Články / Reporty

Our mind is manufactured (The Oscillation/New Candys)

Our mind is manufactured (The Oscillation/New Candys)

Veronika Miksová | Články / Reporty | 07.03.2019

Poslední deska Bleeding Magenta první kapely večera, na kterou docela pěkně sedí přirovnání něco mezi ranými Tame Impala a Temples, mě dostala. Kvůli New Candys (kdo vymyslí debilnější název) jsem se na koncert vlastně vydala, za což by mě většina publika, mířícího do karlínských Kasáren hlavně na britské The Oscillation, nepochválila. Já ale nepřišla ani tak srovnávat, jako spíš otestovat, zda si ještě vůbec dokážu užít koncert sama za sebe. Bez dovysvětlování, bez hodnocení během, bez rádoby poučeného šeptání parťákovi do ouška.

Dusivé Pueblo ani nestíhám dokouřit, když se ze sálu ozvou první tóny. Popisy mi nikdy moc nešly. Snad temný rokenrol s rozmazanou texturou pohrávající si s filmovou atmosférou, což sedí i k vizuálnímu ladění kapely odkazujícímu k prvním snímkům Daria Argenta a těm nejnovějším Nicolase W. Refna. Může to působit jako póza, ale z kluků v klasickém rokenrolovém, přesněji řečeno italsky vymazleném hávu čiší nenucenost, perfektně dávkovaný nezájem a bezpodmínečná láska k tomu, co hrajou. U New Candys zapomeňte na pitvání textů, intelektualismu ani obzvláštní nápaditosti se nedočkáte. Tohle je kapela přítomného psychedelicko-punkového okamžiku zahaleného v červeno-růžovém dýmu.

fotogalerie z koncertu tady

Překvapení v pravý okamžik představujou The Oscillation. Pokud to chápu správně, a zdá se to tak i z dokonalého hodinového setu, během kterého se dostáváme do nekonečné spirály mimo prostor a čas, kapela částečně opustila své psychedelické kořeny a vrhla se do zákrut elektronických syntezátorů, které dokážou být minimálně stejně omamné a hypnotizující, jako ta nejjemnější narkotika. Zatímco u New Candys si středně početné publikum spíš nesměle podupává, během setu britských kouzelníků se zavřené oči mísí s více či méně trhanými pohyby střídanými měkkou vláčností dívčích těl. Houbičkový mód podporuje opojně barevná projekce jak z hodin experimentální chemie a jino-světé pohledy zpěváka Demiana Castellanose. Při poslechu jeho sólových vtahujících úleťáren pochopíte, co myslel otec šerifky Bezzeridesové z druhé série True Detective tím, když detektivu Velcorovi přisoudil skrze silnou černo-zelenou auru stovky minulých životů. “Our mind is manufactured,” zní omámeným éterem Kasáren, visíme jim na rtech i kytarách a realita se zdá být taaaaaaaaaaaak daleko.

Info

The Oscillation (uk) + New Candys (it)
4. 3. 2019 Kasárna Karlín, Praha

foto © Bára Gadlinová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.