Články / Recenze

Osvětimská knihovnice Dita Adlerová

Osvětimská knihovnice Dita Adlerová

Petr Janiš | Články / Recenze | 08.03.2014

Období druhé světové války, pár okamžiků před 8. březnem 1944, kdy bylo hromadně zavražděno dosud největší množství českých občanů v pekle na zemi, v kulisách osvětimského vyhlazovacího tábora Březinka. Tak začíná kniha vzpomínek tehdy čtrnáctileté Dity Adlerové, dnes Dity Krausové žijící v Izraeli, jejíž vzpomínky zpracoval Antonio G. Iturbe.

Ve vyhlazovacím táboře byl zbudován rodinný tábor, který obývaly židovské rodiny, v kartotéce označené „zvláštní zacházení“. Do dnešních dní není známo, proč tomu tak bylo, existují však domněnky, že se mělo jednat o Potěmkinovu vesnici či o divadelní kulisy pro emisary Červeného kříže, jež měly vyslance organizace přesvědčit, že lidská práva jsou dodržována i v místech, která „opustil sám Bůh“.

V tajně zřízené škole, ve které vyučují děti a mládež představitelé uvězněné inteligence v čele s Fredy Hirschem, se podařilo uchovat pár knih (jejich počet se dá spočítat na prstech obou rukou), jež se používají při vyučování. Přestože je nalezení fyzických knih trestáno smrtí, Dita se stává knihovnicí v Osvětimi. O knihy pečuje a ony jí rozšiřují obzory nejen o světě dětském, ale i světě dospělých. Zároveň prohlubují její vnímání, podobně jako všechna umělecká díla: „Když jsou lidé zavření, značkováni a zabíjeni po tisících jako zvířata, nakonec sami uvěří, že jsou obyčejnými kusy dobytka. Smích a pláč jim připomenou, že jsou ještě lidmi.“ Fiktivní svět literatury se stává únikem z tristní reality a nuzných životních podmínek nejen pro Ditu, ale i pro její vrstevníky.

Co je největším postrachem nedemokratických systémů a jejich vedoucích představitelů? Opozice, ozbrojený odboj, spravedlnost? Překvapivou odpovědí se stává jedno jediné slovo – kniha. „Všichni diktátoři, tyrani a utlačovatelé v dějinách, ať už byli té či oné barvy pleti, Árijci, černoši, orientálci, Arabové anebo Slované, všichni měli jedno společné – zuřivě pronásledovali knihy. A bylo lhostejné, jménem jaké víry to dělali...“

Na mysl přichází kniha s obdobnou tematikou – 451 stupňů Fahrenheita Raye Bradburyho. Oproti Osvětimské knihovnici se jedná o román dějově ukotvený v budoucnosti, kde se společenstvo „vyděděnců“ snaží uchovat knihy podobně jako v Osvětimi, v obou možných podobách: fyzické i „živé“ formě (obsah knih je uchováván v lidské paměti a ústně šířen). V Březince však v plamenech nekončí literární díla, ale samotní lidé...

Pro čtenáře, který se s tématem holocaustu střetává poprvé, se jedná o zajímavé čtivo. Dostane se mu zběžných informací o zdařilých útěcích ze „zadrátované lidské klece“, lze pohlédnout na život v prostředí, kde i ti nejméně podezřelí se stávají konfidenty a kde se uvěznění mění v bezcharakterní bytosti s lidskými rysy.

Osvětimskou knihovnici lze brát jako vstupní bránu do literatury šoa. Napínavost Vrbovy knihy Utekl jsem z Osvětimi sice postrádá, popis egoistického boje jednotlivce o vlastní přežití z Noci Elieho Wiesela a bezvýchodnost uvedenou v Glazarově knize Treblinka, jako slovo z dětské říkanky zde také nenajdeme, ale pro připomenutí děsů a hrůz, jimž museli někteří v první polovině 20. století čelit, je to dílo více než zdařilé.

Info

Antonio G. Iturbe - Osvětimská knihovnice (Akropolis, 2013)
http://www.akropolis.info/kniha/1168/Osvetimska-knihovnice

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Celistvý zvukový příběh Frontier Guards

redakce 17.08.2019

Prokomponované IDM melodie se tu místy nebojí jít do minimal techno smyček, vše přitom doplňují i industriální rytmy a ruchy.

Barvitý obraz na bílém papíře (Hasan)

redakce 15.08.2019

Zatímco starým rapperům dochází nápady a kreativita, mladí se konečně dokázali vymanit z českého rapového archetypu obrovských teplákovek a čepic s rovným kšiltem.

Stále autentičtí Foals

redakce 04.08.2019

Už píseň Exits ukázala, že se Foals posouvají dál – a to jak pestřejší kombinací hudebních nástrojů, tak vokálními experimenty i novým obsahem.

Problémy, které vidět nechceme (Rafael Anton Irisarri)

redakce 02.08.2019

Deska Solastalgia je osobní výpovědí člověka, na kterého nejen dopadá všudypřítomný pocit bezmoci, ale který se neustále setkává se změnami klimatu.

Miesto s názvom Schlagenheim (black midi)

redakce 29.07.2019

Štvorica násťročných chlapcov z Londýna zaujala už skôr tohto roku, keď vydala dvojsingel Talking Heads/Crow’s Peach. Teraz prichádzajú s debutom Schlagenheim.

Gangsterská odysea s přešlapy (Schoolboy Q)

redakce 27.07.2019

Label Top Dawg Entertainment je na poli rapu za poslední dekádu jedním z nejzajímavějších. Jakou pozici v něm vedle Kendricka Lamarra nebo Ab-Soula zastává Schoolboy Q?

Stále stejné zásadní věci (Pád Hyperionu)

redakce 26.07.2019

Zrovna tak aktuální je jeho apel na vzájemnou empatii a všelidské hodnoty, které se v současné individualizované době vytrácí nebo značně relativizují.

Kniha pro ty, kdož stojí mimo zdi kostela (Kacířův kancionál)

redakce 24.07.2019

Kacířův kancionál je kniha-artefakt, který svádí k prohlížení a listování, ke kochání zrakem i hmatem. Insania si udělala radost a zřejmě nejen sobě.

Jehličí, kosti i uhlíky (Černý kov)

redakce 23.07.2019

Společenství poodhaluje roušku svého vlastního mysticismu, neoslavuje smrt, temnotu a zánik, ale přátelství, souručenství, sílu přírody.

Temné, minimalistické i taneční okamžiky (Dead Janitor)

redakce 11.07.2019

Výsledkem soudobé IDM elektroniky mixované s industriální špínou a syrovostí je zvukově pestré album, které přináší temné, minimalistické i taneční okamžiky.