Andrea Bodnárová | Články / Recenze | 28.03.2018
To jsem takhle šla před pár lety v neděli ráno po areálu Przystanku Woodstock směrem k nádraží a prošla kolem auta s vybitými okny a prohlou střechou, na kterém ještě v sobotu v noci tancovali lidi za poplatek dva zloté. Přede mnou pár týpků, při pohledu na auto se jeden zasmál: „Víš, že oni tím dneska jedou domů?“ Hudba Davida Byrnea ve mně často vyvolává právě pocity postapokalyptické taneční zábavy v ruinách a v případě American Utopia tomu není jinak. Futuristické vize, které Byrne dřív naznačoval v drobných útržcích, jsou teď zformulovány konkrétně a tvoří celkový koncept alba. Stačí to však? „Must a question have an answer? Can there be another way?“
David Byrne byl vždy mistrem kombinování sluníčkové hudby s texty, které jsou méně sluníčkové a při kterých nevíte, jestli není umělec tak trošku vadný. Všechno je to ovšem v rámci vtipu a nadsázky a nonsens v textech si pohrává s groteskou. Kontrastní obrazy, jako třeba na albu Feelings z roku 1997, kde je taneční hudba s latino prvky doplněna slovy „We will dance, till the pain is all gone“, Byrne na novince dotahuje k dokonalosti a postupně vyvolává čím dál větší pocit klaustrofobie. Možná i kvůli tomu pokulhává jeho typická hitovost a na to, jak jeho skladby bývají mimořádně chytlavé, je tohle jenom… průměrné.
Svůj vliv na tuhle situaci má i jistá ponurost a neustálé kladení otázek. Už první skladba I Dance Like This s opakující se mantrou o tom, jestli není možné vylepšit způsob, jakým teď tančíme, naznačuje, že asi nepůjde jen o tanec, v Dog‘s Mind Byrne komentuje politiku a tisk. Druhá polovina kulminuje skladbou Bullet s typickými tahavými melodiemi a latino modulacemi, doplněnými popisem střelby, „the bullet went into him, it went its merry way“. Doing the Right Thing se nás snaží dál motivovat, což v této části alba už ani není nutné. Koncept „utopické současnosti“ a kritického nahlížení našeho okolí už je pevně definován.
Snaha o vytvoření pocitu jednoty a spolupatřičnosti posluchačů není agresivní ani vtíravá, její síla je v konzistenci a intenzitě. Malovaný cover art odkazuje na tradice více než na experiment, a to jde v souladu i s hudbou. Byrne v případě tohoto alba vsadil zvukově na jistotu, nijak zásadně nevybočil ze svého „popového“ standardu. Jeho hudba zní vždycky futuristicky a výsledek je nadčasový a zároveň lidský. Byrne je centrem vlastního vesmíru, ale intenzivně vnímá všechny kolem a zve nás k sobě: „Now everybody‘s coming to my house and I‘m never gonna be alone.“ Co uděláte vy?
David Byrne – American Utopia (Todo Mundo/Nonesuch Records, 2018)
web interpreta
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.