Články / Recenze

Oprávněná tvrdohlavost Roberta Planta

Akana | Články / Recenze | 22.10.2014

Od začátku nového milénia Plantovy sólové desky tesají do našich uší jedno velké NE všem roztouženým nostalgikům, kteří by ho rádi viděli zpátky v kokpitu jisté legendární vzducholodi. Koho doteď nepřesvědčil, ten už asi neprohlédne, my ostatní se ale budeme těšit na každý další plod jeho samostatné tvorby, která se jeví mnohem perspektivnější a smysluplnější, než umělé navazování dávno přetržené (i když zlaté) nitě. Poslední důkaz na obranu Plantovy tvrdohlavosti se jmenuje Lullaby... and the Ceaseless Roar (verš z písně A Stolen Kiss) a je to zase velká paráda.

Po oceňovaném albu s Alison Krauss a reminiscenci na svou předzeppelinovskou partu Band of Joy dochází víceméně k obnovení kapely The Strange Sensation, s níž Plant natočil rovněž výtečnou desku Mighty ReArranger, ovšem pod inovovaným názvem The Sensational Space Shifters a v obměněné sestavě. Zůstává kytarový tandem Justin Adams a Liam Tyson, basák Billy Fuller i klávesista John Baggott, novými posilami jsou bubeník Dave Smith a gambijský zpěvák a hráč na jednostrunné housle riti Juldeh Camara. Ten se proslavil třemi skvělými nahrávkami v duu s Justinem Adamsem, z nichž poslední, In Trance, rytmicky rozvášňoval právě Smith, a protože u toho byl i Billy Fuller, dají se tyhle dva projekty považovat za spojité nádoby. Tedy alespoň personálně, protože styl nového Plantova tělesa je podstatně hůře definovatelný, než afro-bluesová fúze Adamse a Camary.

Návaznost na Mighty ReArranger se dá logicky vysledovat, ale Plantovy zkušenosti s jemnějším folkovým zvukem z posledních alb se tu rovněž odrážejí. Jakoby ze soundu kapely odpreparovaly ty hřmotnější vrstvy, to ale vůbec neznamená, že vznikla nějaká unylá selanka. Nahrávka je aranžérsky nesmírně dobrodružná a pestrá, a nemalou měrou k tomu přispívají i oba nováčci v sestavě. Smithova hra těží z tribálních rytmů i drum'n'bassu (Little Maggie, Pocketful of Golden), rovné rockové bicí skoro neslyšet. Juldeh Camara se ukázal být vzorovým týmovým hráčem a i když mají jeho housle riti nezaměnitelně exotický zvuk, necpe jejich prostřednictvím do kapely Afriku za každou cenu. V úpravě tradicionálu Little Maggie jakoby svou hru připodobňoval irskému trylkování, v písni Poor Howard inspirované Leadbellyho skladbou zase originálně a bez křeči napodobuje countryový výraz

Na několika místech slyším náladovou spřízněnost s multižánrovou saní Afro Celt Sound System, nejvice asi ve skladbě Embrace Another Fall (asi není náhoda, že tu Planta pěvecky podpoří velšská zpěvačka Julie Murphy, s níž si před lety vystřihl duet právě v rámci Afrocelts), ale jsou tu i dost zásadní rozdíly. Jednak o poznání méně syntetiky a navíc vstupní ingredience, tedy ostrovní folk, africká hudba, moderně znějící rytmika a v Plantově případě i silný bluesový kořen, tady nejsou používány tak doslovně. Hudba na Lullaby... není vícejazyčným rozhovorem, ale jedinou řečí, která je pouze složená ze slov různého původu. To jí dává obdivuhodnou integritu i svobodu vyjadřování, kterou celý band naplno využívá.

Svalnatější kytarové vsuvky obsahují pouze Embrace Another Fall a Turn It Up, ani těmi se ale Plant nedá vyprovokovat k tomu, aby na nás nějak výrazně „zvyšoval hlas“. Po většinu času jsou jeho hesla výrazová střídmost, soustředění, procítěnost a služba melodii, kterých se opravdu urodilo. Hladivé nádhery Rainbow a House of Love budiž nejnázornějšími příklady, Pocketful of Golden s hutnou, převalující se basou nebo magickou atmosférou obestřená Up on the Hollow Hill pak dalším chodem. Zemitější kusy s výraznější americkou DNA zastupují Turn It Up a Poor Howard, naopak čistokrevnou baladou je A Stolen Kiss, v níž kolem základního klavírního partu povlávají mlžné kytarové pentle. Jediné kvalitativní zhoupnutí přichází s poněkud fádní skladbou Somebody There, to se ale okamžitě srovná a konec alba už zase nemá chybu.

Písničky se vtírají do posluchačovy přízně s udivující lehkostí. Oblíbenkyně se vylupují jedna za druhou, až zbude jediný outsider v podobě zmíněné Somebody There. The Sensational Space Shifters jsou živým, pulzujícím organismem a právě díky němu a ne pro svou legendární auru je jejich šéf i dnes nadmíru relevantní muzikantskou personou. Přesvědčil, že i když to tentokrát zase o chloupek nevyšlo, má na to, aby ještě natočil album, které bude po všech stránkách dokonalé.

Info

Robert Plant and The Sensational Space Shifters - Lullaby... and the Ceaseless Roar (Nonesuch/Warner Bros., 2014)
www.robertplant.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Barevné spektrum Hiromi

Karolina Veselá 06.12.2019

Kolosální Rhapsody in Various Shades of Blue skrývá další písně – objevuje se motiv z Coltraneovy Blue Train a středovou část zabírá rocková balada Behind Blue Eyes od The Who.

Téma smrti a konečnosti (Pixies)

Jaroslav Myšák 28.11.2019

Vykročení mimo tradiční pole působnosti na sebe strhává pozornost, přesto některé skladby působí nedotaženě.

Smutek, co vám udělá radost (Wilco)

Jakub Lang 25.11.2019

Wilco dokázali vyzdvihnout meditativní stránku vlastní tvorby, která je více nebo méně přítomná po celou jejich pětadvacetiletou existenci.

Baterie temných nomádů (Koonda Holaa)

Jiří Vladimír Matýsek 24.11.2019

Koonda Holaa je stvoření z jiného časoprostoru, který tím naším jen tak mimochodem proplouvá, vyzbrojen jen kytarou a baterií efektů.

Třikrát a dost? (Temples)

Veronika Myšková 20.11.2019

Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako předchozí singly, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys.

Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019

Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.