Články / Reporty

Ostravské chujoviny (Ostravské dny II.)

Ostravské chujoviny (Ostravské dny II.)

Lenka Marie | Články / Reporty | 07.09.2015

Ostravské dny sice začínaly už v pátek 21. 8. na Hlubině, ale oficiální zahajovací koncert se vší parádou byl až v neděli. To by jeden nevěřil, kolik lidí mělo v neděli večer čas dát si v Trojhalí víno. Tahákem byl Stockhausen a Cage.

Trojhalí je jedna z dalších pěkných cihlových industriálních staveb, pokud ji neznáte, stojí hned vedle obchodní galerie Nová Karolina („tam, jak je ta Fukušima“). Zevnitř je to hlavně beton a dřevěné trámy. Nejsem dostatečný tvrďák, takže jsem nebyla nastoupená od tří hodin, kdy začaly běžet filmy Virgine Dwan, ani zvukové instalace jsem si neposlechla. Prostě proto, že program od tří do jedenácti je na mě zu moc. Koncert pro tři orchestry ale zněl skvěle, i kdyby se hrály blbosti. Janáčkova filharmonie Ostrava, Ostravská banda a taky nezapomenutelná Hornická kapela ze Stonavy.

Nejdříve bych inovovala sezení, protože sedíte na nové hudbě, jeden má oblek a červenou kravatu a za mnou holka s iPhonem, boty zuté, jako by se utrhla na Rainbow. A židličky přitom pěkně v rovině na prostřední orchestr. Měla jsem problém se zvukem, krom čtyř malých repráků, které byly menší než ty, co mám ke gramofonu, se těžko poslouchalo prostorově. Jak si nástroje odpovídaly, jak jsou skladby psané zrcadlově, byl to problém. Mělo by se sedět do oblouku, nebo do kruhu, nebo kašlat na to a chaos. Není to Rudolfinum, nemá smysl zírat pořád dopředu, když orchestr uprostřed zrovna mlčí.

Nejdříve proběhl epileptický záchvat na akordeon beautiful to me. Ah. Věřím, že to bylo technicky mnohem náročnější, než to vypadalo. Skladba Three Petals od Philla Niblocka byla absolutní hvězdou, přes dvacet minut tažených meditativních smyčců, jeden hustý blok hudby a autor stejně jako v případě předchozího přišel na děkovačku. A v tu chvíli jsem tleskala upřímně jako o život, protože mi bylo jasné, že tyhle příležitosti jsou ty jediné, kdy mu někdo zatleská.

Petr Kotík je umělecký ředitel celého festivalu, takže, nebo a také, se na něm uvádějí jeho skladby. Měla jsem na Kotíky a Riehmy dopředu reference, ale s otevřenou myslí musím říct, že Variace pro tři orchestry mě neoslnily, zvlášť v kontextu následujícího Stockhausena. Na toho jsem si vybrala blbé místo. Vedle přisedl chlap s brunátným nosem, který se předtím posilnil na baru, takž ze slavného Gesang der Jünglinge jsem neměla kompozici čtyřkanálovou, ale kompozici pro pravé ucho. V levém prst, abych neslyšela, co hučel do svého doprovodu. Stockhausenovo Gruppen byla nejlepší část večera.

Publikum při pauzách postupně odpadávalo a na závěrečného Cage už bylo proděravělé. Události bylo dáno za dost a v půl jedenácté už se nic nepředstíralo. Z Cage si pamatuju jen zásadní moment, tedy tu chvíli, kdy se do toho pustila Hornická kapela. Simultánní provedení v praxi znamenalo, že do levého ucha mi sem tam něco vrzlo nebo fouklo a zprava to lámalo dechno. Pořádek absolutně nečitelný a bez partitury nerozluštitelný. Ale chujovina par excellence. Jak povídala tuba: „A tohle je jako to umění, jo?!“

Tak nějak. I když má nová hudba statut „klasiky“, tak se jako klasika neposlouchá a na Ostravských dnech má nádech britských PROMS. Nikdo nepoví, jestli je to dobré, nebo ne, a víc než kde jinde je povolené myslet si cokoliv. Kromě toho, že mě to naprosto vytrhne ze všeho a ode všeho, tak se můžu smát, anebo řvát, anebo někomu napřímo poděkovat. A to já ráda.

Info

Ostravské dny 2015
10. - 29. 8. 2015 (institut)
21. - 29. 8. 2015 (festival)
Ostrava

www.facebook.com/events/993412420671913
www.facebook.com/Ostravske-centrum-nove-hudby-Ostrava
www.newmusicostrava.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Galerie Průchod: veřejný výstavní prostor pro nikoho

Minka Dočkalová 21.01.2021

Umělci z Brna uspořádali vernisáž „pro nikoho“. Ve veřejném průchodu domu na Údolní nainstalovali velkoformátové grafiky.

Eurosonic Noorderslag 2021: Možnosti tu jsou

Aneta Martínková, su, Jakub Béreš, David Čajčík 18.01.2021

Přesun kultury na síť pokračuje. V online prostředí proběhl během minulých pár dní i největší a nejrespektovanější evropský showcase festival.

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.