Články / Reporty

OW! Oh Wonder.

OW! Oh Wonder.

Jakub Béreš | Články / Reporty | 02.07.2016

Středeční večer byl v Rock Café ve znamení pohody. Do konce školního roku zbývaly prakticky hodiny, povinnosti byly hozené za hlavu a léto na dosah. Těch, kteří mají ještě před maturitou, byla v sále většina. Na Národní ulici je přivedl koncert britského dua Oh Wonder. Žánrově jsou ukotveni v nenásilném pomalém popu, který je pro všechny. Přívětivý a chytlavý, ideální podkres pro cokoliv. Jedním uchem tam, druhým ven s možností příjemného zaposlouchání se, bez vedlejších účinků.

Přiřadit český support k zahraniční hvězdě je občas věda a i dobře míněné variace končí dramaturgickým gulášem. Tentokrát do sebe vše zaklaplo jako dlouho ne. Tuzemská dvojice Teepee právě vydala debut (recenze v aktuálním čísle Full Moonu), jehož mouchy dohání na pódiu upřímným, nenuceným vystupováním a chemií mezi oběma protagonisty. Vše zmíněné zahlazuje inspirační zdroje jako Mumford & Sons nebo Of Monster and Man, které jsou při poslechu desky cítit více než naživo. Pozornost upoutá i nenápadné, a o to výstižnější logo svítícího stanu. Celý sál jim hltal každičkou sloku, ale do kolen všechny dostali až poslední skladbou, během které akustické kytary doprovodily smyčky ze syntezátoru. Jen škoda, že tohle zdařilé oťukávání a nabourání akustické roviny nezpestřilo větší část večera.

Oh Wonder jsou pozoruhodný úkaz. Hudbu začali skládat jen tak, hotové písně sdíleli na soundcloud. Popové radio friendly singly nikdy nepronikly do oficiální stovky, zato na youtube sbírají milionová zhlédnutí. Nikdy neměli ambice koncertovat, ale rychle rostoucí fanouškovská základna je k tomu přiměla. Což je skvělá zpráva pro ty, co ocení dobrý pop, který nevytěžuje rychle se měnící trendy.

Pouze jeden koncert z jejich tour k loňské debutové desce nebyl vyprodaný, stejně tak i Rock Café hlásilo dlouho dopředu plný dům. Hlava na hlavě, vydýchaný vzduch a příšerné teplo – škoda, že organizátoři neriskli větší místo. Na pódium se jen tak tak vešla světelná dekorace s velkými iniciály „OW“, sami hudebníci prostor komentovali slovy, že v něčem takovém snad ještě nehráli. Na druhou stranu sál pomohl vytvořit opravdu intimní atmosféru, do které se vešli pouze fanoušci, kteří se skupinou odzpívávali každou píseň. Ta vypadala nadšeně a na oplátku servírovala úsměvy a pozitivní energii bez křeče a kýče. Mohly by, prosím, takhle vypadat všechny popové koncerty? Příště bude vyprodané Roxy.

Info

Oh Wonder (uk) + Teepee
29.6. 2016 Rock Café, Praha

foto © Kateřina Chalupová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.