Články / Recenze

Opičí muzikál (The Lemon Twigs)

Opičí muzikál (The Lemon Twigs)

Nikola Polzerová | Články / Recenze | 31.10.2018

OHODNOŤTE DESKU

Vymyslet a zhudebnit příběh o tom, kterak si vzdělání chtivá opice usmyslí, že se stane ředitelem školy, dává tušit, že si bratři D’Addariovi nedělají vrásky z konvencí a nevázané experimentování jim není cizí.

Newyorské kapele The Lemon Twigs, o jejíž vedení se přetahují Brian a Michael D’Addariovi, se podařilo pohodlně usadit na indie scéně před dvěma lety. Tenkrát se přihlásili o slovo debutem Do Hollywood, ze kterého si někteří z nás stále pobrukují melodie hitů These Words či I Wanna Prove to You. Jejich prvotina, se kterou jim pomáhal Jonathan Rado z Foxygen, zaujala především zvukem oprašujícím půvaby šedesátkového rocku. Letos kapela přichází s konceptuálním albem, které si sami dovolují nazývat muzikálem.

Go to School vypráví srdcervoucí příběh opice jménem Shane, kterou adoptují bývalá hvězda rock'n'rollu (propůjčila jí hlas jejich vlastní matka) a Todd Rundgren. Po neustálém zíráním na televizi a cpaním se banány se Shane rozhodne, že to zkusí v místní škole. Přestože (nebo právě protože) je chytřejší než všichni jeho spolužáci dohromady, setkává se s chováním, kterému musí čelit každý průměrný podivín – šikana, neopětovaná láska a odcizení. I když se Shane snaží zůstat pozitivní, jednoho dne je toho prostě moc, sirka škrtne a škola skončí v plamenech. Opičák uteče do lesů, kde si uvědomí, že jediné, co vlastně potřebuje, je svoboda a vlastní strom.

Vynalézavé nejsou pouze texty filozofující nad smyslem života, ale také kytarové melodie, ozdobené orchestrální podkladem. Inspirace hudbou z let 60. a 70. je nepřeslechnutelná, škála vlivů se rozpíná od Beatles, Everley Brothers, Franka Zappy až po New Your Dolls, sami hudebníci pak vypadají, jako by vypadli z filmu Wese Andersona či klipu Davida Bowieho. Zvuk je postavený na kombinování nejrůznějších žánrů, jako jsou klasický rock, country, barokní pop, punk, reggae, funky nebo dokonce bossa nova, písnička Born Wrong/Heart Song je zase perfektním příkladem broadwayského muzikálového čísla. Míchání stylů by mohlo působit nesourodě, ale dohromady to zvláštně funguje. Album stojí na osobité ambivalenci – sound je syrový, ale ostré kytarové riffy povznáší lehkost a ironie, se kterou se skupina posmívá soudobé společnosti. Go to School sestává z patnácti písní, které si Brian s Michaelem autorsky rozdělili takřka napůl, a obecně platí, že písně, při kterých se vám derou slzy do očí, napsal starší Brian, a ty, které roztančí, jsou dílem rozverného Michaela. Opička sama je pak složena z osobností obou bratrů.

Nové album The Lemon Twigs je oproti tomu předchozímu méně vyhraněné a více novátorské, členové kapely při jeho nahrávání použili dvojnásobný počet instrumentů. Slávu debutu Do Hollywood, postaveného na chytlavých melodií, Go to School pravděpodobně nepřesáhne, na to je příliš eklektické a těkavé, ale při vědomí toho, že bratři nemají dohromady ani čtyři křížky, představuje laťku nastavenou pěkně vysoko.

Info

The Lemon Twigs - Go to School (4AD, 2018)
web kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Písně, které chceš obejmout (Adrianne Lenker)

Jiří Přivřel 02.12.2020

To, co by u jiného mohlo být jen skicou, stává se tady hotovou a hodnotnou nahrávkou.

Přiznaná posedlost Depeche Mode (Greg Puciato)

waghiss666 01.12.2020

Greg Puciato není druhý Mike Patton, ani si to nemyslí, na rozdíl od velkohubých onanií recenzentů, z nichž jeden poslal album do světa dřív, než ho svět měl slyšet.

Reflexe emocí pomocí poetiky (Samia)

Michaela Šedinová 21.11.2020

Samia, písničkářka s andělským hlasem a výjimečným rozsahem, už není děcko. Album The Baby je plné melancholie a cynismu, které cítí mladý dospělý konfrontovaný se skutečným světem.

Všechno je v pořádku (Puscifer)

3DDI3 16.11.2020

Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka 09.11.2020

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.

Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele (Mutanti hledaj východisko)

Richard Kutěj 03.11.2020

Na novince zní pražská dvojice příměji a úderněji, aniž by ale slevila ze své kaleidoskopické hry s atmosférou a zvukem.

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel 01.11.2020

Matt Berninger z The National je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.