Martin Řezníček | Články / Reporty | 09.10.2016
Prostor MeetFactory může být klubem i koncertní sálem – vždy se přizpůsobí tomu, co se děje uvnitř. Sedmého října bylo „Meetko“ klubem a hostilo Dana Boecknera (Handsome Furs, Wolf Parade) s jeho čerstvým projektem Operators. Jako support vystoupilo duo VIYU, tvořené Danielem Galbou a Tomem Hasbachem ze zmizelých Rara Avis.
VIYU experimentují s elektronikou a indie. Zaujmou především nezvyklými zvuky, které si zčásti sami samplují. Když se syntezátorové linky protkají s reverbem kytar a zkresleným hlasem, vzniká zvuk, v němž je snadné se utopit. Kvůli absenci dalších živých nástrojů a Galbově antifrontmanovství jsme se ale topili spíše v chladné tůni než v horké vaně.
Pak už se na pódiu pohybuje čtveřice Kanaďanů a rovná si cajky. Změť kabelů popropojované elektroniky je pestrobarevná chobotnice a člověk si klade otázku, jestli takový bastl vůbec může fungovat. Teď zhasnout světla. Dlouhý Boecknerův úsměv zasvítí do tmy, první synťákové tóny proletí nad hlavami, první píseň prolamuje ledy. Ale počkat, jaké ledy! Operators jsou více než vítanými hosty. Synthpopová hravost tryskající ze studiových nahrávek je naživo ještě nakažlivější, nejlepším důkazem jsou písně Control nebo Blue Wave. Frontman se drží stojanu s mikrofonem a jako pavouk se natahuje k syntezátoru. Když obléká kytaru, show dostává rockovější koule.
Atmosféra je uvolněnější a uvolněnější. Členové ansámblu působí jako dobří přátelé a vřelý vztah (i když víceméně na jednu noc) vzniká také mezi frontmanem a publikem. Když bubeník už podruhé reklamuje problémy s bicími, Boeckner situaci využívá k tomu, aby pozdravil známé tváře z předešlých koncertů, kdosi z publika mu podává pivo. Vládne oboustranná spokojenost a vděčnost, frontman skoro až dojatě děkuje fanouškům za přijetí a ti mu jeho „děkuji“ oplácejí přesvědčivým „MY děkujeme!“.
Skvěle interpretované písně z debutu Blue Wave a obrovská chuť hrát by ke spokojenosti stačily, Operators navíc přidali osobní přístup, čímž zážitek vystřelili do mraků. Někdy je prostě hrozně příjemné cítit se žádaný.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.