Články / Rozhovory

Oživte Hollar!

Oživte Hollar!

Jarmo Diehl | Články / Rozhovory | 13.02.2013

Jak jsme se dostali k hnutí Oživme Hollar, není důležité, důležitější je, abyste ho zaregistrovali i vy. Stojí za ním studenti žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kteří letos dělají státnice, takže tam (možná) končí, což jim nebrání v tom, aby to udělali lepší pro ty, co přijdou po nich. Jde jim o budovu Hollar, o přetvoření nepoužívaných prostor garáží. Chtějí dělat výstavy fotek, besedy, projekce filmů z Famu (která je hned vedle), příležitostně i koncerty („Bonus by byl dobrej.“). Chtějí hejbnout zkostnatělou organizací. A to je těžší než cokoliv jiného. V rámci státnic/dnů otevřených dveří tam už několikrát provozovali guerilla kavárnu („domácí chleba, domácí sušenky, polívka, dobrý kafe a tak“) a iniciativa Oživme Hollar je tak někdy redakce, někdy kavárna/pekárna, jindy studenti u zkoušek. Čím bude zítra a čím pozítří, záleží i na vás. Mnoho ostatního se dozvíte v prvním čísle magazínu Ož!vme Hollar. A z tohohle rozhovoru.

hollar

Co jste zač?
Rádi bychom byli generací než de-generací. Chceme něco dělat, ale trochu se štítíme převracet auta, jakož i dotýkat se dlažebních kostek, klávesnice je nám bližší. Genderově jsme relativně vyvážená skupina. Otevřená dalším členům. Stejně jako chceme, aby byly garáže na dvorku Hollaru otevřený všem, kdo chtějí vstoupit, poslouchat, odpočinout si, dozvídat se nový věci a sdílet.

Proč to děláte?
Protože je to mnohem větší zábava, než sedět doma a čumět do Facebooku. Případně se učit novinářský poučky na zkoušku. A protože nás štve, že jediná pražská státní vysoká škola zaměřená na média naprosto plýtvá svým potenciálem, potenciálem svých studentů. Přitom se na ni hlásí každoročně skoro tisícovka lidí a přijímá se sotva desetina. Asi jsme se tam trochu nudili, a proto to děláme.

Jaká je odezva vedení?
Formálně vzato relativně malá, jelikož u nás se na maily moc neodpovídá. Postupně se to ale zlepšuje. Někteří členové vedení jsou z nás prý úplně dojatí, asi brnkáme na ty správný generačně revoluční struny. Mají ale možná přece jen trochu méně elánu a času než my. Nám je vedení občas líto, když si uvědomíme, odkud mají rozkazy oni. Brrr, ministerstvo školství, fuj. Úsměvné je, že nám za náš zin nabídli kredity za povinnou praxi. Odmítli jsme je, jelikož jsme všichni měli splněno.

Proč k tomu potřebujete tisknout vlastní zin?
Nepotřebujeme, ale o to je to zábavnější. Od začátku tušíme, že k přestavbě garáží SNAD nakonec dojde, nejpozději prý o letních prázdninách. Stačilo by, kdyby si jeden z nás pinkal maily s proděkanem pro rozvoj, ale to by byla nuda! Naše hnutí se nejmenuje Přestavme Garáže, jmenuje se Oživme Hollar. V cestě za naším cílem se nebojíme použít ani takový tradiční nástroj všech hnutí, jako je pamflet nebo fanzin. Bavilo nás udělat jen tak z plezíru něco absolutně svobodnýho, na území a o území, které pomalu začala ovládat lhostejnost a nuda. Nejčastější reakce na časák byla, že by lidi podobně „zábavné“ věci chtěli dělat normálně v rámci výuky. Příští (jarní) zin proto uděláme formou workshopu.

Proč radši někde nemakáte a zabýváte se školou? Stejně vám vzdělání v oboru k novinařině nepomůže.
Většina z nás maká, a dokonce v oboru. Ha, a to je možná právě důvod, proč někteří z nás chtějí studovat, dokud to jen jde! Studovat, ne hrát loterii o ňákej titul. Rozhodně nám vadí, že nám tohle vzdělání v oboru k novinařině nepomůže.

Jedna buňka naší entity strávila rok na mediální škole ve Skandinávii, kde se za dva workshopy naučila prakticky víc než tady za tři roky. Nechápeme, jak je to možný, respektive chápeme, že je potřeba iniciovat změny. Média jsou dynamickej obor, pořád se vyvíjí. Přitom u nás lidi, co učí televizní tvorbu, často ani neví, co je to Vimeo. Nový média znamenají pro většinu profesorskýho sboru „nový tištěný média“.

Při tý spirále inzerce a čtenosti, ve který se točí dnešní média, je velkej problém, že nepřichází inovátoři, ale jenom další a další dělníci informací. Bez vize, bez nápadu, bez motivace. I proto jsme udělali Oživme Hollar zin, abychom znovuzískali autorskou svobodu. Ze škol lezou loutky, který jsou geniálně zpracovatelný pro trh a jeho zaběhlý pravidla, protože nemají ani tucha, jak ty nový „pravidla“ a postupy tvořit. Myslíme si, že by nás měli učit lidi, který budou klást stejný nároky jako ten nejdrsnější editor. No dobře, tak aspoň nějaký nároky. Většina členů naší iniciativy by pak takovou školu nejspíš nedodělala, ale bylo by to správně. A o to jde.

hollar

Info

http://issuu.com/ozivmehollar/docs/ozivmehollarmag1
http://www.facebook.com/ozivmehollar?fref=ts
https://twitter.com/OzivmeHollar

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vysílač (Žižkovská noc): Dostat se mimo bubliny

su 22.02.2021

Dobří lidé z festivalu Žižkovská noc začali po přesunutí a následném zrušení festivalu v v loňském roce pracovat na podcastu Vysílač.

Simona Blahutová: Od Igráčka k Hitlerovi a zase zpět

prof. Neutrino 15.02.2021

Rozhovor s výtvarnicí a absolventkou AVU, zabývající se historickými událostmi v dobách Třetí říše či za studené války, je o smyslu hrdinství i opravdovosti umění.

Olaf Olafsonn: Experimenty jsou mi blízký

Anna Mašátová 03.02.2021

Olaf Olafsonn z kapel Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip, The A-Bomb a dalších, rozezněl novým projektem rotundu sv. Petra a Pavla na Budči. Popovídali jsme si s ním.

Rudi Rus: Metal tu bude navždy

Ondra Helar 29.01.2021

Rudi Rus, dvoumetrový obr se sametovým, hlubokým hlasem, napsali s Pištou Vandalem z Čad knihu, která se otáčí kolem patnácti let metalu ve Slovenském rozhlase. Rozhovor.

David Pešek, Amrit Sen (SANANIM): Pečovat o sebe hudbou

Jarmo Diehl 26.01.2021

Organizace na pomoc závislým vydala benefiční kompilaci. Přispělo přes sto kapel, přispějete i vy? Rozhovor.

Nejlepší texty Full Moonu 2020. Julie Hrnčířová: Ráda vymýšlím příběhy

su 08.01.2021

Sochař a fotograf Richard Wentworth prohlásil, že cigaretová krabička, podpírající nohu od stolu může mít v sobě větší sílu než sochy Henryho Moorea... Rozhovor.

Nejlepší texty Full Moonu 2020. Libuše Jarcovjáková: Sednu na náměstí a čekám, co přijde

Michal Pařízek 08.01.2021

Její výstavu Evokativ vyhlásil britský deník The Guardian výstavou roku, většina snímků přitom vznikla před několika desítkami let. Talent a dílo Libuše Jarcovjákové v rozhovoru Michala Pařízka.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: K uzdravení potřebujeme jen mír (Aigel)

Maria Pyatkina 07.01.2021

Právě zážitky ze soudní síně, komunikace s orgány a návštěv milovaného v cele daly vzniknout projektu Aigel, který přinesl do ruského undergroundu nová ostrá témata.

Jiří Kotača (Cotatcha Orchestra): Bigbandová scéna zažívá renesanci

Anna Mašátová 07.01.2021

Co přinesla letošní krize, co musí zvládat kapelník i jaký je stav bigbandové scény hodnotí v následujícícm rozhovoru kapelník Cotatcha Orchestra.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Tomáš Tkáč: Akordů máš sedm - a dva jsou na píču

Lukáš Grygar 06.01.2021

"Tomáše jsem potkal v jeho pětadvaceti, teď si ke třicetinám nadělil druhou sólovou desku a navrch debut dvojice Něco něco, kterou tvoří s Alžbětou Trusinovou." Grygar zpovídá Tkáče.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace