Články / Reporty

Operators: vzájemná náklonnost

Operators: vzájemná náklonnost

Martin Řezníček | Články / Reporty | 09.10.2016

Prostor MeetFactory může být klubem i koncertní sálem – vždy se přizpůsobí tomu, co se děje uvnitř. Sedmého října bylo „Meetko“ klubem a hostilo Dana Boecknera (Handsome Furs, Wolf Parade) s jeho čerstvým projektem Operators. Jako support vystoupilo duo VIYU, tvořené Danielem Galbou a Tomem Hasbachem ze zmizelých Rara Avis.

VIYU experimentují s elektronikou a indie. Zaujmou především nezvyklými zvuky, které si zčásti sami samplují. Když se syntezátorové linky protkají s reverbem kytar a zkresleným hlasem, vzniká zvuk, v němž je snadné se utopit. Kvůli absenci dalších živých nástrojů a Galbově antifrontmanovství jsme se ale topili spíše v chladné tůni než v horké vaně.

Pak už se na pódiu pohybuje čtveřice Kanaďanů a rovná si cajky. Změť kabelů popropojované elektroniky je pestrobarevná chobotnice a člověk si klade otázku, jestli takový bastl vůbec může fungovat. Teď zhasnout světla. Dlouhý Boecknerův úsměv zasvítí do tmy, první synťákové tóny proletí nad hlavami, první píseň prolamuje ledy. Ale počkat, jaké ledy! Operators jsou více než vítanými hosty. Synthpopová hravost tryskající ze studiových nahrávek je naživo ještě nakažlivější, nejlepším důkazem jsou písně Control nebo Blue Wave. Frontman se drží stojanu s mikrofonem a jako pavouk se natahuje k syntezátoru. Když obléká kytaru, show dostává rockovější koule.

Atmosféra je uvolněnější a uvolněnější. Členové ansámblu působí jako dobří přátelé a vřelý vztah (i když víceméně na jednu noc) vzniká také mezi frontmanem a publikem. Když bubeník už podruhé reklamuje problémy s bicími, Boeckner situaci využívá k tomu, aby pozdravil známé tváře z předešlých koncertů, kdosi z publika mu podává pivo. Vládne oboustranná spokojenost a vděčnost, frontman skoro až dojatě děkuje fanouškům za přijetí a ti mu jeho „děkuji“ oplácejí přesvědčivým „MY děkujeme!“.

Skvěle interpretované písně z debutu Blue Wave a obrovská chuť hrát by ke spokojenosti stačily, Operators navíc přidali osobní přístup, čímž zážitek vystřelili do mraků. Někdy je prostě hrozně příjemné cítit se žádaný.

Info

Operators (ca), VIYU
7. 10. 2016, MeetFactory, Praha

foto © Anna Baštýřová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace