Články / Recenze

Orion: Starší a svobodnější

Orion: Starší a svobodnější

Jakub Šíma | Články / Recenze | 12.05.2014

Orion je průkopník tuzemské rapové scény, a tak se od něj neočekává posouvání hranic. V rámci sólové tvorby se až nyní zbavil podvědomé potřeby naplňovat něčí očekávání. Je to pouze můj dojem, ale Noční vidění působí, jako by přestal brát ohled na názory ostatních a začal dělat, co umí a co považuje za správné. Vždy měl dostatečný nadhled, aby si dokázal udělat srandu sám ze sebe, ale občas jako by ho potlačoval, protože si to žádají pravidla rapové hry. To všechno se zdá být pryč.

Dojem, že se smířil sám se sebou, z nového materiálu ještě nedělá výborné album. Výborným albem ani není, ale rozhodně je dobré. Orion je pořád lopata a v textech nejčastěji narazíte na alkohol, párty a podobně, v tomhle se nic nezměnilo. Dobře je, že chybí snaha o otcovskou radu a moudra, která občas zněla příliš uměle. Chybět ale nemohou některá klišé. Ta se ohlašují už v úvodním tracku Nuly, kde i když se rapuje „Nuly, číslo jedna je Ori“, je zřejmé, že se jedná spíše o zažitou proklamaci než snahu dokazovat svou výjimečnost. Pártycentrismus má hlavní slovo, ovšem ve stopách jako Čára, cígo, drink nebo Zkus chodit v mejch botách se objevuje odvrácená strana mejdanů a bilancování neudržitelnosti tohohle životního stylu. Rozjívené projížďky po barech jsou reflektovány, ne oslavovány. Výjimkou je skladba Imrvere Liquere, ale ani ta není čistou oslavou noční nesmrtelnosti. Solidní storytelling Ori předvádí v tracku Kurvy, chlast a chlebíčky, prozrazujícím nezbytnou a nažitou pouliční zkušenost, jeden z nejlepších zářezů na desce.

V Já bych chtěl mít swag se vtipně poukazuje na rozdíl, který vyvstal mezi starou a mladou generací rapových posluchačů. Téma má nadhled, vtipnou slokou přispěl i Hugo Toxxx. V Egotripu sice může otravovat omílání úvodní fráze, ale celkově lze říci, že se desku podařilo udržet na hraně klišé. Navíc v Egotripu naložil i James Cole, jehož hláška „Doufaj, že se nevokoukaj“ míří v lokálním kontextu přímo na komoru. A když Ori rapuje: „Naučil jsem všechny rapovat o hovně,“ víte, že má nejen pravdu, ale zároveň licenci pokračovat. Ať vás to baví nebo ne. Příjemným překvapením je hostující Refew, který je po mnoha letech novou akvizicí Bigg Boss labelu. Naděje budí solidní technická vyspělost, ale především to, že má hlavu na správném místě a vedle rapu zvládne i zpěv. Je pravda, že hosté mají tendenci Oriona zastiňovat, ale to není nic nového. Otázka „Čí je to vlastně album?“ se tím neklade.

Noční vidění rezignuje na naplňování cizích očekávání, což se zdá být jeho největší předností. Rezignuje na ustavené kategorie, přesto se do nich vejde, jelikož jednou Vorel, pořád Vorel. Ona argumentačně špatně uchopitelná nenucenost dokáže otevírat trhliny, ve kterých se skrývá pocit autentičnosti a důstojnosti. Trhliny, které nebyly vždy samozřejmé.

Info

Orion – Noční vidění, Bigg Boss, 2014
http://biggboss.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka 03.07.2020

Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Full Moon 10: Houpací koně - Desolation Peak

Kristýna Trochtová 02.07.2020

Desolation Peak, jak lze ostatně vyčíst už z názvu, je deska inspirovaná a zároveň věnovaná Jacku Kerouacovi. V roce 2018.

V erupcích hněvu a zoufalství (Drom/Tengri)

Jiří Vladimír Matýsek 19.06.2020

Drom se netají tím, že jejich polovina je prvním vykročením k novému materiálu, prvotním průzkumem možných cest. A Tengri?

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.