Články / Recenze

Oprávněná tvrdohlavost Roberta Planta

Akana | Články / Recenze | 22.10.2014

Od začátku nového milénia Plantovy sólové desky tesají do našich uší jedno velké NE všem roztouženým nostalgikům, kteří by ho rádi viděli zpátky v kokpitu jisté legendární vzducholodi. Koho doteď nepřesvědčil, ten už asi neprohlédne, my ostatní se ale budeme těšit na každý další plod jeho samostatné tvorby, která se jeví mnohem perspektivnější a smysluplnější, než umělé navazování dávno přetržené (i když zlaté) nitě. Poslední důkaz na obranu Plantovy tvrdohlavosti se jmenuje Lullaby... and the Ceaseless Roar (verš z písně A Stolen Kiss) a je to zase velká paráda.

Po oceňovaném albu s Alison Krauss a reminiscenci na svou předzeppelinovskou partu Band of Joy dochází víceméně k obnovení kapely The Strange Sensation, s níž Plant natočil rovněž výtečnou desku Mighty ReArranger, ovšem pod inovovaným názvem The Sensational Space Shifters a v obměněné sestavě. Zůstává kytarový tandem Justin Adams a Liam Tyson, basák Billy Fuller i klávesista John Baggott, novými posilami jsou bubeník Dave Smith a gambijský zpěvák a hráč na jednostrunné housle riti Juldeh Camara. Ten se proslavil třemi skvělými nahrávkami v duu s Justinem Adamsem, z nichž poslední, In Trance, rytmicky rozvášňoval právě Smith, a protože u toho byl i Billy Fuller, dají se tyhle dva projekty považovat za spojité nádoby. Tedy alespoň personálně, protože styl nového Plantova tělesa je podstatně hůře definovatelný, než afro-bluesová fúze Adamse a Camary.

Návaznost na Mighty ReArranger se dá logicky vysledovat, ale Plantovy zkušenosti s jemnějším folkovým zvukem z posledních alb se tu rovněž odrážejí. Jakoby ze soundu kapely odpreparovaly ty hřmotnější vrstvy, to ale vůbec neznamená, že vznikla nějaká unylá selanka. Nahrávka je aranžérsky nesmírně dobrodružná a pestrá, a nemalou měrou k tomu přispívají i oba nováčci v sestavě. Smithova hra těží z tribálních rytmů i drum'n'bassu (Little Maggie, Pocketful of Golden), rovné rockové bicí skoro neslyšet. Juldeh Camara se ukázal být vzorovým týmovým hráčem a i když mají jeho housle riti nezaměnitelně exotický zvuk, necpe jejich prostřednictvím do kapely Afriku za každou cenu. V úpravě tradicionálu Little Maggie jakoby svou hru připodobňoval irskému trylkování, v písni Poor Howard inspirované Leadbellyho skladbou zase originálně a bez křeči napodobuje countryový výraz

Na několika místech slyším náladovou spřízněnost s multižánrovou saní Afro Celt Sound System, nejvice asi ve skladbě Embrace Another Fall (asi není náhoda, že tu Planta pěvecky podpoří velšská zpěvačka Julie Murphy, s níž si před lety vystřihl duet právě v rámci Afrocelts), ale jsou tu i dost zásadní rozdíly. Jednak o poznání méně syntetiky a navíc vstupní ingredience, tedy ostrovní folk, africká hudba, moderně znějící rytmika a v Plantově případě i silný bluesový kořen, tady nejsou používány tak doslovně. Hudba na Lullaby... není vícejazyčným rozhovorem, ale jedinou řečí, která je pouze složená ze slov různého původu. To jí dává obdivuhodnou integritu i svobodu vyjadřování, kterou celý band naplno využívá.

Svalnatější kytarové vsuvky obsahují pouze Embrace Another Fall a Turn It Up, ani těmi se ale Plant nedá vyprovokovat k tomu, aby na nás nějak výrazně „zvyšoval hlas“. Po většinu času jsou jeho hesla výrazová střídmost, soustředění, procítěnost a služba melodii, kterých se opravdu urodilo. Hladivé nádhery Rainbow a House of Love budiž nejnázornějšími příklady, Pocketful of Golden s hutnou, převalující se basou nebo magickou atmosférou obestřená Up on the Hollow Hill pak dalším chodem. Zemitější kusy s výraznější americkou DNA zastupují Turn It Up a Poor Howard, naopak čistokrevnou baladou je A Stolen Kiss, v níž kolem základního klavírního partu povlávají mlžné kytarové pentle. Jediné kvalitativní zhoupnutí přichází s poněkud fádní skladbou Somebody There, to se ale okamžitě srovná a konec alba už zase nemá chybu.

Písničky se vtírají do posluchačovy přízně s udivující lehkostí. Oblíbenkyně se vylupují jedna za druhou, až zbude jediný outsider v podobě zmíněné Somebody There. The Sensational Space Shifters jsou živým, pulzujícím organismem a právě díky němu a ne pro svou legendární auru je jejich šéf i dnes nadmíru relevantní muzikantskou personou. Přesvědčil, že i když to tentokrát zase o chloupek nevyšlo, má na to, aby ještě natočil album, které bude po všech stránkách dokonalé.

Info

Robert Plant and The Sensational Space Shifters - Lullaby... and the Ceaseless Roar (Nonesuch/Warner Bros., 2014)
www.robertplant.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Svinčík zaběhlého pořádku (Slepé skvrny)

prof. Neutrino 12.07.2020

Anotace knihy uvádí, že jde o základní výbavu k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky, což se po jejím přečtení nezdá nadsazené.

Kořeny i zrcadlo (Protest the Hero)

Štěpán Sukdol 09.07.2020

„My sisters and brothers they hated so bad, To see me go west like someone gone mad.“ Protest the Hero již tradičně reflektují a kritizují současné dění.

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka 03.07.2020

Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Full Moon 10: Houpací koně - Desolation Peak

Kristýna Trochtová 02.07.2020

Desolation Peak, jak lze ostatně vyčíst už z názvu, je deska inspirovaná a zároveň věnovaná Jacku Kerouacovi. V roce 2018.

V erupcích hněvu a zoufalství (Drom/Tengri)

Jiří Vladimír Matýsek 19.06.2020

Drom se netají tím, že jejich polovina je prvním vykročením k novému materiálu, prvotním průzkumem možných cest. A Tengri?

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.