Články / Rozhovory

Ondřej Ježek: Odmítnutí může být ten nejužitečnější impuls

Ondřej Ježek: Odmítnutí může být ten nejužitečnější impuls

Jakub Šilhavík | Články / Rozhovory | 31.07.2013

Ondřej Ježek patří k nejvytíženějším personám české alternativní scény, přesto neváhal probrat svoje pestré portfolio aktivit.

Producent podepsaný pod řadou zásadních českých desek, zvukař, majitel nahrávacího studia Jámor, hlavní postava OTK, člen experimentální skupiny Gurun Gurun, funkcionář Ústředního výboru Silver Rocket a dramaturg festivalu Banát. Zbývá ti při takovém množství aktivit ještě volný čas? Nebo je práce zároveň zábavou a jistým způsobem relaxace?
Trochu mi ho zbývá, ale ten se snažím věnovat rodině, jinak často je práce i zábavou, s relaxací je to horší, po celém dni ve studiu jsem většinou vyflusnutej jak… teď nevím, něco hodně vyflusnutýho.

Právě jsem tě zastihl při nahrávání ve studiu, na čem aktuálně děláš?
Na několika věcech současně, začali jsme nahrávat desku kapely Nylon Jail, po večerech se snažím smíchat nějaký resty a pohnout s novou deskou OTK, taky dělám třeba Báru Zmekovou, ale je toho víc.

Během let ses stal jedním z nejuznávanějších producentů na české scéně, takže počítám, že se ti většinou ozývají samy kapely. Nastala někdy situace, kdy kapelu kontaktuješ sám s nabídkou, že bys jim rád produkoval desku?
Občas to udělám, když slyším někoho, u koho by mi přišlo líto, kdyby to dělal někdo jiný, zrovna Bára Zmeková je takovým případem nebo Edoshův Kurník, kde to ale zatím nedopadlo, nevím, jestli na mě už nezanevřeli, ukázal jsem se zrovna nějakej zasekanej, ale stojím si za tím, že s nimi bych desku dělal moc rád.

Jaká máš kritéria pro výběr kapely? Produkuješ každou kapelu, která si stojí za svou hudbou a je ochotná do nahrávky kromě svého úsilí investovat potřebné finanční prostředky, jak tvrdí Steve Albini? Je pro rozhodování důležité, jestli tě kapela baví?
Ne ani tak jestli mě kapela baví, ale jestli mám pocit, že pro ni můžu být přínosem, nebo naopak jestli pro ně bude lepší, když je bude dělat někdo úplně jiný. Odmítnutí může být pro kapelu ten nejužitečnější impuls.

Dříve jsi byl úzce spojený s produkováním noise/HC kapel ze stáje Silver Rocket, teď se tvoje producentské portfolio rozrostlo o žánrově různorodé formace typu Zrní, Midi Lidi nebo WWW. Je pro tebe žánrová škatulka důležitá? Existuje žánr, s kterým si „nerozumíš“, nebo jde především o chemii s konkrétní skupinou?
No, tahle to úplně není, první věci kromě těch, co vycházely u Scrape Soundu (Silver Rocket ještě neexistovali), byli třeba i Tata Bojs, první demáče WWW a PSH, to byla taky záležitost začátku devadesátek, akorát holt na tom noisu jsem se prosadil nejvíc, ale pro mě v tu dobu byly důležité i nahrávky z opačné strany spektra, jako desky Jeřábka, Jančeho, Buriana nebo desky Shakuhachi s Vlastikem Matouškem. Vždycky jde o lidi, ne o to, co je to za "žánr".

DVA SVĚTY

Máš za sebou nahrávání s interprety jak z alternativy, tak i z „hlavního proudu“, např. s Vypsanou Fixou nebo Charlie Straight. Vnímáš ve studiu výrazný rozdíl mezi těmito dvěma světy?
Mě to nepřijde jako dva světy, zrovna tyhle kapely tvoří zcela svobodně a na nic se neohlíží. Necítím tam nějaký kalkul nebo něco takového, co by mělo být možná signifikantní pro "hlavní proud". Jasně, třeba Charlie Straight dělají hudbu trochu pro holky, ale to ještě neznamená, že by dělali se zatnutejma zubama něco, co se jim příčí. Myslím, že si to užívají stejně jako nějaký undergroundový kapely, úplně totožně se snaží tvorbu posunout někam dál. Někdy je víc těch nezdravých ambicí spíš u mladých neznámých kapel. Po technické stránce to vůbec neřeším, jediný rozdíl je možná v rozpočtu a ochotě se babrat s detailama, ale ani to není zrovna výjimečný pro jednu nebo druhou skupinu, to je, jak se říká, napříč celým spektrem, kapela od kapely.

Když se ohlédneš zpět do minulosti… Na jakou desku, cos produkoval, jsi nejvíc pyšný?
To je hrozně těžký, teď na něco zapomenu a bude průser, to se nedá, ale i s odstupem času mám rád třeba desky Květů, Gnu, Hm..., PSH, WWW, každou chvilkou mě napadne zase jiná. Prostě desky, kde se podařilo stvořit komplexní zvukovej svět.

Jak se díváš na další známé české producenty? Honza Muchow, Dušan Neuwerth, Boris Carloff. Spolupracujete?
S Mouchou a Dušanem vždycky s radostí, jejich věci mě baví a každý si to dělá po svém. Carloffovy věci jsou pro mě něco dokonalého, ale zároveň studeného a zaměnitelného, takže se zákonitě míjíme. Matouš Godík mě baví a taky Martin Kyšperský, který není vnímaný jako producent, ale často nahrávku produkuje mnohem víc než někdo, kdo to pak míchá.

Teď zamířím mimo českou scénu, oblíbení zahraniční producenti, kteří tě inspirují?
David Sardy, Brian Eno, Daniel Lanois, Dano Salontay, to jsou nejvyšší šarže. Albini je určitě inspirativní svým přístupem k mainstreamu a Kurt Ballou je sympatický týpek s dobrými nápady. Šikovných lidí je venku spousta.

Jak se změnila práce producenta od doby, co jsi začínal? Dá se říct, že díky moderní technice je nahrávání jednodušší než dřív? A producentské know-how? Internet je plný nejrůznějších rad a návodů, na youtube vidíš producenty z celého světa přímo při nahrávání ve studiu, na druhou stranu metoda pokus-omyl mohla vést k jisté originalitě.
Doba se změnila, je spousta technologií, které usnadňují život, ale zároveň ti berou čas na přemýšlení, kterého bylo kdysi mnohem víc. Jen základní převíjení pásu, aby sis mohl něco poslechnout, teď jeden klik a ani nemáš čas říct, co si vlastně myslíš, už se jede další verze a návodů je tolik, že si stejně v té záplavě člověk musí vybrat. Už v devadesátkách se mi často stávalo, že jsem něco objevil a později mi rozhovory v časopisech jako Mix, Studiosound nebo EQ s Enem nebo Lanoisem ukazovaly, že to rozhodně nebylo mimo. Nejdůležitější je přijít na způsob, kterým konkrétní kapele může producent nejvíc posloužit. Jestli to má být nějaký opanování nahrávky, protože kapela je bezradná, nebo naopak jen nenápadný pomáhání, objevování toho, co mají členové kapely v sobě skryté nebo potlačené a co když se najde, může celou desku nakopnout. Někdy jde jen o to kočírovat nebo rozsuzovat dva názorové proudy v kapele. Nejvíc nezajímavé mi přijde na nahrávce prosazovat sebe, ale i tak někdo chápe producentskou práci: Já vám z toho ty hity udělám. Ale to snad není můj případ.

OTK

Přejdeme k tvojí domovské kapele OTK – nemáš při nahrávání problém s tím, že jsi člen skupiny a producent zároveň?
Teď už ani ne, kapela je funkční, takže producenti naší desky jsou všichni, nenápadně si předáváme většinu producentských funkcí, nikdo většinou moc neřeší svůj nástroj, každý má občas nějaký představy, ale z těch ho ostatní rychle vyvedou, takže momentálně je to dost zábavný proces.

Před pěti lety jste s Tata Bojs slavili 20 let existence OTK v tělocvičně TJ Sokol Hanspaulka, letos žádné oslavy nebudou?
Nějak na to nedošlo, ale myslím, že Tata Bojs to oslavili i bez nás, zvali, ať přijdeme na mejdan, ale my jsme víkend předtím dělali Silver Rocket Summer Summa (festival pořádaný okruhem Silver Rocket, pozn. ed.), takže už nezbyla energie. Vlastně jsem se zasekl na dětské oslavě, kde jsem vyzvedával dceru. Nejsem moc typ na oslavy, žádný smutek nad promarněným jubileem.

Když už jsi zmínil SRSS, pár dní poté byl twitter zaplaven extatickými výkřiky, v táboře Silver Rocket vládne spokojenost? Letošní nabitý line-up vidíš jako strop nebo v budoucnu chcete jít ještě dál?
Každý ročník se snažíme udělat nějak jinak, bylo to fakt hezký, ale co nás čeká příští rok, teprve řešíme. Opakovat se nechceme, jasně že by to bylo nejjednodušší, ale zároveň žádná výzva, třeba konečně uděláme mnou navrhovaný Silver Rocket Summer Slovensko.

Zpátky k OTK. Můžeš prozradit, jak se vyvíjí práce na očekávaném novém albu?
Máme nahraný základy, klávesy, půlku desky nazpívanou a teď se potácím v pracovních nedodělcích, zrovna dneska jsme s tím měli zase pohnout, ale skolil mě nějaký virus. Počítám, že do podzimu to zvládneme, abychom dodrželi pětiletky. Teď je ve finální fázi trochu nečekaně i nová deska Unkilled Worker, ze které mám velkou radost, je to celý silný jak blázen. Tentokrát tam jako doprovodná kapela nehrajeme, jen máme nějaký homeopatický příspěvky, zahrajeme si s Toddem aspoň v Banátu.

Novinka bude pokračovat v cestě nastolené dřevní Okolo? Přinesl Vít Holub z Kontroll přitvrzení?
To my ještě neplánujeme, jak to bude ve finále vypadat. Vítek samozřejmě do koncertů vnesl trochu tahu na branku, zatvrzelosti a přímočarosti, zároveň je ale pro nás deska prostorem k experimentům. Než jsme nabrali Vítka, tak jsme cca půlku písniček už částečně připravili s různými starými automatickými bubeníky a s akustickými nástroji, láká nás něco z toho použít, ale když to nebude ve finále fungovat, pryč s tím.

Kde vás můžeme v nejbližší době vidět? S novým albem bude i turné?
Zatím nic neplánujeme, teda, plánujeme turné po Slovensku s MidiLidi v říjnu. Nejblíž hrajeme 8. 8. v Lysé nad Labem a 9.8. na Kotelna festu, následuje rumunský Banát a na konci prázdnin ještě 30. 8. On the Road v lázních Bohdaneč a 31. 8. v Turnově, vlastně bude hraní docela dost.

BANÁT

Jak ses dostal k vedení dramaturgie festivalu Banát? Slogan nejlepší český festival v Rumunsku zní zprvu absurdně, ale pohled na fotografie z Banátu, seznam účinkujících a vidina společného cestování s oblíbenou kapelou v autobuse se jeví víc než... logická.
Nejdřív jsem tam jel na výlet se školou našeho dítěte, nějak nenaplnili školní akci, tak vyhlásili, že můžou jet i rodiče, a protože mám rumunské hory moc rád, tak jsem vyrazil. Pak na jednom z výletů na salaš jsme se zábavně pohádali o to, co je to rozumná hudba, tvrdil jsem, že Kabáti a Landa ne… Bylo to celé takové furiantské, ale závěr byl, že další rok tam pojedeme hrát a seženu i další kapely. Ukázalo se, že jsem nekecal a hnedle se nechala uhnat i Mňága, kterým jsem zrovna něco domíchal. Celá loňská akce dopadla vesele, takže letos jsem se zapojil ještě víc. I když některé kapely postupně odřekly, line-up nakonec vypadá docela dobře, a ty, co nevyšly, se dušují, že pojedou příští rok.

Co je při výběru vystupujících klíčové? Začínají se ozývat i samy kapely? Přece jenom se nejedná o běžný český festival...
Klíčové je, že je někdo vůbec ochotný obětovat 4 - 5 dnů z prázdnin a jet víc než 1000 kilometrů do Rumunska, to je síto z nejhustších. Ale ozve se každý rok i někdo sám od sebe, letos třeba Wohnout. Pak samozřejmě kapely, které hrály loni, ty už si po cestě zpátky rezervují napřesrok, pak některé odpadnou nebo se rozhodneme dat šanci novým tvářím.

Jak na vystupující reagují čeští krajané? Počítám, že se současnou českou alternativní scénou nejsou příliš obeznámení.
Mezi krajany je spousta mladých lidí, ale podle mě si to spíš užívají tak nějak celkově nebo na festivalu pracují a jsou rádi, že se něco děje. Přehledem o alternativní scéně asi zatížení nebudou, ale to není problém. Na festival přijede cca 700 lidí, hodně i po vlastní ose - do Banátu jezdí často nebo tam mají domek a třeba i nějaké předky, tyhle lidi mají přehled docela slušný.

Součástí programu je i vystoupení místních folklórních skupin - váží si krajané díky jisté izolovanosti a těžkému životu v Banátu více lidových tradic?
Nevím, jak váží, a těžko za ně mluvit, tam to není uchovávání lidovosti, ale nutnost, normální způsob života, komunikace, práce i zábavy, na který jsou zvyklí. I když u mladých lidí jsem vnímal spíš pošilhávání po velkých městech, kde je nějaká perspektiva. Na druhou stranu třeba v Eibenthalu sice není telefonní signál, zato je na každém druhém baráku satelit, občas pevná linka s internetem. Tohle je ale můj povrchní pohled, byl jsem tam dvakrát a vím prd.

Pokud se nepletu, v průběhu festivalu figuruješ i jako zvukař. Co to obnáší? Je to složitější než zvučit festival v ČR?
V průběhu festivalu figuruju jen jako samozvaný příležitostný zvukař, s aparátem tam normálně jede separátní parta milých a ochotných lidí. Když je náhodou něco, co sem třeba dělal, a kapela vyloženě chce, abych jim to ohlídal, tak tam jdu a oni jsou rádi, že si můžou chvilku odpočinout.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pořadatelská: Vojtěch Marek (Světozor)

redakce 19.05.2019

Kino Světozor slaví patnáct let, pročež jsme položili pár pořadatelských dotazů produkčnímu Vojtěchu Markovi.

Robin Wattie (Big Brave): Mám strach z hodně věcí

redakce 18.05.2019

Zjistila jsem, že být ženou v téhle branži, a o to víc v její tvrdší odnoži, není jednoduché, dokáže to člověka izolovat od ostatních, říká Robin Wattie z Big Brave.

Petr Kalousek (Meeting Brno): Před všemi totalitními režimy je třeba stále dokola varovat

redakce 16.05.2019

Trochu jiný festival? Meeting Brno sestává z diskusních fór s inspirativními hosty a množství uměleckých vystoupení, která rozvíjejí hlavní festivalové téma. Rozhovor.

Pořadatelská: Roman Dorňák (Artu Kus)

redakce 14.05.2019

Roman a Tereza Dorňákovi s týmem nadšenců již rok spravují, provozují a oživují legendární areál na Bojišti v Trutnově.

Save the Emotion: To je vždycky dilema

redakce 13.05.2019

Česká indierocková kapela v čele s americkým frontmanem. Save the Emotion právě vyhráli Objev United Islands. Rozhovor.

Vstupní prohlídka: Lebanon

redakce 12.05.2019

Nevyzpytatelní. Synonymum pro olomouckou čtveřici Lebanon, která zároveň stojí za kolektivem 8848. Co na sebe prozradili?

Romain Tardy: Digitalita je samozřejmá, jen jí dát smysl

redakce 09.05.2019

S jeho tvorbou jsme se mohli setkat na festivalech Signal a Lunchmeat. Nyní ho oslovili kurátoři Pražského Quadriennale. Co tam bude dělat?

Douška vydavatelská: Happy Mutant

redakce 08.05.2019

Kytary a emoce? I tak se to dá ve zkratce říct, ostatně dlouhá slova nehledají ani pro přiblížení vlastních aktivit. Tuhle partu sledujte.

Vstupní prohlídka: Chief Bromden

redakce 06.05.2019

"Znělo to, jakoby se vrátili The Mars Volta!" zaznělo od vstupu jednoho z koncertů kapely pojmenované obrovským indiánem z léčebny. Chief Bromden, třetí finalista 1band2play.

Buď promo: Petr Osoba (Soulkostel)

redakce 05.05.2019

Vernéřovický Soulkostel si již dávno našel své místo na hudební i promotérské mapě. Jaká je jeho historie i budoucnost?