Články / Recenze

Osvědčená kvalita Preoccupations

Osvědčená kvalita Preoccupations

Maria Pyatkina | Články / Recenze | 19.04.2018

OHODNOŤTE DESKU

Píli lze kanadským Preoccupations jen závidět, poslední desku dodělávali po hotelích a na Airbnb bytech, zatímco jeli tour. Pořád koncertovat a pracovat na nové hudbě jim očividně nevadí, a tak jim desky vycházejí co rok a půl. Není to kosmické tempo australských King Gizzard and the Lizzard Wizzard, kteří jen během minulého roku vydali pět studiových alb, ale stejně Preoccupations odvádějí tvrdou práci. A zpěvák a basista Matt Flegel v rozhovorech přiznává, že nonstop skládání se projevilo i v jeho textech – deska je podle něj „óda na depresi, sabotování vlastního života a taky pohled na sebe sama s extrémní nenávistí“.

V úvodních písničkách Preoccupations očividně rádi nalaďují posluchače na její atmosféru –  všechny otvíráky začínají bušením nebo hučením, které se postupně vyvíjí ve velmi silné a působivé kompozice. Stejně tak Espionage otevírá novinku rytmickým, vzdáleným tlukotem bicích, ke kterému se postupně přidávají radostné postpunkové klávesy a otupené kytary, a nostalgické dobrodružství plné depresí může začít. Následující písničky však znějí moderněji, odlehčeněji a svěžeji, než by se dalo čekat. Pocit nostalgie za érou Joy Division se vrací až v posledních skladbách Solace a Doubt, z konceptu vyvádí instrumentální track Compliance, u něhož se chvíli zdá, že jsme náhodou přepnuli na bizarní remix nových Depeche Mode.

Nejsilněji působí střed alba. Kompozice Manipulation si pohrává s napětím a dynamikou pomocí přesných pochodových bicích, narůstajícího elektronického hučení a repetitivního klávesového motivu. Následuje nervózně odsekávaná Antidote, kde Flegel řve hlasem Joe Strummera z The Clash: „Whether we ask for it or not, to live is to suffer again and again“ a snaží se najít protijed proti informačnímu zahlcení. Nová nahrávka je melodičtější a méně agresivní než její předchůdci; opakující se melodie a rytmy uvádí do stavu zvláštní meditace, z níž nás zároveň téměř suicidální texty neustále vytrhují.

Vyčerpávající práce se vyplatila. Jediné, co Preoccupations nebaví, jsou názvy desek. Když novinku nemohli pojmenovat podle kapely samé, čehož využili už dvakrát, když změnili jméno, zvolili prosté New Material. „Nový materiál“ představuje sytý a rozmanitý postpunk, jak ho známe ze starší tvorby Preoccupations. Tentokrát je ovšem ještě rozmanitější: intimnější, temnější, mystičtější.

Info

Preoccupations – New Material (Jagjaguwar, 2018)
bandcamp kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.