Články / Reporty

Póza v přímém přenosu (United Islands, klubová noc)

Veronika Miksová | Články / Reporty | 21.06.2014

Když už máme ten šampionát vymydlených muskulatur pobíhajících po hřišti, proč si nedat imaginární zápas na pódiu Paláce Akropolis, který bez velké pozornosti sdělovacích prostředků proběhl ve čtvrtek.

V rámci klubové noci United Islands se na hřišti představili hned tři hráči. Sympatický britský písničkář žijící v Praze, jehož hlavním handicapem je jméno Alasdair Bouch (just joking). Indie kapela z Valašského Meziříčí - Tichonov, vtělení geniálního matematika (nebo snad legendárního hokejisty?) s ambiciózním posláním odmňágizování rodného města. A nejvíce očekávání tahouni sezóny, holomóčtí Nylon Jail, mistři velkých gest.

Skoro nestihnu začátek zápasu, který je sice hlášen na 19:30, nicméně v 19:23 je první třetina dávno rozběhlá. Má obava, že budu muset čelit roztahanému kvílejícímu uzlíčku citů, se naštěstí neplní. Damien Rice curse se nekoná. Alasdair Bouch pódium ovládne se svou věrnou akustickou společnicí a nás dvacet v sále skoro nestíhá chytat jeho přesně mířené ohnivé přihrávky. Tuhle přístavní blues, tamhle niterný soul, a do rohu letí rockový Gagarin (též vysoké překopnutí branky, pozn. a.) o hříšnících. Tenhle týpek si na nic nehraje, s nadhledem vtipkuje s publikem a podupává podpatkem. Žije na cestě a má z čeho čerpat. Navíc podle rozhovoru v Lidovkách ví o naší historii víc než průměrný Čech. Minimálně dvě trefy do brány to byly.

Druhá třetina patří zkušeným borcům z kytarovkových Tichonov, kteří, věřte nevěřte, hrají už osm let. Na to, že si kluci jen tak založili kapelu, aby se o nich psalo (Jan Boroš na střídačce), je to překvapivě silné. Ok, nesmíme zapomenout, že tihle šíbři mají/měli další projekty (Fiormoss, Luno, Southpaw, Elektrïck Mann, Piano…). Faul Davida Schwagera, snad v pokusu o vtip: “Další pecka se jmenuje... no to je vlastně jedno, stejně to neznáte,” si sice říká o žlutou kartu, ale díky tomu, co následuje... přehlížím jako správná pruhovaná svině. Snad první česká indie kapela s čitelnou britskou inspirací (nekopírují), která umí dobře anglicky a je jí rozumět. Navíc jejich písničky jsou zajímavě vystavěné a klenuté jak románský oblouk. Mají pevné kořeny, silnou ústřední melodii, která se postupně větví a košatí, zpomaluje a zrychluje - pohlcuje. No zkrátka během jejich produkce nestihnete: 1. dloubat se v nose 2. jít na záchod 3. prohlížet si rodinné fotky 4. hodnotit, jak “tančí” vaše okolí. Odpoutáte se a necháte se unášet riffy a skvělými bubny. Tah na bránu a překvapení večera.

Vrcholem večera mají být aktuálně všude opěvovaní Nylon Jail, vítězové loňské Vinyly, kteří se sami vtlačili do kolonky progressive country. Promiňte mi všichni, Fullmoone, Kittchene a další. Mám vás ráda, ale tohle vám už po včerejšku nesežeru. Mně se to zdálo podezřelé i při takovém tom domácím poslechu. Progressive? Country? Cashovské? To zase někdo něco napsal a pak to všichni hudební publicistí s prominutím blijí do éteru. Možná by jim neuškodil poslech výběrovky od Cashe nebo Hazlewooda. Samotný vstup na hřiště se odehraje za monumentálního skrytého intra, ze kterého je třeba mně jasné, že si tady někdo hraje na hvězdu (minimálně večera). Já fakt moc nechci psát o tom, co se mi nelíbí, ale pár poznámek si neodpustím. Hraní do půl těla bez odpouštím jen Iggymu, protože ten ani neví, jak se pouští pračka. Házení kožichem do sálu? Nuda. A prostě to celý smrdí jak navoněná mršina a zní jako Two Gallants s Alzheimerem. Zoufale to nebaví. Nepomůžou ani čmáranice na ksichtu, cigarety dým, velký vousy, ani hra na Divokej západ a rozladěný banjo. Přitom já miluju country, přesně to, ke kterému se Nylon Jail odkazují, akorát že tohle není ono. Hazlewood, Cash ani ti Two Gallants by si nikdy nenechali vytetovat naživo při hraní písničky nějakou zasranou šmouhu a nepindali by při tom jak Karel Gott. Po týhle pozérský epizodě jsem musela ze sálu. Ať si o nich píše někdo jinej. Pro mě je to hudebně naprosto neobjevný, a že je to něco, co na české scéně ještě nebylo, pro mě není argument. Znova půjdu, až se frontman naučí anglicky, odhodí pózy a bude hrát (ne něco na nás). Největším Barošem trojzápasu se stává Jiřín Jirák.

Howgh!!!

Info

Klubová noc United Islands: Alasdair Bouch, Nylon Jail, Tichonov
19. 6. 2014, Palác Akropolis, Praha

foto © Andrea Petrovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Metronome ještě nemá vybudovanou tradici

Zdeněk Němec 29.06.2022

Nick Cave & The Bad Seeds, Beck a Underworld coby headlineři letošního Metronomu zabodovali. Co ostatní, co všechno ostatní?

Order of Sonic Chaos: projektivní hra ve sklepě

Minka Dočkalová 26.06.2022

Když vstupujete do sklepní části Husy na provázku, kde se nachází scéna brněnského performativního pole Terén, můžete si být jisti, že vždy budete svědky něčeho...

Noc nikdy neutekla tak rychle (Mišmaš)

Veronika Miksová, cyril kosak 26.06.2022

Jsme doma, nebo venku? Jak se dívat na vývoj festivalu Mišmaš a jak na karpatské výhledy? O potocích lásky, dobrý lidech a dětech coby nadějích.

Slunovrat po dvaatřiceti letech s Crime & the City Solution

Václav Adam 24.06.2022

Současná inkarnace Crime & The City Solution sice neoplývá tak zvučnými jmény, jako když jednu dobu téměř stínovali sestavu The Bad Seeds, ale úterní koncert byl velmi přesvědčivý.

Hvězdy, rituály a splněná přání aneb Respect Festival 2022

Akana 23.06.2022

Letos už se ale fantazie týmu kolem Borka Holečka mohla opět rozletět všemi směry. Díky tomu si návštěvníci mohli vychutnat tradiční geograficky i žánrově pestrý hudební mix.

Mesiášský komplex, nuda k uzoufání i Prince-zna (Tempelholf Sounds 2022)

Vojta Chmelík 22.06.2022

Po první díle přinášíme pokračování reportáže z berlínského festivalu Tempelhof Sounds. Muse, The Strokes, Anna Calvi a mnozí další. Včetně spálené kůže.

Právě teď žiju dobrý život: Dům kultury a naděje v HaDivadle

Minka Dočkalová 21.06.2022

Zkuste si vybavit jediný okamžik svého života. Vzpomeňte si a znovu prožijte pocit, kdy jste si v duchu řekli: ano, teď žiju opravdu dobrý život...

Přivykání na tmu i asociační hra (Trojvernisáž v Galerii TIC)

Minka Dočkalová 16.06.2022

V Galerii mladých ožívá snově surrealistické mojo, o patro výše implicitně stalkerský polodokumentární film a vedle, v Galerii u Dobrého pastýře je možné zažít dotyk postapokalyptického světa.

Rozinkové bombardéry, pražská šunka a bílé i černé kněžky (Tempelhof Sounds 2022)

Vojta Chmelík 14.06.2022

Když byl loni ohlášen nový festival s headlinery Muse a The Strokes na letišti Tempelhof, poskočil jsem radostí. A rovnou schytal od okolí pár jízlivých narážek.

Pěsti vzduchem (Dälek)

Lukáš Grygar 09.06.2022

Chvěje se sál, drnčí jeho železný interiér, mám cukání spustit něco jako pogo, ale dopadlo by to těmi pěstmi.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace