keša | Články / Reporty | 02.10.2015
Všech třicet dílů série o městečku Twin Peaks jsem viděl už čtyřikrát a než budou díly nové, nezbývá než si krátit čas jinak. Soundtrack Twin Peaks v podání Xiu Xiu v pardubickém Divadle 29 vypadal jako správná volba.
Může mít soundtrack předkapelu? Může. Julinko, duo nesmělých muzikantů, mělo na plakátu závorku se zemí původu (IT), i když jsem nepřišel na to, jestli je kapela z Itálie, nebo by jim jen slušela. Spíš to druhé, beztak budou z Prahy. Jemný drone, noise, ambient, v hlavní roli zpěvačka, krásný, plný a zároveň zasněný přednes, jednoduché a ostré kytarové vybrnkávačky, které przní frajer rozostřenou kytarou, miniakordeonem nebo údery na kotel. To vše prohnáno několika efekty. Přemýšlím, který film doprovází, od Lynche asi nic, možná by je mohl zavolat na příští pomalou romanťárnu Jim Jarmusch.
Zato sestava Xiu Xiu působí už na první pohled suverénně. Shayna Dunkelman, povětšinu času za vibrafonem nebo bicíma, by mohla nově vzít roli Josie a ani by ji nemuseli moc maskovat. Angela Seo, celý set s kamennou tváří, by hravě zvládla Donnu v době, kdy už byla za drsňačku, a Jamie Stewart je vlastně James, jen už nám hoch zestárl a vzdal se milostných oblbovaček.
Dělá si Jamie prdel z Julee Cruise, když hlubokým hlasem zpívá Into the Night nebo hitovku Falling? napadne mě na moment, ale hned to zas odezní. Ovládá ho spíš Bob a mluví z něj Leland, říkám si. Místy se ocitám v červeně osvětleném bordelu, kterému vévodí slide guitar a výrazné bicí. Jindy na elektronické noiseové jízdě temným lesem. Vše umocňuje jednoduchá projekce se zpomalenými záběry kymácejících se stromů ve větru nebo s větrákem nad schodištěm před pokojem Laury Palmerové. Vibrafon navodí tlachání při kávě a koblihách na recepci policejní stanice. Vše je ale na rozdíl od filmu navážno, pro vtip tu není místo. Ben Horn se nezbláznil, Audrey nelaškuje s hosty a dáma s polenem nepřijde. Je tu samozřejmě Laura, ale agent Cooper se asi propadl do země a vzal s sebou i černý vigvam.
Xiu Xiu si všechny písně a témata soundracku jen půjčují, ale nekradou, nejde o žádný revival. Zůstává tak vábivá nálepka s podtitulem Twin Peaks, ale hudba je vlastně jejich. Ani bych se nedivil, kdyby jim vyšla Twin Peaks řadovka, aniž by museli žádat o autorská práva. A tak když opouštím sál, říkám si, že šlo o zajímavý koncert kapely Xiu Xiu, který se obešel bez prvoplánových citací z nejlepšího seriálu všech dob. Nezbývá, než si jej pustit popáté.
Xiu Xiu (usa) + Julinko (it)
30. 9. 2015, Divadlo 29, Pardubice
foto © Zdeněk Němec
Filip Peloušek 30.09.2024
Už příprava scény pro finální set v Concert Hall dávala tušit nápor na všechny smysly – fukary na listí, roztrhaná plátna a temné prapory.
Filip Peloušek, Dominik Polívka 29.09.2024
Jak byly první dvě noci pod Veletržákem ve znamení dystopie a pozvolného zániku civilizace, tak sobotní noc posouvá dění do chladné mechanické budoucnosti, kde jsou lidé pouhou vzpomínkou.
Klára Řepková 29.09.2024
Adam Dragun jen občas mezi skladby zařadí proklamace, které mají podtrhnout úzkostlivé vyznění nahrávky o „východoevropské verzi pozdního kapitalismu“.
Dominik Polívka, Jarda Petřík 28.09.2024
Kdo čekal, že program do druhé ranní ryze postávací/posedávací, toho 33EMYBW vyvede z omylu během prvních minut svého frenetického živáku.
Marek Hadrbolec 27.09.2024
Kanadská čtveřice sice několikrát nabídne záchranné lano v podobě melodie nebo silnějšího motivu, nikdo ale nemá vůli se ho chytit a nechat se vytáhnout zpět na světlo.
Dominik Polívka, Kristina Kratochvilová 27.09.2024
Přebíhám rozkopanou silnici k Veletržnímu paláci, který se na další čtyři večery, a brzká rána, stane mnohým druhým domovem. Mám skluz...
Jakub Veselý 27.09.2024
Ďalšie skladby napredujú bez pauzy a dlhé repetičné pasáže nehlásia koniec. Je to jeden celok, ktorý omamuje poslucháčov.
Veronika Tichá 25.09.2024
Z nové desky, na jejíž vydání spustili WWW crowdfundingovou kampaň, úspěšnou po pár dnech, nezaznělo živě nic, nicméně dvojice Anděrových předvedla...
Jarda Petřík 25.09.2024
Jsou to právě tyhle kontakty a propojení napříč AV festivalovou scénou, které v budoucích letech posunou Lunchmeat festival co do prezentovaných projektů výrazně dopředu.
Jarda Petřík 24.09.2024
Po čekání na dostatečně silnou mlhu se rozsvítí intenzivní bílá světla a uprostřed prostoru před projekčním obdélníkem se pozvolna zhmotní postava Katariny Gryvul.