Jakub Souček | Články / Recenze | 04.03.2022
Když vyšla Smackova první Chiméra s podtitulem Lion (2020), bylo zřejmé, že zacloumá s tuzemskou rapovou scénou. Byl to v podstatě Smack z nahrávky P’s a Love (2014), jen s novým zvukem. Na dvojce s podtitulem Goat (2020) se pustil do větších experimentů v rámci flow, frázování a zpěvu, na aktuální trojce tyto elementy kombinuje a přidává něco navíc.
Jeho tracky jsou spjaty s anglickým grimem a drillem, byl vůbec první u nás, kdo přinesl zvuk londýnského předměstí a kdo se nebál rapovat o životech mladých kluků ze sídlišť. Nové texty jsou méně kousavé, když se ale do někoho pustí, tak trefuje přesně, viz jeho starý beef s Restem. Není to jediná narážka na vlastní minulost, Smack rapuje o svém dřívějším vztahu s drogami, jejichž užívání neglorifikuje, ani nezatracuje: „Nebylo to sladký, ani zdravý, dal jsem si taky, nemám co skrývat,“ zároveň štká nad těmi, které zničily drogy: „Leju na zem koňak, za ty, co tu nejsou s náma.“
Smack tradičně demonstruje svůj velký rozhled v popkultuře. Téměř v každé skladbě jsou odkazy na legendy britské žánrové scény, jako jsou Dizzy nebo Wiley, narazíme na Leoše Mareše i Mechanický pomeranč. Nejnovější Chiméra vzbudila i negativní ohlasy, třeba u slovenské písničkářky Katarzie, která na svém instagramu nevybíravě komentovala některé sexuálně útočné pasáže.
Skladba Molotow je věnována stavu české politiky. Rapeři se během vlády Andreje Babiše začali více politicky vyjadřovat, do této doby však téměř nikdo nepřišel s takto vyhraněným protestsongem. Díky frázovaní a hutné basové lince má velký koncertní potenciál, podobně jako závěrečný track Další rok, který staví na kontrastu melancholického vzpomínaní na tour a plné kluby fanoušků a drumandbassového beatu.
Chiméra pt. 3 Snake je zásadní deskou roku 2021 a českého rapu vůbec. Smack tu střídá mnoho poloh, je zádumčivý, ale také plný elánu, odkazuje na přetrvávající problémy české společnosti. Na posledním albu je otevřenější než kdy dřív.
Jiří Procházka 29.06.2022
Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.
Jiří Přivřel 19.06.2022
Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...
Maria Pyatkina 15.06.2022
Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.
prof. Neutrino 11.06.2022
Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...
Veronika Jastrzembská 07.06.2022
Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.
Paulína Janičíková 21.05.2022
Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...
Veronika Tichá 15.05.2022
Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Michal Pařízek 08.05.2022
Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.
Michal Pařízek 26.04.2022
Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.
Tomáš Kouřil 19.04.2022
S novou nahrávkou vytanou vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě neexistovaly, na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat...