí, o které můžete diskutovat na baru a pak si na něj jít zablbnout a předvádět kreace, které by vám jinde bez údivu ostatních jen tak neprošly.

Info

10. narozeniny rádia Wave: Omar Souleyman (sy) + Clap! Clap! (it)
16.1. 2016 Praha, MeetFactory

foto © Kateřina Motýlová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.