Andrea Bodnárová | Články / Recenze | 28.03.2018
To jsem takhle šla před pár lety v neděli ráno po areálu Przystanku Woodstock směrem k nádraží a prošla kolem auta s vybitými okny a prohlou střechou, na kterém ještě v sobotu v noci tancovali lidi za poplatek dva zloté. Přede mnou pár týpků, při pohledu na auto se jeden zasmál: „Víš, že oni tím dneska jedou domů?“ Hudba Davida Byrnea ve mně často vyvolává právě pocity postapokalyptické taneční zábavy v ruinách a v případě American Utopia tomu není jinak. Futuristické vize, které Byrne dřív naznačoval v drobných útržcích, jsou teď zformulovány konkrétně a tvoří celkový koncept alba. Stačí to však? „Must a question have an answer? Can there be another way?“
David Byrne byl vždy mistrem kombinování sluníčkové hudby s texty, které jsou méně sluníčkové a při kterých nevíte, jestli není umělec tak trošku vadný. Všechno je to ovšem v rámci vtipu a nadsázky a nonsens v textech si pohrává s groteskou. Kontrastní obrazy, jako třeba na albu Feelings z roku 1997, kde je taneční hudba s latino prvky doplněna slovy „We will dance, till the pain is all gone“, Byrne na novince dotahuje k dokonalosti a postupně vyvolává čím dál větší pocit klaustrofobie. Možná i kvůli tomu pokulhává jeho typická hitovost a na to, jak jeho skladby bývají mimořádně chytlavé, je tohle jenom… průměrné.
Svůj vliv na tuhle situaci má i jistá ponurost a neustálé kladení otázek. Už první skladba I Dance Like This s opakující se mantrou o tom, jestli není možné vylepšit způsob, jakým teď tančíme, naznačuje, že asi nepůjde jen o tanec, v Dog‘s Mind Byrne komentuje politiku a tisk. Druhá polovina kulminuje skladbou Bullet s typickými tahavými melodiemi a latino modulacemi, doplněnými popisem střelby, „the bullet went into him, it went its merry way“. Doing the Right Thing se nás snaží dál motivovat, což v této části alba už ani není nutné. Koncept „utopické současnosti“ a kritického nahlížení našeho okolí už je pevně definován.
Snaha o vytvoření pocitu jednoty a spolupatřičnosti posluchačů není agresivní ani vtíravá, její síla je v konzistenci a intenzitě. Malovaný cover art odkazuje na tradice více než na experiment, a to jde v souladu i s hudbou. Byrne v případě tohoto alba vsadil zvukově na jistotu, nijak zásadně nevybočil ze svého „popového“ standardu. Jeho hudba zní vždycky futuristicky a výsledek je nadčasový a zároveň lidský. Byrne je centrem vlastního vesmíru, ale intenzivně vnímá všechny kolem a zve nás k sobě: „Now everybody‘s coming to my house and I‘m never gonna be alone.“ Co uděláte vy?
David Byrne – American Utopia (Todo Mundo/Nonesuch Records, 2018)
web interpreta
Jiří Přivřel 04.03.2021
Deska Ignorance zrcadlí přetrvávající krásu rozbitého světa.
Jiří Vladimír Matýsek 27.02.2021
Najít v domácí hudbě posledních několika let titul, který by byl básnicky evokativnější nežli Sně Beaty Hlavenkové, je zatraceně obtížné.
Filip Rabenseifner 23.02.2021
Rubino nedosahuje pěveckých kvalit svého předchůdce Äsberga, který je klasicky školený operní zpěvák, což se podepsalo na zpracování vokálů.
Jiří Přivřel 22.02.2021
Nové album Distractions je plné zkoušení, hledání, osahávání a nakonec i úspěšného nalézání. Nechybí ani ohlédnutí zpět.
Jakub Koumar 20.02.2021
V jednom starém stavení se odehrává příběh poslední hry brněnského herního studia Amanita Design – Creaks.
Bibiána Hajdanyová 18.02.2021
Francúzski tvorcovia Olivier Nakache a Eric Toledano sa preslávili spoluprácou na Nedotknuteľných). Tentokrát sa ponorili do života združenia, ktoré sa zaoberá ťažkým autizmom.
Akana 13.02.2021
A i když Morrison později litoval, že album částečně poskládal z materiálu ne už nejčerstvějšího, skladatelsky tady opět nabízí jen to nejvybranější zboží.
Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2021
Missa Jazz je dynamická a strhující nahrávka, která šlape v rytmu jazzových synkop, ale zároveň nabízí dost na oko vážných, kontemplativních pasáží.
Adéla Polka 04.02.2021
Tellier vkládá důležitost do banalit, a naopak vážné věci mnohdy odkrývá jakoby náhodou. Myšlenky moc nerozvádí, nechává je viset ve vzduchu.
Tomáš Kouřil 02.02.2021
Čeští metalisté Corona Lantern svou nahrávkou Certa Omnibus Hora dokážou, že se vám s lucernou začnou asociovat věci úplně jiné věci než pohádky.