Články / Recenze

Pád do zkreslením deformované meditace (Dylan Carlson)

Pád do zkreslením deformované meditace (Dylan Carlson)

Jakub Koumar | Články / Recenze | 30.03.2019

OHODNOŤTE DESKU

Když se počátkem devadesátých let objevil drone metal, byla to zejména seattleská kapela Earth, kdo novému stylu nakypřil půdu. Její vliv na scénu mísící postgrunge, sludge a experimentální hudbu byl zcela zásadní. Earth, jejichž ústřední postavou byl od samého začátku Dylan Carlson, tehdy drtili svoje fanoušky masivní hlasitostí a destruktivním zkreslením a ovlivnili tak kapely jako Om, Khanate nebo Sunn O))).

Carlsonovy zpočátku velice drsné zvukové krajiny postupně odvál čas a drogová závislost. Brutální zkreslení se však americkému kytaristovi zadřelo hluboko pod kůži, a i když poslední desky Earth mají mnohem smířlivější charakter, každé Carlsonovo hrábnutí do strun ještě dlouho rezonuje v hlavě. Nejinak je tomu na jeho sólových, mnohem experimentálnějších albech, jejichž počet nyní rozšiřuje novinka Conquistador.

Desku vyplňují především rozostřené a velice pomalé melodie, opatrně opřené o La Montem Youngem inspirované drony. Díky nim skladby připomínají pád do zkreslením deformované meditace, z níž vytrhuje houpavá kytara se stopami toho nejchraplavějšího blues, jaké si lze představit. K tomu Carlson rád experimentuje a pohrává si s terénními nahrávkami. Ty mají zpočátku podobu pouze prchavého šumu, později přetvořeného v jemné zvonění. Jakékoli hranice přeci jen trochu konvenčnějšího komponování pak zcela opustí v krátké And Then The Crows Descended a přes tajemný úvod Scorpions in Their Mouths se deska opět přehoupne k ostrému kytarovému purismu.

Conquistador nehýří množstvím not, ale jejich expresivitou. Každou lehce načrtnutou, ale vzápětí zkřivenou melodii provázejí nevyzpytatelné ruchy rozbíjející kolébavou atmosféru. Nahrávka zní přesto uvážlivě, protože i z nejtvrdších zvuků se vynořuje klid. Harmonie mezi dravostí a sebekázní.

Info

Dylan Carlson – Conquistador (Sargent House, 2018)
bandcamp umělce

Živě:
31. 3. 2019 20:00
Futurum Music Bar, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.

Diktátor času: (De)kontextualizace fenoménu Laterny magiky

Jakub Šíma 02.11.2019

Laterna magika je multimediální fenomén, který již od počátečního úspěchu na výstavě Expo 58 v Bruselu poutal pozornost nejen české, ale i světové veřejnosti.

Kdo tady co posral? (Mucha)

Adéla Poláková 29.10.2019

Pro novou desku Muchy je příznačná fúze žánrů, prolínání jazyků a vypůjčování si jak melodií, tak slov odjinud.

Nejsem mladý a nejsem starý (TaxiWars)

maxim 27.10.2019

Oproti předchozím deskám TaxiWars je Artificial Horizon lehčí, více se tančí, více se fouká kouře na parket, ubylo hřmotnosti, důrazu, aniž by kapela ztratila groovy.

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

Vojtěch Březík 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

Jonáš Sudakov 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

Jakub Koumar 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

Dantez 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.