Články / Sloupky/Blogy

Oplatky z kolonády aneb Moody Moon Noize v letmých ohlasech

Oplatky z kolonády aneb Moody Moon Noize v letmých ohlasech

redakce | Články / Sloupky/Blogy | 04.08.2020

Víte, jak poznáte povedenou akci? Nikomu se nechce domů. Na kolonádě to bylo přesně takhle, někdo se zdržel o den déle, jiný o dva, někteří vystupující zase přijeli už ve čtvrtek, i když hráli až v sobotu v noci. A další kolem empírové budovy v Úšovickém parku možná bloudí ještě dnes. Nečekejte tradiční vrcholy, statistiky ani výběry toho nejlepšího. Nejlepší na Moody Moon Noize vol. 1 totiž bylo, že se to vůbec stalo. Tři a půl dne slunce, skvělých koncertů a snad i porozumění, k tomu jedno výročí a úplněk jako bonus (i když ohledně jeho „úplnosti“ se informace různí). Kolonáda akci přežila, park také a tu neuvěřitelnou atmosféru, tu nám už nikdo nevezme. Níže trocha slz, hodně dojetí a ještě víc vzpomínek, které s námi zůstanou ještě dlouho. „Architektonicky nádherná kolonáda je obklopena šuměním stromů, zpěvem ptáků, klidem a harmonií,“ píše se na stránkách města Mariánské Lázně. Ano, takové to minulý víkend bylo a... taky vám to připomíná Twin Peaks? Děkujeme!

DAVID ČAJČÍK (HEARTNOIZE/ FULL MOON)
Městský festival nemusí mít podobu jen divokého večírku v místních klubech, případně okupace náměstí desítkami stánků a lokálními či etablovanými umělci. Moody Moon Noize se snad podařilo ukázat, že publikum ocení i příjemnou akci, kdy odpoledne v lázních nebo objevování okolí není únikem od programu, ale jeho další rovinou. Takovou, která doplní energii na tanec do brzkého rána.

KRISTÝNA DVOŘÁKOVÁ (FULL MOON)
Ocitnout se v bezčasí, kde všechno plyne jak ve snu! Za zvuku těch nejlepších tónů v dechberoucích prostorech lázeňský kolonády!

VAŠEK KOKEŠ (FOURCE)
Elegantní nenucenost a pozvolnost hudební části Moody Moon Noize perfektně sedla k pomale plynoucímu tempu lázeňského města. Nejlepší ozdravná kůra pro všechny kolem hudby. Hodnotím jednoznačně: *****.


ZUZANA MALÁ (FULL MOON, COSMOPOLITAN)
V průběhu příprav festivalu mám přehnaná očekávání a dobře vím, že to může být jen zklamání. Nicméně to se díky neuvěřitelné koncentraci milých tváří rozhodně nekoná. Slunečné dny spláchne v neděli déšť, do batohu sbalíme propocený trička, mokrý plavky, smotáme kabely. Do dodávky naložíme cajky, vyrážíme zpátky, ale ještě se předtím musím stavit na ubytování, kde jsem si nechala nabíječku od foťáku. Michal na mě kouká a říká: „Tys tu nechala spíš kus života, ne?” No, asi jo.

ANNA MAŠÁTOVÁ (KULTURNÍ MAGAZÍN UNI, NOUVELLE PRAGUE)
Hashtag #mariankyjsousuper jsem letos užívala nadmíru v hlavě i na sociálních sítích. Bez přehánění. Nohy mě z běhání z běhání z kopce a do kopce bolí ještě teď, stejně tak ale zůstávají v hlavě a uších koncerty Dingo, Edova syna, Dokruhu, Vellocet Roll, Melis... Vlastně nebylo hluchého místa. A poslechovky! Skvělý a objevný věci a souvislostí. Když připočtu milá setkání, lázeňskou architekturu a slunce, je jasný, co u mě vítězí na poli nejlepší akce tohoto léta.

ANNA MONSPORTOVÁ (ŠVIHÁK)
Neuvěřitelný emoční záhul, to vám tedy povím. A nejen emoční, ale i fyzický. Boty jsem sice neprotančila, ale daleko od toho neměly! Děkuju všem, co se na té kráse podíleli. Moc ráda jsem byla součástí takhle skvělého týmu.

MARKÉTA MONSPORTOVÁ (ŠVIHÁK)
Duben 2020, někdy na začátku – vše zavřené, akce zrušené. Dozvídám se, že můžeme osídlit Ferdinandku na celé léto, možná i natrvalo. Píšu to Michalovi, voláme si, panuje shoda se na tom, že bychom mohli vymyslet něco víc než jen doprovodný program Marienbad Film Festivalu. Střih: Je nedělní poledne 2. 8. 2020. Z repráků burácí gospel, Aretha Franklin exceluje, sbor šílí. Sedím na mši, na Ferdě, tečou mi slzy. Stalo se něco neuvěřitelnýho. Děkuji za to.


TEREZA ODEHNALOVÁ (MOOD, FOURCE)
Celou dobu mě provázelo dojetí, že jsem měla možnost spolupracovat na festivalu na tak krásném místě s tak super lidmi. Přišlo mi, že nám nic nechybělo, celý ten set-up byl jak ze snu – lázně, prameny, slunce, spousta skvělých vystoupení... Co mě ale dostalo do kolen úplně nejvíc, byl (první oficiální!) koncert Maryland. Vypíchla bych ještě vystoupení Dingo, Chief Bromden nebo Ai fen... Hodně hezký léto.

MICHAL PAŘÍZEK (FULL MOON)
Docházejí nám superlativy, pojmenoval Jirka Špičák v roce 2010 svoji recenzi na druhé číslo Full Moonu. Je mi líto, Jiří, o deset let později stále ještě nedošly, a pokud se bude FM podílet na podobných akcích jako Moody Moon Noize, tak asi ještě dlouho nedojdou. Že jsou Mariánky super, víme už dlouho, tak krásné jako minulý víkend ale možná ještě nikdy nebyly. Bylo to epické a krásné, srdcové eso se jmenuje Maryland.

JAKUB PEŘINA (FULL MOON)
Je pondělí dopoledne, chvíli po prvním ročníku Moody Moon Noize si omylem čtu tiskovku ke kapele, která během tvůrčího pobytu v pulsujícím Berlíně nahrála singl Berlin Night, na B-straně mají píseň Kreuzberg. Řeknu si, jestli jsem byl na Tomáše z Dokruhu s těma „Sunshine pro chudý“ až moc přísnej, když se na světě dějou takový věci, ale spíš ne, vypadal, že měl z tý konverzace radost. Stejně jako loni v Tasově jsem v Mariánkách spal tři hodiny a viděl asi dvě kapely, ale ne kvůli tomu, že by byly na hovno a zněly jak Toneless v roce 2008, ale právě kvůli tomu, že takový věci už dneska děcka naštěstí neposlouchaj a starej člověk jako já má nutkání to s každým zúčastněným hned oslavit. „My lap is on fire!”, krásný to bylo.

fotogalerie z festivalu najdete tady, zde, tuhle i tu

CELESTÝNA PIMPINELLA (NAŠE KRÁSNÁ ZAHRADA)
Když jsem si stoupla na správné místo a podívala se směrem ven z kolonády, viděla jsem řady a sloupce úhledně rozvržených květin, pestrobarevnou směsici shorakvětů, třapatek, veronik, šuškard, čechrav. Když jsem se otočila směrem ke kolonádě, bylo to tam taky, jen v jiné podobě. Floutci, mazlíci, majolenky, vampice i milá hovádka, mámy s dětmi, pěstění elegáni v letech. Točila se z toho hlava. Zahradní slavnost nejen tohoto roku.

TOMÁŠ PRINZ (ŠVIHÁK)
Moc rád chodím na hudbu, kterou znám málo, nebo třeba vůbec. Ještě radši jsem, když mě na první živý poslech chytí. To se tu stalo u většiny kapel a přetavilo to mou velkou únavu v obrovské nadšení.

MARIA PYATKINA (FULL MOON)
Neskutečně přátelské, přiměřeně vtipné a velmi malebné (kolonáda is the new Důl Hlubina). Melis rozněžnila krásným hlasem a melodiemi, HRTL rozjel živelnou diskotéku s fantastickým bubnováním a k tomu všemu se přidalo padesát odstínů temnoty od Dingo, Ai fen a hlavně Edova syna. Ten srdce našeho dívčího Full Moon tria polámal na tisíce střípků. I když jste si u toho nejspíš ťukali na hlavu, tancovala jsem téměř neustále – pro mě to je známka kvality.


ZUZANA REJCHOVÁ (ŠVIHÁK)
První ročník Moody Moon Noize pro mě bude už napořád symbolizovat výhled na úplněk z parku u Ferdinandky a pohled na zářící kolonádu, kde ještě před dvěma měsíci nebylo vůbec nic a o víkendu tepala energií lidí, kteří se stejně jako já skvěle bavili. Tenhle výjev a pocit, že jsme to dali přes všechny překážky, kterých nebylo málo, to už mi nikdo nevezme. Díky za to!

ELIÁŠ SUCHOMEL (HEARTNOIZE, FULL MOON, MLÉKO) Kamoši hovoria, že doma nám stále hrá len free-jazz, aj keď naši sa na to hnevajú, lebo že vraj to má od free-jazzu ďaleko. Snažia sa ma vyhnať von, že aby som stále neležal len pod tou zvonkohrou nad postieľkou. Mariánky teda neboli môj prvý festival a dovolím si porovnávať. Ako mimino som ocenil hlavne hustotu trávy na kolonáde, to som ešte nevidel. Celkové vsadenie festivalu do obrovského parku mi dovoľovalo na ňom byť a nebyť zároveň. Tak nejak to mal myslím aj strejda Peřina. Proste ležíš na tráve, bavíš sa s kamošmi a do toho počúvaš ten najlepší výber z domácej alternatívy. Ale bavil som sa s rodičmi strejdy Dadyho a hovorili, že generácia mojich rodičov počúva samú depresívnu hudbu. Snáď ale prijdu aj nabudúce. Ja by som šiel tiež, už na vlastných nohách.

DUŠAN SVÍBA (EARTH MUSIC, COLOUR MEETING)
Ten festival se měl jmenovat Fiesta & Siesta Mariánské Lázně… A raději bych to v médiích moc nerozmazával, aby se tam příště nenahrnuly davy a festival neztratil tu nádhernou letní uvolněnou atmosféru lázeňské party. DĚKUJU MOC!!!

JAKUB ŠÍMA (FULL MOON)
Ozdravná kúra pro (d)uši uprostřed léta. Stojatý kvádry horkýho vzduchu tři dny narušuje jen lenivá konverzace a podmanivý koncerty kapel, který jinak vůbec neposlouchám. Relax hraničí s nadšením, jen pítko jsem zase nechal někde na baru.

KAREL VESELÝ (FULL MOON)
Pure bliss.

Info

Moody Moon Noize vol.1
30. 7. – 2. 8. 2020
kolonáda Ferdinandova pramene, Mariánské Lázně

foto © Tyn Týna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Preview: Letní filmová škola 2024 (Dielmanová, Fellini, Lynch a další)

Štěpán Nezbeda 18.07.2024

Jelikož nejpohodovější filmová přehlídka letos přinese víc promítacích sálů a projekcí, může se hodit pár tipů na snímky.

Pohoda 2024: Poryvy, tma a naděje

Michal Pařízek 14.07.2024

Tento text nemá být obhajobou ani reportáží, berte ho jako pokus o zprostředkování zážitků z určitého místa v areálu. A pokus mírnit rázná hodnocení a zbrklé analýzy.

Šejkr #134: Kdo je kdo?

Michal Pařízek 12.07.2024

Rozhovor s Libuší Jarcovjákovou pro mě byl jedním ze zásadních zážitků prvního pandemického období, dělali jsme ho někdy na jaře, v době, kdy už začínalo být trochu hezky, ale ulice…

Hadí sykot (z Varů): V hudbě život. A smrt.

Veronika Havlová 07.07.2024

Nicméně od té doby hudební a obzvlášť koncertní snímky ve Varech vyhledávám, obzvlášť pokud se promítají ve Velkém sále.

Hadí sykot (z Varů): Křik perličky a jiné holčičí hysterie

Veronika Havlová 04.07.2024

Scéna, v níž se devět tetiček snaží umlčet dvojici mladých žen tím, že jim ritualizovaným sborovým zpěvem vyjadřují bezmeznou účast a lásku, je zatím jedna z nejmrazivějších, které jsem tu…

Hadí sykot (z Varů): Kdo jsme my?

Veronika Havlová 02.07.2024

Ta samozřejmost, s níž mě zařadil do skupiny “my”, a předpoklad, že přece logicky musím chodit na filmy s LGBTQ+ tematikou, když jsem sama jedno z písmen, mě trochu zarazila.

Hadí sykot (z Varů): Konec světa v hotelu Thermal

Veronika Havlová 30.06.2024

Tehdejší hvězdou byl Robert DeNiro, který při vstupu do sálu při pohledu na shromážděný dav rezignovaně vydechl: “Oh, Jesus…”

Šejkr #133: „What you fear to hear from my mouth?“

Michal Pařízek 28.06.2024

O to smutnější bylo číst text Josefa Chuchmy, který se do určité části domácí kulturní publicistiky opřel neurvale i jalově zároveň.

Preview: MFF Karlovy Vary 2024 (Machoninovi, chodecký film a Escobarův hroch)

Filip Hastík, Veronika Havlová, Štěpán Nezbeda 20.06.2024

Z letošní nabídky vybíráme dvanáct tipů napříč sekcemi, Janžurku mezi nimi nenajdete – ta bude kolem druhé odpolední u Puppu.

Šejkr #132: Řeč města

Michal Pařízek 14.06.2024

Bolognu jsem si zamiloval už loni, živé, pulsující město, kde se většina věcí odehrává venku, super jídlo i víno a hlavně právě tyhle čmáranice, kterých je město plné...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace